Účetní a daňový pohled na technické zhodnocení a opravu

Vydáno: 26 minut čtení

V návaznosti na první díl, kde jsme definovali pojmy technické zhodnocení a oprava, se v dnešním díle pustíme do účetní a daňové teorie, která bude doplněna o konkrétní příklady a situace. Technické zhodnocení představuje úpravy na majetku, které zlepšují jeho parametry a převyšují stanovenou cenovou hranici, kterou účetní jednotka sama určí ve své vnitropodnikové směrnici. Malé technické zhodnocení, které nepřekročí cenovou hranici, se účtuje přímo do nákladů, zatímco velké technické zhodnocení zvyšuje vstupní cenu majetku a zahrnuje se do odpisů. Opravy majetku se účtují jako náklad v období, kdy byly provedeny, a neovlivňují vstupní cenu majetku ani jeho odpisy. Od roku 2021 se technické zhodnocení dlouhodobého nehmotného majetku odpisuje účetně, a hodnota účetního odpisu se uplatní jako daňový náklad. Hranice mezi opravou a technickým zhodnocením může být nejasná a jejich správné rozlišení je klíčové pro správné účetní a daňové zaúčtování.

 

Účetní a daňový pohled na technické zhodnocení a opravu
Ing.
Ivana
Kuchařová,
Ph.D.
 
Technické zhodnocení z účetního pohledu
Technickým zhodnocením se rozumí (dle § 47 odst. 4 vyhlášky č. 500/2002):
provedené zásahy na majetku uvedeném do užívání,
kdy tyto zásahy mají za následek změnu účelu nebo technických parametrů majetku, nebo dochází k rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku, včetně nástaveb, přístaveb a stavebních úprav,
kdy
celkové vynaložené náklady
na uskutečněné zásahy
přesáhnou hranici
určené účetní jednotkou pro vykazování jednotlivého dlouhodobého majetku v rozvahových položkách B.I
Dlouhodobý nehmotný majetek
a B.II
Hmotné movité věci a jejich soubory
nebo v případě majetku vykazovaného v položce B.II.1.2
Stavby
dosáhnou vynaložené náklady významné hodnoty ve vztahu k pořizovací ceně nebo reprodukční pořizovací ceně jednotlivé stavby.
Pro posouzení vzniku technického zhodnocení je tedy nesmírně důležitá
cenová hranice
, kterou si účetní jednotka sama stanoví pro zařazení majetku do dlouhodobého majetku (hmotného či nehmotného) se zachováním podmínky, že doba použitelnosti majetku je delší než jeden rok.
Technické zhodnocení se neprovádí u následujících kategorií dlouhodobého majetku:
dospělá zvířata a jejich skupiny,
pěstitelské celky trvalých porostů,
dlouhodobý hmotný majetek neodpisovaný (účtová skupina 03 – pozemky, umělecká díla a sbírky).
V účetnictví se technické zhodnocení neúčtuje přímo do nákladů, ale zvyšuje vstupní cenu majetku a následně se odpisuje po zbývající dobu jeho životnosti. Pro posouzení, zda došlo k překročení cenové hranice pro vznik technického zhodnocení, se zohledňuje celé účetní období u jednoho konkrétního dlouhodobého majetku, na kterém byl/y zásah/y proveden/y.
Jak je to tedy s cenovou hranicí pro technické zhodnocení v současnosti?
Ve vnitropodnikové směrnici by účetní jednotka měla mít definováno:
a)
U technického zhodnocení dlouhodobého nehmotného majetku je cenová hranice stejná jako hranice pro vykazování tohoto majetku účetní jednotkou.
b)
U hmotných movitých věcí a jejich souborů je cenová hranice stejná jako hranice pro vykazování tohoto majetku účetní jednotkou.
c)
U staveb si účetní jednotka stanoví cenovou hranici tak, aby bylo dosaženo významné hodnoty ve vztahu ke vstupní ceně jednotlivé stavby.
V praxi mohou nastat dvě situace, které mají za následek technické zhodnocení z hlediska zlepšení parametrů majetku, ale kdy nedojde za účetní období k překročení cenové hranice stanovené účetní jednotkou pro kategorii dlouhodobého hmotného nebo nehmotného majetku, nebo kdy naopak dojde k překročení této hranice.
Pro zjednodušení můžeme rozdělit technické zhodnocení z pohledu účtování na:
malé technické zhodnocení,
velké technické zhodnocení.
 
Malé technické zhodnocení
U malého technického zhodnocení se bude jednat o situaci, která z podstaty věci naplní definici technického zhodnocení, kdy u majetku dojde například k modernizaci, rekonstrukci apod., přičemž celková hodnota vynaložených nákladů na tento zásah
nepřekročí stanovenou cenovou
hranici účetní jednotky pro zařazení aktiva do kategorie dlouhodobého majetku. V těchto případech si může účetní jednotka celkové vynaložené náklady např. na provedenou