K problematice vztahů daňového a insolvenčního řízení se velmi často vyjadřuje jak judikatura správních soudů, tak nezřídka i Ústavního soudu. Poslední dobou se však zdálo, že v rámci stávající judikatury pro tuto oblast jsou již všechna sporná místa vyřešena a soudy nebudou mít už cokoli zásadního v rámci uvedené problematiky k řešení. Tento pocit netrval však dlouho, protože správní soudnictví se muselo v tomto roce zaobírat sporem mezi daňovým subjektem v úpadku na straně jedné a správcem daně na straně druhé ve věci správcem daně neuznaného nároku na vyplacení úroku z vratitelných přeplatků dle § 253a zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ “).
Není úrok jako úrok. Platí i v insolvenci aneb bude správce daně vracet přeplatky řádně a včas i v případě úpadku daňového subjektu?
Mgr.
Petr
Taranda
Jak to může vypadat, když daňový subjekt v úpadku požádá o vrácení přeplatku?
Daňový subjekt v úpadku žádal v průběhu daňového řízení o vrácení přeplatků na základě jím podaných žádostí. Správce daně však sveřepě odmítal požadované vratitelné přeplatky vyplatit. Samotným vrácením přeplatků se zaobíral krajský soud, který postup správce daně označil za nezákonný a napadená rozhodnutí zrušil. V návaznosti na to pak po opakovaných urgencích ze strany daňového subjektu v úpadku nadřízený správce daně – Odvolací finanční ředitelství v Brně vydalo rozhodnutí, kterými vyhovělo žádostem o vrácení přeplatku a následně došlo k vyplacení těchto přeplatků do majetkové podstaty daňového subjektu v úpadku. Daňový subjekt s ohledem na skutečnost, že správce daně nedostál své zákonné povinnosti a vratitelné přeplatky vyplatil až po uplynutí lhůty 30 dnů stanovené v § 155 odst. 3 DŘ, resp. v § 253a DŘ, konstatoval, že mu vznikl takto nárok na vyplacení úroku z vratitelných přeplatků v zákonné výši.
Správce daně však tento nárok neuznal s poukazem na to, že k vrácení přeplatků došlo včas, protože lhůta pro vrácení přeplatků na základě žádosti z roku 2016 běžela až od rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 10. 12. 2021, kterým bylo vyhověno žádosti o vrácení přeplatku. S tímto závěrem však daňový subjekt nesouhlasil, protože má za to, že lhůta pro vrácení vratitelných přeplatků začala plynout již od doručení původních žádostí ze dne 30. 5. 2016, tj. ode dne 6. 6. 2016. Názor daňového subjektu v úpadku se opírá o platnou právní úpravu a rovněž vyplývá i z odůvodnění rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 10. 12. 2021, ve kterém tento odvolací orgán rozhodoval právě ve věci původních žádostí daňového subjektu v úpadku. Daňový subjekt zdůraznil, že žádal o vyplacení úroku z vratitelných přeplatků právě v souvislosti se svými původními žádostmi ze dne 30. 5. 2016, nikoli v souvislosti se svou opakovanou žádostí ze dne 24. 11. 2021, která byla navíc činěna toliko z důvodu nečinnosti odvolacího orgánu v odvolacím řízení ohledně rozhodnutí ve věci původních žádostí o vrácení těchto přeplatků. Daňový subjekt se rovněž pozastavil nad tvrzením správce daně, tj. na základě jakého zákonného ustanoven