Za oponou DPH a daňového procesu: Soudní případy, které formují pravidla "hry"

Poznámka redakce: Názory autora tohoto článku představují jeho soukromé názory, nejedná se o veřejné závěry instituce, kde vykonává pracovní činnost.

Jak jsem už nastínil výše, tak jsem si z poslední doby dal stranou několik rozsudků, které mě něčím zaujaly a které by stálo za to zde zmínit.

z této oblasti se inspirovala posouzením otázky deklarovaného dodavatele (ve spojení s odpočtem daně dle ust. § 72 a 73 ZDPH). V tomto světle je nutné zmínit rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 11. 2021 C-281/20 ve věci Ferimet SL (dále jen „Ferimet SL“), ze kterého vyplynulo, že postavení dodavatele na faktuře představuje formální podmínku uplatnění nároku na odpočet daně a postavení (skutečného) dodavatele plnění jako osoby povinné k dani se považuje za hmotněprávní podmínku nároku na odpočet daně. Z rozsudku Ferimet SL dále vyplynulo, že základní zásada neutrality DPH vyžaduje, aby byl odpočet DPH na vstupu přiznán, pakliže jsou splněny věcné podmínky, i když osoby povinné k dani nevyhověly určitým podmínkám formálním. Proto bylo na místě přijmout závěr, že osoby povinné k dani uplatňující odpočet daně musí prokázat, že jim plnění poskytla jiná osoba povinná k dani, vyjma situace, kdy tyto informace již vyplývají ze spisu dotčené osoby. Na tyto „revoluční“ závěry navázal nám již dosti známý rozsudek Soudního dvora Evropské unie C-154/20 ve věci Kemwater ProChemie, ze dne 9. 12. 2021 (dále jen „SDEU Kemwater“), který aplikoval závěry vyřčené v rozsudku Ferimet SL do podmínek „plátcovství“, resp. zohlednil uplatnění osvobození od DPH pro malé podniky, jež si Česká republika v minulosti vyjednala (viz čl. 287 směrnice rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006, o společném systému daně z přidané hodnoty, dále jen „směrnice 2006/112/ES“). Výše zmíněné zohlednění do podmínek plátcovství reprezentují odst. 38 a 39 rozsudku SDEU Kemwater, kde se pracuje s pojmy jistota překročení ročního obratu, objem a cena plnění. Těmito okolnostmi je nutné dle výše uvedeného se zabývat v situaci, kdy např. z provedeného dokazování u daňového subjektu není zřejmý skutečný tuzemský dodavatel plnění, nicméně s ohledem na skutková zjištění je správci daně známo, že cena konkrétního plnění od neznámého dodavatele byla v řádech milionů korun a z podstaty věci se jedná o nedělitelné plnění. V těchto případech je pak nezbytné vyřešit otázku, zda dotčené plnění bylo s jistotou přijato od plátce (avšak neznámého). Důležitost této otázky přitom vyplývá právě z podstaty výše zmíněné judikatury, neboť ta svými závěry ukázala, že je možné uznat nárok na odpočet daně nejen v případě, kdy plnění poskytne deklarovaný dodavatel (v postavení plátce) či náhradní skutečný dodavatel (v postavení plátce), ale i neznámý dodavatel (jehož plátce s jistotou vyplýval z okolností daného případu).

Tuzemská věnující se výstupům (ve vztahu k osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu) se prvně inspirovala judikaturními závěry výše zmíněnými dne 4. 2. 2022, kdy byl vydán rozsudek NSS čj. 4 Afs 115/2021-45 ve věci VYMĚTALÍK – INPOS s. r. o. (dále jen „VYMĚTALÍK“). V odst. 45 až 54 tohoto rozsudku byl aplikován princip z judikatury SDEU Kemwat