Povinnosti, které ukládá zákon o AML, jsou rozsáhlé a sankce za jejich nesplnění vysoké. Správné dodržování AML pravidel by proto mělo být součástí každodenní agendy všech subjektů, na které se zákon o AML vztahuje – tzv. povinných osob, mj. i účetních. Účetní, kteří poskytují své služby na základě živnostenského oprávnění, musí identifikovat a kontrolovat své klienty, sledovat jejich transakce a hlásit podezřelé obchody. Účetní kanceláře nesmí opomíjet pravidelné školení zaměstnanců.
Povinnosti účetních podle AML zákona
Ing.
Václav
Vlček
Povinné osoby
Zákon vymezuje širokou škálu povinných osob. Mezi ně (mimo jiné) patří osoby oprávněné provozovat živnostenskou činnost:
–
účetních poradců
–
vedení účetnictví
–
vedení daňové evidence
Tato skutečnost se vztahuje rovněž na účetní kanceláře jakožto právnické osoby.
Zákonná definice je obsáhlá a v praxi často vznikají nejasnosti, ve kterých případech se účetní považuje za povinnou osobu a kdy nikoliv. Pro názornost uvádím níže několik praktických příkladů:
Příklad 1
Fyzická osoba provádí svoji činnost pouze v rámci zaměstnaneckého poměru jako interní účetní výrobní společnosti. Jako samostatná fyzická osoba neposkytuje své účetní služby mimo své zaměstnání (tj. nikomu nefakturuje), veškeré účetní služby poskytuje pouze jako zaměstnanec.
V tomto případě by se nemělo jednat o povinnou osobu dle § 2 odst. 3 zákona o AML.
Příklad 2
Společnost, která je součástí (například i zahraniční) skupiny společností, poskytuje služby vnitroskupinového účetnictví pro další společnosti ve skupině.
Tento konkrétní případ byl řešen rozsudkem SDEU C-3/24 MISTRAL TRANS, který uzavírá, že pokud subjekt vede účetnictví pro společnosti ve skupině, není povinnou osobou.
Příklad 3
Fyzická osoba s živnostenským oprávněním funguje jako účetní samostatně vykonávající tuto činnost. Tyto účetní služby poskytuje různým klientům a následně za svoje služby vystavuje faktury.
V tomto případě bude fyzická osoba považována za povinnou osobu v souladu s § 2 odst. 1 písm. e) zákona o AML.
Podobných situací v praxi může nastat nespočet a bývá obtížné určit, zdali se v daných případech účetní bude považovat za povinnou osobu. Finanční analytický úřad (dále jen „FAÚ“), jakožto příslušný orgán pro opatření zaměřená na prevenci a boj proti praní peněz a financování terorismu, v tomto ohledu poskytuje potenciálním povinným osobám podporu ve formě stanovisek a návodu.
V případě, že daná fyzická osoba dojde k závěru, že se v rámci svých účetních činností stane povinnou osobou, je nutné začít plnit specifické povinnosti stanovené zákonem o AML, a to především:
–
identifikaci klientů, a to například při navázání obchodního vztahu nebo tehdy, je-li zřejmé, že hodnota obchodu překročí hranici 1 000 EUR;
–
kontrolu klienta zahrnující ověření účelu obchodu, skutečného majitele a zdroje peněžních prostředků, a to tehdy, je-li zřejmé, že hodnota obchodu překročí hranici 15 000 EUR;
–
průběžné sledování transakcí a obchodních vztahů s klienty za účelem odhalení neobvyklých operací;
–
povinnost ohlašovat podezřelé obchody FAÚ;
–
uchovávání záznamů o identifikaci klientů a provedených kontrolách nejméně po dobu 10 let;
–
oznámit FAÚ kontaktní osobu za dodržování AML povinností a komunikaci s FAÚ (pokud jde o jednotlivce, oznamuje na FAÚ jako kontaktní osobu sebe sama).
Nedodržení těchto povinností může vést k přísným sankcím včetně vysokých pokut a případně i odebrání oprávnění k podnikání.
Zde podotýkám, že pojmy „obchod“ a „hodnota obchodu“ dle zákona o AML je nutné vnímat nejenom jako vztah mezi účetním a klientem (tj. hodnota odměny za poskytnutí účetních služeb), tedy transakcí za daný obchod dvou subjektů (tj. účetního a klienta), ale také jako povahu a hodnotu obchodu v souvislosti s klientovým podnikatelským záměrem (např. obchody takového klienta s jeho dalšími smluvními partnery, zdroj financování majetku – jde tedy
de facto
o hodnotu jeho podnikatelské činnosti).Pro ilustraci níže uvádím zjednodušené příklady:
Příklad 4
Společnost provozující místní obchod s rybářskými potřebami osloví účetní samostatně vykonávající činnost s poptávkou kompletního vedení účetnictví a související přípravy finančních výkazů. V tomto případě bude hodnota obchodu zahrnovat nejenom případnou odměnu účetní za poskytnuté služby, ale i ve své podstatě hodnotu samotného
kamenného
obchodu s rybářskými potřebami (tj. zboží, majetek atd.). V případě sestavení ročního vyúčtování daně z příjmů pro fyzické osoby je hodnotou obchodu dle stanoviska FAÚ příjem dané fyzické osoby. U daně z nemovitosti se hodnotou obchodu rozumí hodnota nemovitosti.
V praxi se tedy dá uzavřít, že pojem „hodnota obchodu“ dle zákona o AML ve většině obchodních vztahů zpravidla překročí výše uvedené stanovené hranice.
Identifikace a kontrola klienta
Účetní, kteří splní definici povinné osoby, musí v zákonem daných situacích provádět identifikaci a kontrolu svých klientů.
V rámci identifikace klienta povinná osoba zjistí (a zaznamená):
–
Identifikační údaje klienta
a)
Pokud je klientem fyzická osoba, jedná se zpravidla o ověření identifikačních údajů z průkazu totožnosti a ověření shody podoby s vyobrazením v průkazu totožnosti.
b)
Pokud je klientem právnická osoba, jedná se zpravidla o ověření údajů uvedených ve veřejných rejstřících.
–
Zda je
klient
politicky exponovanou osobou (tzv. PEP) nebo osobou, vůči níž Česká republika uplatňuje mezinárodní sankce;a)
U právnických osob se zpravidla kontrolují osoby ve vlastnické nebo řídicí struktuře klienta, či osoby jednající jménem dané právnické osoby (např. na základě plné moci či pověření zaměstnance zaměstnavatelem).
Politicky exponovanou osobou se rozumí fyzická osoba, která je (nebo byla) ve významné veřejné funkci s celostátním nebo regionálním významem (např. hlava státu, předseda vlády, vedoucí ústředního orgánu státní správy, náměstek, státní tajemník, člen parlamentu a další). Dále se mezi politicky exponované osoby řadí taktéž fyzické osoby, které jsou osobou blízkou politicky exponované osobě (např. manželka, potomek a v extrémních případech i milenka).
Ověření případného uplatňování mezinárodních sankcí lze pomocí seznamů subjektů, na které jsou uvalené mezinárodní sankce. Seznamy jsou zveřejňované danými státy relevantními pro konkrétního klienta, či přímo Evropskou unií.
Seznamy by obecně měly být veřejnosti přístupné. Nicméně, v praxi může být obtíž tyto seznamy vůbec dohledat (především u zahraničních států, kde jsou seznamy ve velké většině vedeny v cizím jazyce). Tudíž lze pro zjednodušení administrativy taktéž využít placené alternativy (např. portál CRIBIS) pro efektivnější kontrolu ve všech veřejně dostupných seznamech.
Povinná kontrola klienta zahrnuje:
–
zjištění účelu a povahy obchodu
–
ověření skutečného majitele a vlastnické struktury v případě právnických osob
–
průběžné sledování obchodního vztahu s daným klientem
–
pravidelné prověřování zdrojů použitých peněžních prostředků
Zákon o AML dále ukládá povinnost provést zesílenou identifikaci a kontrolu (kde se kontrolované údaje ověřují v dalších podpůrných zdrojích – zde zákon neklade žádné omezení, o jaké zdroje se jedná, a povinné osoby mají volnost při výběru vhodných a věrohodných podpůrných databází, či informací), a to především:
–
u politicky exponovaných osob
–
v případě obchodních vztahů či transakcí s klienty ze zemí označených jako vysoce rizikové
–
při jiných identifikovaných zvýšených rizicích legalizace výnosů či financování terorismu
Povinné osoby mají možnost identifikaci klienta provádět i prostřednictvím notáře nebo kontaktních míst veřejné správy, přičemž záznamy o identifikaci musí uchovávat minimálně po dobu 10 let.
Hodnocení rizikovosti klientů a obchodů
V rámci identifikace i (průběžné) kontroly klientů jsou účetní povinni posuzovat rizika s ohledem na své klienty, jejich obor, ale i na účetní sféru jako takovou. FAÚ v tomto ohledu sestavuje seznam rizik specifických pro jednotlivé oblasti povinných osob.
V případě účetních se může (mimo jiné) jednat zejména o následující rizikové faktory:
–
podnikání klienta v oblastech se zvýšeným rizikem (hazard, směnárny, oblast kryptoaktiv atd.);
–
klient
provádí transakce, které neodpovídají jeho obchodnímu profilu, či odvětví (např. disponuje značným objemem majetku v sektoru, který obvykle velké objemy majetku nevykazuje);–
transakce zahrnující vysoké částky v hotovosti, či neobvykle vysoký zůstatek na pokladně;
–
klient
nabízí vysoké odměny za zpracování, či bez objektivních důvodů požaduje urychlené dokončení služeb (včetně nabídky zmíněné vysoké odměny za rychlost);–
klient
bez zjevného důvodu odmítá poskytnout dostatečnou součinnost v rámci identifikace a kontrolyHodnocení rizik klienta je specifická oblast a žádná situace v praxi není stejná. Faktory představující zvýšené riziko u jednoho klienta nemusí být nutně rizikové u klienta jiného.
Proto je v praxi nutné k hodnocení rizik přistupovat individuálně a stanovit si pro tento postup dostatečnou metodiku a systém kontroly.
Oznamovací povinnost v případě identifikace podezřelého obchodu
Pokud zjistí povinná osoba v souvislosti se svou činností podezřelý obchod, oznámí tuto skutečnost FAÚ, a to bez zbytečného odkladu.
Toto oznámení lze podat jak písemně, tak elektronicky (doporučeným dopisem nebo formou datové zprávy).
FAÚ následně obeznámí povinnou osobu o přijetí oznámení a na základě své zpravodajské činnosti sdělí povinné osobě další nutné kroky (společně s ohodnocením kvality oznámení pro efektivnější oznamování v budoucnosti). Výsledek zpravodajské činnosti FAÚ může mít zpravidla dva závěry, v nichž FAÚ zhodnotí, že se o podezřelý obchod:
–
nejedná a oznámení pouze založí do spisu pro případné budoucí využití (a to jak u daného klienta, tak i u zcela jiného případu, pokud bude
relevantní
),–
jedná a podá trestní oznámení čímž zahájí proces trestního řízení.
V rámci celého procesu je zákonem ukládána mlčenlivost a FAÚ klientovi nikdy nesděluje totožnost osoby, která oznámení o podezřelém obchodu podala.
V praxi samozřejmě nelze vyloučit, že i přes mlčenlivost a anonymitu oznamovatele
klient
vyhodnotí situaci a určí, kdo oznámení podal. V tomto případě zákon uvádí, že oznamovatel nesmí být z důvodu podání oznámení vystaven odvetným opatřením.Specifické dopady pro účetní kanceláře
Na účetní kanceláře dopadají (oproti samostatným účetním poskytujícím služby na základě živnostenského oprávnění) dodatečné povinnosti. Ty nejdůležitější z nich jsou především:
–
povinnost zavést dostatečné interní předpisy a nastavit kontrolní mechanismy, které zajistí důkladné splnění podmínek stanovených zákonem o AML. Dle dosavadních interpretací zákona o AML není v případě účetních kanceláří povinnost zavádět předpisy a kontrolní mechanismy písemně (tj. lze i ústně). Nicméně si lze v praxi jen obtížně představit obhajobu správného plnění AML povinností v případě kontroly FAÚ při absenci jakýchkoliv písemných/elektronických záznamů;
–
provést školení svých zaměstnanců, kteří se mohou při výkonu své pracovní činnosti setkat s podezřelými obchody, aby rozpoznali tyto rizikové transakce a správně postupovali při jejich hlášení, a to nejméně jedenkrát v průběhu 12 kalendářních měsíců. Záznamy o provedení těchto školení by měly být v účetní kanceláři uchovávány nejméně po dobu 5 let od konání školení;
–
implementovat vnitřní oznamovací systém, který bude umožňovat podat oznámení o interním podezřelém obchodu (či podezřelém chování) zaměstnancem dané účetní kanceláře.
Podotýkám, že v případě přijetí nové účetní do účetní kanceláře je v souladu s § 23 odst. 1 zákona o AML nutné toto školení absolvovat před zařazením na dané pracovní místo.
Oznamovací povinnost ohledně kontaktní osoby dopadá i na účetní kanceláře (identicky jako na účetní poskytující služby na základě živnostenského oprávnění). Praktickým rozdílem je nutná volba konkrétní osoby v rámci účetní kanceláře, která bude zodpovědná za správné plnění povinností zákona o AML.
Sankce za nesplnění povinností
Za porušení povinností stanovených zákonem o AML mohou být uloženy přísné sankce. Výčet přestupků dle AML zákona je obsáhlý. Nicméně, mezi hlavní prohřešky a jejich pokuty patří zejména (podotýkám, že výčet není úplný):
–
nesplnění nebo neprovedení identifikace klienta s pokutou až do 10 mil. Kč,
–
neprovedení kontroly nebo její provedení v nedostatečném rozsahu s pokutou až do 10 mil. Kč,
–
neohlášení podezřelého obchodu s pokutou až do 5 mil. Kč,
–
nezaznamenání nebo neuchování záznamů po stanovenou dobu s pokutou až do 10 mil. Kč,
–
Porušení mlčenlivosti s pokutou až do 200 tis. Kč.
Výše uvedené pokuty se mohou navyšovat až do stovek mil. Kč v případě, že se jedná o soustavné a závažné neplnění výše uvedených povinností. Kromě peněžních pokut v těchto případech také hrozí zákaz činnosti ze strany FAÚ, či odebrání případné licence.
Závěrem
Jak lze z článku usoudit, povinnosti stanovené zákonem o AML jsou rozsáhlé a velmi administrativně náročné. Myslím si tedy, že do doby, než u povinných osob dojde ke komplexnímu nastavení procesů a obeznámení veškerých povinností v rámci zákona o AML (tedy např. nastavení interních směrnic, pravidelného proškolování zaměstnanců atd.), bude pro ně komplikované získat jistotu správného dodržování zákona o AML.
Jak je uvedeno výše, pokuty ze strany FAÚ za jakékoliv nesplnění zákonných povinností mohou pro jednotlivé účetní (či menší a střední účetní kanceláře) být natolik vysoké, že ohrozí samotnou existenci těchto účetních subjektů.
Na závěr lze účetním a účetním kancelářím doporučit pečlivou implementaci požadovaných opatření k zajištění dodržování podmínek zákona o AML a předejít tak závažným sankcím či dokonce znemožnění provozovat svou činnost.