Členství České republiky v Evropské unii výrazně usnadňuje pohyb našich občanů mezi státy postupujícími podle koordinačních nařízení Evropské unie (viz dále), ať už je motivem tohoto počínání výkon výdělečné činnosti, nebo třeba jen cestování, či studium. Podívejme se nyní blíže na některé varianty, které mohou nastat v případech, kdy český občan začne být výdělečně činný v „evropském“ prostoru.
Český občan v „evropském“ systému zdravotního pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Koordinační nařízení Evropské unie
Pohyb osob v rámci Evropské unie je upraven nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 (dále jen „Nařízení“). Tato Nařízení představují základní a závazné normy, mají vyšší právní sílu než národní
legislativa
jednotlivých států a při posuzování sporných situací tak mají přednost. Podle těchto Nařízení postupují osoby a instituce ze států Evropské unie, ze států Evropského hospodářského prostoru (což je Norsko, Island, Lichtenštejnsko), ze Švýcarska nebo případně také ze Spojeného království. Pro všechny tyto státy budeme dále používat pojem „členský stát“.Při pohybu osob mezi členskými státy je základním kritériem pro určení příslušnosti k právním předpisům výkon výdělečné činnosti. V této souvislosti platí, že na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou se ve smyslu Nařízení vztahují právní předpisy státu, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost. Tyto osoby tak podléhají všem