Hodnocení zaměstnanců je jednou z nejdůležitějších činností prováděných vedoucím zaměstnancem. Dobře uskutečněné hodnocení zaměstnance má význam nejen pro vedoucího zaměstnance – pro kontrolu a řízení zaměstnanců. Je důležité také pro samotné zaměstnance, jejich zpětnou vazbu, motivaci či jistotu v pracovních vztazích. Významně může přispět ke stabilitě pracovního poměru a k vytvoření a udržení vzájemné důvěry mezi vedoucím a zaměstnancem. Hodnocení zaměstnance má své místo i v oblasti veřejné správy. Zde má logicky, s ohledem na specifika veřejné správy proti soukromoprávní oblasti, své odlišnosti. Tento příspěvek si klade za cíl seznámit čtenáře s těmito odlišnostmi a zejména poukázat na důležitost hodnocení zaměstnance i v této oblasti, a to jako nástroje účinného řízení a péče o zaměstnance.
Hodnocení zaměstnanců veřejné správy (se zaměřením na zaměstnance obce)
Vydáno:
26 minut čtení
Hodnocení zaměstnanců veřejné správy (se zaměřením na zaměstnance obce)
Mgr.
Slávka
Kopačková
Veřejná správa a rozsah jejího výkonu
Než se budeme věnovat samotnému tématu hodnocení, je důležité vysvětlit samotný pojem veřejné správy, její specifika a rozdíly proti soukromoprávní oblasti, a to zejména s ohledem na místo zaměstnance veřejné správy.
Veřejnou správu lze charakterizovat jako správní činnost související s poskytováním veřejných služeb, řízením veřejných záležitostí na místní i státní úrovni a zajišťováním záležitostí ve veřejném zájmu.
Východiska veřejné správy lze nalézt v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, kde je charakterizována takto:
„Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“
Pro státní správu je typická dobře známá zásada vztahující se na postup orgánů veřejné správy, tedy že mohou činit pouze to, co je zákonem výslovně dovoleno (stanoveno). V České republice se uplatňuje tzv. smíšený model výkonu veřejné (státní) správy, je vykonávána jednak prostřednictvím státních orgánů, ale také prostřednictvím orgánů územních samosprávných celků jako tzv. přenesená působnost. Ta je vykonávána obcemi nebo kraji, v našem dalším textu se v souvislosti s výkonem veřejné správy prostřednictvím orgánů územních samosprávních celků soustředíme na obce. Pokud mluvíme o přeneseném způsobu výkonu veřejné (státní) správy, pak obce, které ji vykonávají lze rozdělit do tří skupin právě podle rozsahu výkonu státní správy – (i) obce se základním rozsahem výkonu veřejné správy (tzv. „jedničkové“ obce), (ii) obce s pověřeným obecním úřadem a (iii) obce s rozšířenou působností. Rozdělení obcí do těchto skupin stanoví zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem, ve znění pozdějších přepisů.
Pro úplnost je vhodné uvést, že pojem veřejná správa není synonymem pojmu státní správa, přestože se tak často jeví a uvádí. Státní správa je ta část veřejné správy, která se uskutečňuje jménem a v zájmu státu – tvoří jádro veřejné správy a je její klíčovou součástí.1)
Postavení zaměstnanců veřejné správy
Charakteristika postavení zaměstnance veřejné správy z hlediska specifické právní úpravy, která se na něj vztahuje, má velký význam pro jeho hodnocení.
Výkon veřejné (státní) správy je s ohledem na výše vysvětlený smíšený model jejího výkonu rozdělen mezi stát a orgány obce. Z hlediska personálního výkonu je však postavení zaměstnanců vykonávajících výkon státní správy odlišné podle toho, zda se jedná o zaměstnance obce, či státu (či státních orgánů). Postavení zaměstnanců státu vykonávajících státní správu se řídí zákonem č. 2