Návrh zákona o hromadných žalobách

Dosavadní právní úprava v České republice neposkytuje dostatečnou kolektivní ochranu individuálních práv jednotlivcům. V některých právních předpisech lze vysledovat určité dílčí aspekty, nicméně komplexní právní úprava do této chvíle v českém právním řádu absentovala. Nejvýraznějším z příkladů kolektivní ochrany práv je úprava v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Podle tohoto zákona mohou spotřebitelské organizace podat žalobu na zdržení se protiprávního jednání v oblasti ochrany práv spotřebitelů. Účastníkem řízení v tomto případě je samotná spotřebitelská organizace, nikoli samotní spotřebitelé, o jejichž ochranu v soudním řízení jde. Tato právní úprava má ovšem své nedostatky, neboť žaloba na zdržení se protiprávního jednání nedokáže adekvátně reagovat na všechny případy, kdy k porušování práv spotřebitelů dochází. Další dílčí prvky nalezneme např. v právní úpravě ochrany průmyslového vlastnictví, bankovnictví nebo pojišťovnictví.

Z důvodu nedostatečné úpravy kolektivní procesní ochrany práv se justice potýká s vysokou neefektivitou jednotlivých řízení, která jsou drahá pro stát i pro jednotlivce a zbytečně přetěžují soudní systém. Navíc bagatelní nároky se často nevyplatí vymáhat, neboť náklady a vložená energie převyšují případný zisk z vyhraného sporu. Z tohoto plyne, že subjekty, které jednají nepoctivě, nakonec mají konkurenční výhodu oproti poctivým podnikatelům. Zároveň stav, kdy se každý nárok žaluje individuálně, přináší nepředvídatelné výsledky, neboť podobné případy jsou rozhodovány různě. Cílem zákona je zejména posílení pozice spotřebitelů, kteří by nově měli mít možnost vymáhat své nároky společně, a soud by o nich rozhodoval jedním rozsudkem.

V průběhu legislativního procesu došlo ke změně subjektů, které budou oprávněny hromadnou žalobu podat. Podle vládního návrhu zákona se mělo jednat pouze o spotřebitele, nicméně na základě návrhu skupiny poslanců, budou k podání těchto žalob oprávněny i tzv. mikropodniky, tedy podnikatelé zaměstnávající méně než deset osob, jejichž roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesáhne 50 mil. Kč. Došlo také ke snížení požadovaného počtu členů skupiny, kterých bude minimálně třeba, aby žaloba mohla být podána, z původně navrhovaných 20 na 10.

V legislativním procesu nedošlo ani ke změně tzv. opt-in principu hromadných žalob, tedy nutnosti se do sporu aktivně přihlásit a uplatnit svůj nárok. Druhou variantou by byla varianta opt-out, tedy odhlášení účastníka v případě, že by nesouhlasil se svou účastí ve sporu. Pokud ovšem jednotlivý subjekt nebude mít zájem se do hromadného řízení zapojit, nic mu nebude bránit uplatnit svá práva později (nebo i souběžně) v individuálním řízení.

Výlučně příslušný k řešení těchto žalob bude v prvním stupni Městský soud v Praze a k podání žaloby budou oprávněny specializované organizace zapsané ve zvláštním seznamu, tzv. hromadný žalobce, který bude muset v řízení být zastoupen advokátem. Zásadní otázkou byla tedy odměna hromadného žalobce, která se rovněž v průběhu legislativního procesu změnila z původně navrhovaných maximálních 5 % z přisouzeného plnění až na 16 %, doplněna byla také možnost využití paušální odměny ve výši 2,5 mil. Kč. Hromadný žalobce by zároveň měl mít právo na odměnu pouze v případě úspěchu ve věci. Zákon se rovněž snaží o maximální transparentnost hromadných řízení, kdy by měl být zaveden veřejný rejstřík hromadných řízení, ve kterém budou zveřejňována jednotlivá probíhající řízení a nejdůležitější úkony v nich provedené.

Z výše uvedeného je tedy patrné, že návrh zákona o hromadných žalobách doznal v průběhu legislativního procesu značných změn, nicméně vše nasvědčuje tomu, že legislativní proces bude zanedlouho dokončen a zákon bude přijat. Lhůta pro implementaci evropské směrnice vypršela již na konci roku 2022 a České republice hrozí sankce. Je tedy logické, že v zájmu zákonodárců je tento nedostatek co nejdříve odstranit.