Nový zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel

Proto nyní, kdy Česká republika má povinnost implementovat do našeho právního řádu novou směrnici EU2021/2118 ze dne 24. listopadu 2021, kterou došlo ke změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, bylo přijato rozhodnutí, že je třeba přijmout nový zákon v této oblasti, a proto tedy v srpnu 2023 byl předložen nový zákon o pojištění. Dle důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona¹⁾ se do nového zákona promítají nejen dosavadní zkušenosti s danou právní úpravou a implementace aktuální právní úprava EU, ale také tento zákon má umožnit a přispět k přechodu na digitalizaci datové výměny a postupný přechod k dopravním prostředkům řízeným poloautonomními a autonomními systémy a k dopravě řízené umělou inteligencí.

S ohledem na to, že pojištění odpovědnosti jako pojistný produkt hraje důležitou úlohu v životě velké části populace, bylo třeba implementovat právo EU v této oblasti s co největší přesností, jelikož Evropská unie se zasazuje o to, aby úprava odpovědnosti z provozu vozidel byla co nejvíce unifikovaná, a to i proto, aby došlo k zajištění pohybu vozidel v mezinárodním provozu v rámci Evropy a k zajištění ochrany osob poškozených provozem těchto vozidel.

Vládní návrh nového zákona podrobně popisoval důvody, které vedly vládu k návrhu nového zákona, a zároveň byly uvedeny hlavní principy, na kterých stojí nová právní úprava, přičemž dle vládního návrhu hlavními principy jsou:

Mezi základní změny, které přináší nový zákon, je definice toho, co je to vozidlo. Na rozdíl od stávající právní úpravy navrhovaný zákon nepoužívá katalog definic jednotlivých pojmů, ale tyto pojmy definuje pro účely zákona v jeho samotném textu. Dne 1. 4. 2024, tedy s nabytím účinnosti nového zákona, dojde oproti současnosti k rozšíření rozsahu typů vozidel podléhajících povinnému pojištění odpovědnosti z jejich provozu. Nyní budou podléhat povinnému pojištění všechna motorová vozidla s deklarovanou maximální konstrukční rychlostí pokud jejich provozní hmotnost bude vyšší než 25 kg.

Pro řidiče přívětivou změnou bude to, že řidiči již nebudou muset mít v autě vytištěnou zelenou kartu. Co se týče stávajícího účelu zelených karet, tedy prokazování pojištění odpovědnosti, tak u a to s ohledem na digitalizaci systému kontrol pojištění odpovědnosti opírající se o online formu přenosu dat o pojištění odpovědnosti mezi pojistiteli a Kanceláří.²⁾ Samotné zelené karty budou i nadále plnit svoji funkci, jakožto o pojištění vydané jménem národní kanceláře pojistitelů, avšak na rozdíl od stávající právní úpravy se její účel ponechává pouze jako mezinárodní osvědčení osvědčující skutečnost, že k vozidlu uvedenému v tomto osvědčení byla uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti nebo že náhradu újmy způsobené provozem tohoto vozidla garantuje příslušná národní kancelář pojistitelů. Zelená karta přechodem na on-line systém výměny dat ztratí vnitrostátní význam a není tak již důvod, aby ji pojistitel byl povinen vydat, jestliže ji pojistník nepotřebuje. To však nebrání pojistiteli kartu pojistníkovi vydat i bez žádosti.³⁾

S ohledem na znění směrnice EU se v rámci nového zákona musely zvýšit i minimální limity pojistného plnění v případě škodné události. Minimální limity pojistného plnění jsou upraveny v čl. 9 novelizované směrnice, . Dle nového zákona limit pojistného plnění při újmě na zdraví nebo vzniklé usmrcením musí odpovídat nejméně a v případě pojistného plnění při škodě na majetku se minimální limit zvyšuje taktéž na

Ve věci minimálního limitu pojistného plnění při újmě na zdraví nebo vzniklé usmrcením, směrnice pracuje se dvěma variantami, dle kterých se mohly stanovit minimální limity pojistného plnění, a to: . Česká republika se rozhodla využít první variantu, a to stanovit minimální limit ve výši 1 300 000 EUR, což odpovídá 50 mil. Kč. Český zákonodárce uvedl, že druhou variantu nevyužil (tedy minimální limit ve výši 6 450 000 EUR bez ohledu na počet poškozených), neboť v případech podobných železničnímu neštěstí ve Studénce by mohl být nedostatečný k řádnému odškodnění všech poškozených. V tomto směru lze pouze uvést, že se zákonodárce rozhodl zcela správně a první varianta je pro poškozené zcela jistě spravedlivější.

Limit pojistného plnění je podle § 2814 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, horní hranicí plnění pojistitele při jedné škodné události. V návrhu zákona je toto uvedeno tak, aby se zamezilo možným odchylkám v pojistných podmínkách. V případě újmy převyšující v pojistné smlouvě ujednaný limit pojistného plnění pojišťovna uhradí újmu pouze do výše sjednaného limitu a zbylou část je povinen uhradit škůdce. Do výše minimálního limitu pojistného plnění jsou také hrazeny újmy z garančního fondu.

Přijatá právní úprava navazuje na zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, kterou upravuje a rozšiřuje o úpravu provedenou směrnicí (EU) 2021/2118, a je tak plně v souladu s právní úpravou EU týkající se občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, přičemž je zřejmé, že bylo načase přijmout nový zákon, který by byl přehlednější a byl by pro běžnou populaci přívětivější a srozumitelnější.