Přestože samotná nekontaktnost některého z článků zkoumaného řetězce ještě obvykle nebude dostatečná pro závěr o narušení daňové neutrality (např. rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2022, čj. 4 Afs 95/2021-102, zejm. body 74. a násl., a v něm odkazovanou judikaturu), je třeba připustit, že pokud určitý daňový subjekt tíží vysoké daňové nedoplatky a je pro daňové orgány nekontaktní (resp. nelze ověřit jím vykázanou a uhrazenou daňovou povinnost), může se nepochybně o okolnosti svědčící narušení daňové neutrality jednat. Jinak řečeno, nelze apriori vyloučit existenci chybějící daně a narušení neutrality v situaci, ve které daňový subjekt sice za dotčené zdaňovací období daň přizná a v přiznané výši také odvede, ovšem své předchozí daňové povinnosti dlouhodobě nehradí (jeho daňové nedoplatky dosáhnou částky mnohonásobně vyšší, než skutečně uhradil v daném zdaňovacím období), a to v kombinaci s tím, že nelze výši přiznané a uhrazené daně ověřit. K narušení neutrality daně tak může dojít i v situaci, v níž by daňový subjekt daň v konkrétním zdaňovacím období účelově v jakékoliv (byť třeba jen symbolické) výši přiznal a v této výši ji také uhradil. V tomto ohledu tedy nezbývá než dát za pravdu stěžovateli v té části jeho argumentace, podle níž nemůže obstát závěr krajského soudu, který se v dané věci zaměřil pouze význam použití úhrady daně uvedenou společností na její předchozí daňové nedoplatky.