Přeplatek je příjemná věc. A jen člověk pomýlený by ho nechtěl vrátit. Zvlášť od finančního úřadu, jemuž jsme zvyklí spíše platit. Život však přináší situace, kdy je subjektivně vhodnější přeplatek ponechat na osobním daňovém účtu u správce daně, přičemž důvody nemusí být pouze daňové. Například běžící rozvodové řízení. Jde o nevinný požadavek a drobný úkon, o to víc skrývá nástrah. Vratitelný přeplatek lze vrátit ve dvou režimech – na žádost a bez žádosti. Zatímco v prvním případě je aktivita na daňovém subjektu, ve druhém případě se naopak žádná aktivita ze strany daňového subjektu nepředpokládá, správce daně přeplatek vrátí automaticky. Jak tedy dosáhnout toho, aby přeplatek vrácen nebyl?
Žádost o nevrácení přeplatku
Ing.
Miloslav
Kopřiva
Bude-li vratitelný přeplatek v režimu na žádost, je to snadné, daňový subjekt zůstane pasivní a o jeho vrácení nepožádá. V případě přeplatku v režimu bez žádosti musí být daňový subjekt aktivní a dát správci daně své přání najevo. Tuto situací upravuje daňový řád v § 155b odst. 6:
„Stanoví-li zákon, že se vratitelný přeplatek vrací bez žádosti, správce daně tento vratitelný přeplatek daňovému subjektu nevrátí, pokud je o to daňovým subjektem před jeho vrácením požádán. Je-li vratitelný přeplatek evidován na osobním depozitním účtu, musí daňový subjekt v žádosti uvést, na který osobní daňový účet má být vratitelný přeplatek převeden.“
Podmínky pro nevrácení vratitelného přeplatku v režimu bez žádosti jsou tedy jednoduché: (i) daňový subjekt musí o nevrácení správce daně požádat, přičemž (ii) žádost musí být podána před vrácením přeplatku. V této souvislosti je nutné vyjasnit několik detailů.Za prvé je to správné určení časového horizontu pro podání žádosti. Pro vrácení přeplatku v režimu bez žádosti má správce daně zákonem danou lhůtu. Jde-li o přeplatek v důsledku stanovení daňového odpočtu, je lhůta pro vrácení buď 15 dnů ode dne oznámení platebního nebo dodatečného platebního výměru [§ 155b odst. 3 písm. a) daňového řádu], anebo 30 dnů ode dne, který se považuje za den doručení platebního nebo dodatečného platebního výměru při konkludentním stanovení daně [§ 155b odst. 3 písm. b) daňového řádu]. Jde-li o přeplatek vzniklý v důsledku zrušení, změny, zániku účinnosti nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně nebo zajišťovacího příkazu, je lhůta