Pojem veřejné prostranství je v prostředí obce často užívaným pojmem. Souvisí s ním množství činností, oprávnění, ale také omezení. Ne vždy je však zcela jasné, kdy se skutečně o veřejné prostranství jedná, jak vzniká a jak s ním nakládat. Náš příspěvek si bere za cíl ukázat všechny právní souvislosti s tímto tématem spojené, proto přináší komplexní pohled na veřejné prostranství z pohledu právní úpravy, včetně práv a povinností jeho vlastníků i uživatelů.
Veřejné prostranství v obci – práva a omezení s tím spojená
Mgr.
Slávka
Kopačková
Právní úprava – definice veřejného prostranství
Definice veřejného prostranství je uvedena v § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), tak, že jsou jím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Jde o tzv. legální definici, která nebyla obsažena v předchozím zákoně o obcích (zákon č. 367/1990 Sb.“), do právní úpravy byla začleněna až v roce 2000 v souvislosti s novým zákonem o obcích č. 128/2000 Sb. Vznikla v návaznosti na užívání tohoto pojmu v zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a rovněž s ohledem na judikaturu Ústavního soudu. Ten se v souvislosti s posuzováním zákonnosti obecně závazných vyhlášek vyjadřuje i k otázkám týkajícím se veřejného prostranství.
Pojem veřejné prostranství užívá množství právních předpisů, tyto však neobsahují samostatnou definici, vychází se z definice uvedené v zákoně o obcích.
Pojmové znaky veřejného prostranství
Jednoznačné určení, zda konkrétní prostor odpovídá legální definici veřejného prostranství, nemusí být vždy lehké. Pro naplnění všec