Důvody nasvědčující přiměřené pravděpodobnosti budoucího stanovení daně je proto nutné vztahovat výlučně ke splnění podmínek pro osvobození od daně podle § 64 ve spojení s § 13 odst. 2 zákona o DPH . V tomto směru je mezi stranami sporné naplnění podmínky, že zboží bylo stěžovatelkou do jiného členského státu jejím odběratelům skutečně dodáno. Osvobození dodání zboží uvnitř EU od daně lze totiž uplatnit pouze tehdy, pokud právo nakládat se zbožím jako vlastník bylo převedeno na pořizovatele a dodavatel prokáže, že toto zboží bylo odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, a že v důsledku tohoto odeslání nebo přepravy věc fyzicky opustila území členského státu dodání (srov. např. rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2022, č. j. 4 Afs 377/202-35 a tam citovaná judikatura). Otázka případného podvodného jednání a indicie o něm vypovídající jsou tudíž relevantní právě pouze v otázce skutečného dodání zboží do jiného členského státu EU (které mohlo být z různých důvodů fiktivní). Naopak bez významu jsou indicie, které by mohly vypovídat o existenci objektivních okolností svědčících o možné (byť nedbalé) účasti stěžovatelky na daňovém podvodu jejích odběratelů v jiných členských státech.