Doručování písemností se v našem časopise pravidelně věnujeme, neboť má důležitý dopad na další osud příslušných řízení, např. na běh lhůt, právní moc, prokázání, že adresát se o písemnosti dozvěděl, apod. Judikatuře z této oblasti jsme se v našem časopise mnohokrát věnovali (např. v č. 6 a 7/2011, v č. 9/2015, č. 11/2018 a č. 9/2022. V úvodu tradičně shrneme východiska nejzajímavějších judikátů z těchto příspěvků.
Doručování v judikatuře správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s. r. o.
K minulé judikatuře
V rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 16. 12. 2010, čj. 1 As 90/2010-95, byla řešena otázka doručování podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, který je však využitelný i v daňové oblasti. Z ustálené judikatury plyne, že
v případě, kdy je písemnost doručena nezákonným způsobem, je nutno dále zkoumat, zda se adresát (přes chybné doručení) s písemností seznámil, či nikoli. Pokud ano
(což se často zjistí tak, že adresát na nesprávně doručenou písemnost zareaguje), pak z chybného způsobu doručení soudy nevyvozují negativní účinky pro odesílatele.
K podobným závěrům vyústily i další případy,
kdy byly nesprávně doručeny písemnosti určené do vlastních rukou. V prvním případě (NSS ze dne 6. 3. 2009, čj. 1 Afs 148/2008-73) poštu přebíraly pro daňového poradce zaměstnankyně kanceláře, které nebyly k přebírání pošty výslovně zmocněny, ve druhém (NSS ze dne 14. 3. 2007, čj. 8 Afs 25/2006-67) pak též nezmocněná sekretářka právnické osoby, v obou případech byla argumentace nedoručením správné osobě zamítnuta, protože bylo zřejmé, že adresáti se s písemnostmi seznámili a reagovali na ně.
Nejvyšší správní soud se dne 1. 3. 2006 pod čj. 1 Afs 43/2005-103 zabýval problémem, kdy
správce daně neměl k dispozici řádně vyplněnou doručenku.
I zde však bylo rozhodující, že z jednotlivých kroků daňového subjektu bylo zřejmé, že se se spornou písemností seznámil, neexistence doručenky byla tak nepodstatná. V dalším případě (rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2017, čj. 1 Afs 356/2017-29) měl daňový subjekt uloženu plnou moc pro advokátku, avšak pro jiné řízení, než které s ním vedl finanční úřad.
Ten většinu písemností doručoval advokátce, přičemž se nepodařilo prokázat, že by se všemi důležitými písemnostmi byl daňový subjekt seznámen. Tato vada v doručování se ukázala jako zásadní a Nejvyšší správní soud nařídil krajskému soudu, aby se zabýval otázkou, zda toto pochybení mělo vliv na výsledek daňového řízení, a to přesto, že v žalobě nebyly tyto negativní důsledky výslovně uvedeny. Žalobkyně nesouhlasila s odmítnutím své kasační stížnosti pro její opožděné podání v kauze řešené NSS dne 1. 12. 2010 v rozsudku čj. 3 Ads 146/2010-71. Zpochybňovala doručení rozsudku krajského soudu do datové schránky s tím, že nemá povinnost mít připojení k internetu. Se svou kasační stížností však neuspěla.Některým úřadům se nelíbilo, že běžní adresáti mají čas deset dnů na vyzvednutí písemnosti z datové schránky a teprve poté dojde k doručení fikcí, a proto požadovaly stejnou lhůtu i pro případy, že se doručuje písemnost jim. Nejvyšší správní soud dne 15. 7. 2010 pod čj. 9 Afs 28/2010-79 (zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS 11/2010 pod č. 2131/2010) konstatoval, že
podstatné je datum, kdy podání dojde do datové schránky orgánu veřejné moci, což je prakticky většinou během několika sekund po odeslání z datové schránky daňového subjektu
. Naopak není tedy podstatný okamžik, kdy se pracovník finančního úřadu do datové schránky podívá a s písemností se seznámí, ale ani okamžik odeslání z datové schránky daňového subjektu.Nejvyšší správní soud dále dne 19. 10. 2016 pod čj. 1 Afs 215/2016-32 uvedl, že
za okamžik podání (a tedy doručení) správci daně přes aplikaci EPO má být chápán
den, kdy byla písemnost do tohoto systému odesílatelem vložena, a nikoli až okamžik, kdy podání dojde na cílový finanční úřad. Jestliže odesílatel zašle písemnost opatřenou zaručeným elektronickým podpisem na elektronickou adresu podatelny finančního úřadu
, která však nebyla zveřejněna jako adresa elektronické podatelny pro přijímání elektronických podání, pak dle rozsudku NSS ze dne 23. 10. 2008, čj. 1 Ans 8/2008-105, zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí NSS 12/2006 pod č. 981/2006, správnou adresou byla určená adresa společného technického zařízení správců daně (aplikace EPO). Na nesprávnou adresu sice písemnost došla, nebyla však uznána. Skutečnost, že podání bylo podepsáno zaručeným elektronickým podpisem, na věci nic neměnilo, resp. mělo stejné účinky jako zaslání „obyčejným“ e-mailem. Z této oblasti však existuje i další, pro odesílatele příznivější judikatura
. V jiném případě (NSS ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 1 Afs 85/2010) žalobce úspěšný byl, protože písemnost neposlal na adresu podatelny finančního úřadu, ale na e-mailovou adresu „zveřejněné“ podatelny Ministerstva financí
. Soud konstatoval, že v takovém případě není nutno povinně využít aplikaci EPO. I když místně příslušný pro toto podání (šlo o odvolání) byl finanční úřad, a nikoli ministerstvo, bylo uloženo s ním nakládat podobně jako s „papírovými“ podáními podanými u místně nepříslušného správce daně, tedy Ministerstvo financí mělo tento dokument předat místně příslušnému finančnímu úřadu.Také v rozsudku ze dne 5. 2. 2021, čj. 1 Afs 241/2019-66, NSS postupoval jinak než ve výše zmíněném rozsudku čj. 1 Ans 8/2008-105, přičemž se k němu výslovně vymezil, protože v mezidobí došlo ke změně legislativy (elektronické podatelny byly přesunuty ze zákona č. 227/200 Sb. do zákona č. 99/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a prováděcích vyhláškách k tomuto zákonu). Z uvedeného důvodu
nemohou finanční orgány při styku s finančním úřadem trvat na povinném využití aplikace EPO a označit ji jako „elektronickou podatelnu“, neboť platná právní úprava požadovala zveřejnění e-mailové adresy pro příjem podání. Aplikace EPO pak není e-mailovou adresou.
Díky tomu byl daňový subjekt úspěšný ve sporu o platnost podání učiněného e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem, a NSS tak konstatoval, že podání doručené na adresu elektronické pošty podatelny zveřejněné správcem daně datovou zprávou (e-mailem) s uznávaným elektronickým podpisem je kvalifikovaným podáním ve smyslu § 71 odst. 1 daňového řádu.Další, novější rozsudek z této oblasti uvedeme v závěru tohoto článku. Pokud má fyzická osoba více datových schránek, musí být doručováno do té, ke které se obsah písemnosti váže. V případu řešeném NSS dne 15. 7. 2010, čj. 7 Afs