Úroky z prodlení jsou jednou z nepříjemných sankcí spojených s pozdní úhradou daně. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od penále jejich výše naskakuje v závislosti na době prodlení, mohou za několik let narůst do značné výše. Sporům z této oblasti je věnován dnešní výběr z judikatury. V našem časopise jsme se touto problematikou zabývali již v č. 11/2019 a č. 6/2022. V úvodu tedy tradičně provedeme shrnutí předcházející judikatury.
Úroky z prodlení v judikatuře správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s. r. o.
Případ zamítnuté žádosti
Nejvyšší správní soud dne 30. 5. 2019 pod čj. 1 Afs 271/2016-77 posuzoval případ zamítnuté žádosti o posečkání doměřené daně. Proti zamítavému rozhodnutí žalobce podal odvolání, které nebylo zatím vyřízeno. Přesto správce daně přistoupil k exekuci nejen dlužné daně, ale i úroku z prodlení. Před zahájením
exekuce
žalobci neposlal ani upozornění na možnou exekuci dle § 153 odst. 3 daňového řádu, ani nevystavil platební výměr na úroky z prodlení dle § 252 odst. 6 daňového řádu. Z rozsudku tedy plyne, že pokud víme o tom, že nám byla daň doměřena, musíme počítat i s možnou exekucí nejen daně, ale i úroků z prodlení ještě před vystavením platebního výměru na tyto úroky
. Nejvyšší správní soud konstatuje, že výši nedoplatků dlužník zjistí z daňové informační schránky či si může podat žádost o sdělení stavu osobního účtu. Rozsudek však zároveň odkazuje na jiné soudní rozhodnutí naznačující nutnost vydání předchozího upozornění správcem daně, např. v případech spolupracujících daňových subjektů či bagatelních nedoplatků. Také Krajský soudu v Praze dne 26. 4. 2019 pod čj. 45 Af 30/2016-52 vydal rozsudek, který byl zveřejněn ve Sbírce rozhodnutí NSS 7-8/2019 pod č. 3899/2019 s právní větou:
„Úrok z prodlení dle § 252 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, lze zahrnout do výkazu nedoplatků ve smyslu § 176 odst. 1 písm. a) daňového řádu, je-li splatný (splatnost úroku z prodlení je určující pro jeho předpis do evidence daní – na osobní daňový účet daňového subjektu).
Vykonatelnosti výkazu nedoplatků není na újmu, že do výkazu zahrnutý splatný úrok z prodlení nebyl sdělen daňovému subjektu platebním výměrem dle
§ 252 odst. 6 daňového řádu.“I další rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018 čj. 22 Af 2/2017-41 byl zveřejněn ve Sbírce rozhodnutí NSS 7/2018 pod č. 3747/2018. Ten je však mírnější a posiluje pozici daňových subjektů před případnou okamžitou exekucí v případě, že je
deklaratorní
platební výměr na úrok z prodlení vydán. Jeho právní věta: „
V případě úroku z prodlení je třeba
– nejsou-li zde žádné okolnosti, které by nasvědčovaly neochotě či neschopnosti daňového subjektu uhradit úrok z prodlení dobrovolně – poskytnout daňovému subjektu přiměřenou lhůtu k dobrovolné úhradě,
přičemž tato lhůta se odvíjí od doručení deklaratorního platebního výměru na úrok z prodlení, vydaného dle § 252 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu.“Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2018 čj. 6 Afs 398/2017-33 jsme se dozvěděli, že
nelze exekuovat úroky z prodlení v případě, že proti doměření samotné daně bylo podáno odvolání, které nebylo ještě v okamžiku vydání exekučních případů vyřízeno
. Jestliže daň nebyla doposud stanovena pravomocně, nelze zatím vymáhat úroky z prodlení k ní se vztahující. V odvolání proti platebnímu výměru na úroky z prodlení nelze napadat správnost doměření daně samotné
, což vyplývá z rozsudku NSS ze dne 30. 5 2019 čj. 7 Afs 141/2018-28.Přeplatek a nedoplatek DPH za různá období
Vliv přeplatku na DPH za jedno zdaňovací období na nedoplatek za jiné zdaňovací období
řešil NSS dne 16. 5. 2019 pod čj. 9 Afs 40/2018-40. V dané kauze díky dodatečným přiznáním na DPH vznikl za červenec 2013 přeplatek na DPH a za srpen 2013 naopak nedoplatek. Žalobkyně měla za to, že předepsaný úrok z prodlení z nedoplatku daně za srpen 2013 byl nezákonný, protože měl být vykompenzován použitím přeplatku za červenec 2013. Žaloba však nebyla úspěšná, neboť finanční správa i soudy došly k závěru, že dodatečně stanovená daň nižší, než byla poslední známá daňová povinnost, se vyměřuje až k poslednímu dni měsíce následujícího po zjištění důvodu pro podání dodatečného daňového přiznání (§ 141 daňového řádu) – tedy v našem případě při dodatečném přiznání za červenec, nikoli zpětně k 25. 8. 2013. Naopak úrok z prodlení z dodatečně vyměřené daně se dle zákona počítá již ode dne původní splatnosti daně (§ 252 daňového řádu). Přestože státní rozpočet skutečně evidentně o žádné peníze nepřišel, soudy po aplikaci doslovného znění zákona vyměření úroku z prodlení akceptovaly jako oprávněné. Úroky z prodlení nelze napadnout pomocí žaloby proti nezákonnému zásahu státního orgánu
, což plyne z rozsudku NSS ze dne 25. 8. 2016 čj. 9 Afs 73/2016-35. Nejprve je nutno využít odvolání proti platebnímu výměru na úroky a následně podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. „Zásahová“ žaloba zde nepřichází v úvahu.Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2021 čj. 7 Afs 351/2019-24 vyplynula právní věta:
„Pokud nastal původní den splatnosti daně před 1. 1. 2015, uplatní se při výpočtu úroku z prodlení § 252 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném do dne 31. 12. 2014, tj. včetně pravidla omezujícího délku úročení prodlení s úhradou daňového nedoplatku dobou pěti let, které bylo zrušeno zákonem č. 267/2014 Sb.“
Současné znění daňového řádu totiž limit pro výpočet úroku z prodlení jen do pěti let již neobsahuje.
V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2021 čj.