Konsolidační balíček se dotkl i změn zaměstnaneckého benefitu v podobě zajištění stravování zaměstnanců, a to jak z hlediska osvobození příjmů zaměstnanců, tak z hlediska výdajů zaměstnavatele. Proto jsem se rozhodla se této problematice podrobně věnovat. Pro srovnání uvádím úpravu v zákoně o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) do konce roku 2023 a úpravu od 1. 1. 2024 i některé praktické problémy, které novela ZDP v této oblasti přinesla. Dotknu se i některých případů, které se neposuzují jako stravování zaměstnanců ani zaměstnanecký benefit.
Změny ve stravování zaměstnanců z pohledu daní z příjmů. Je to vždy zjednodušení?
Ing.
Monika
Sušánková,
Finanční úřad pro Plzeňský kraj
| Poznámka: Níže uvedený text je vyjádřením soukromého názoru autora, který se nemusí shodovat s právním názorem finanční správy, a tedy nemůže založit (nebo změnit) případnou správní praxi v dané oblasti. |
1 Úprava stravování zaměstnanců do 31. 12. 2023
Na úvod je nutno uvést, že zajištění stravování není povinností zaměstnavatele, která by plynula ze zákoníku práce či jiného předpisu. Zaměstnavatel je povinen zaměstnancům stravování pouze umožnit. Pokud zaměstnavatel zaměstnancům stravování zajišťuje či umožňuje za výhodnějších podmínek, jde o zaměstnanecký benefit. Pravidla zaměstnaneckých benefitů bývají zpravidla upravena v kolektivní smlouvě, vnitřním předpisu nebo pracovní smlouvě.
Zaměstnavatelé poskytují zaměstnanecké benefity na stravování některým z následujících způsobů:
–
poskytnutí nepeněžního plnění zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo
–
poskytnutí nepeněžního plnění v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů nebo
–
poskytnutí peněžitého příspěvku (tzv. stravenkového paušálu).
1.1 Nepeněžní plnění
Do 31. 12. 2023 bylo zajištění stravování zaměstnavatelem v nepeněžní formě, ať už ve vlastním stravovacím zařízení, zajištěné jiným subjektem či ve formě poskytnutí stravenky (v listinné podobě nebo prostřednictvím elektronických karet) na straně zaměstnance osvobozeným příjmem bez jakéhokoliv limitu a jakýchkoliv dalších podmínek. Takže z pohledu příjmu zaměstnance bylo úplně jedno, jestli měl zaměstnanec během dne např. dvě jídla, v jaké hodnotě bylo poskytnuté jídlo, kolik ten den odpracoval hodin, jestli mu nevznikl nárok na cestovné podle zákoníku práce atd. Žádný problém, právě proto, že nebyla v zákoně žádná podmínka ohledně odpracovaných hodin, nebyl ani se zvýhodněným stravováním bývalých zaměstnanců, nyní důchodců.
Z hlediska výdajů zaměstnavatele bylo už těch omezení více. Na straně zaměstnavatel