Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr a zdravotní pojištění

I když je v ustanovení § 74 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce (dále jen „zákoník práce “), stanoveno, že plnění svých úkolů má zaměstnavatel zajišťovat především prostřednictvím zaměstnanců v pracovním poměru, představují dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr poměrně intenzivně využívaný pracovněprávní institut. Každou z dohod limituje maximálně přípustný rozsah práce, čímž se tyto dohody od sebe odlišují. Rozhoduje tedy nejvýše přípustný rozsah počtu hodin nebo pracovní doby, ve kterých lze na tyto dohody – práci nebo činnost – vykonávat. Rozsah prací je třeba v dohodách sjednat. Takovou formu ujednání může představovat například nejvýše sjednaný rozsah (třeba maximálně 280 hodin) u dohody o provedení práce nebo jen do výše poloviny stanovené týdenní pracovní doby u dohody o pracovní činnosti, což indikuje, že na základě takové dohody lze práci konat i v rozsahu menším anebo budou práce podle ujednání vykonávány v konkrétně dohodnutém rozsahu. Jak dohoda o pracovní činnosti (DPČ), tak dohoda o provedení práce (DPP) musejí být uzavřeny písemně, jinak jsou neplatné. Jedno vyhotovení předává zaměstnavatel zaměstnanci. V dohodě musí být specifikována doba, na kterou se dohoda uzavírá. Každá z dohod může být uzavřena jak na dobu určitou, tak na dobu neurčitou – tuto okolnost je nutno v dohodě uvést.