K námitce stěžovatelky, že hotovostní platbu lze v podnikatelském styku považovat za bezpečný způsob úhrady, Nejvyšší správní soud konstatuje, že hotovostní placení lze na rozdíl například od bankovního převodu, který za sebou zanechává „papírovou stopu“ vytvořenou nezávislou třetí osobou (bankou), velmi snadno fingovat, dohodnou-li se na tom aktéři transakce (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. 2 Afs 24/2007-119 , publ. pod č. 1572/2008 Sb. NSS ). V tomto ohledu představuje nesporný podezřelý faktor posuzovaných obchodních transakcí. Byť stěžovatelka předložila pokladní doklady, nelze mít za to, že dosahují svou důvěryhodností úrovně ověření dané transakce bankou, která byla na posuzované transakci zcela nezávislá.