Koupě je v občanském zákoníku upravena v ustanovení § 2076 až 2183. Dnes se věnujeme dílčí úpravě a některým z ustanovení § 2076 až 2157, tedy věcem movitým – zboží a zejména pak použití vykládacích pravidel Incoterms. Právní úprava občanského zákoníku zde vychází z úpravy, která byla dříve provedena obchodním zákoníkem . To jistě uvítají osoby podnikatelské sféry. Tato úprava je jim totiž známá. Může to však při realizaci této úpravy klást vyšší nároky na další subjekty. V občanském zákoníku se nejprve formulují obecná ustanovení společná pro všechny případy koupě. Následují ustanovení o koupi movitých věcí, odchylky vztahující se ke koupi nemovitých věcí a ustanovení o vedlejších doložkách v kupní smlouvě. Obecná ustanovení sledují pojmové vymezení kupní smlouvy a řešení otázky určitosti kupní ceny, jakož i stanovení základních povinností stran. K postupu právní úpravy od obecného ke zvláštní úpravě nelze mít žádných výhrad. Jde o obvyklé a správné řešení.
Ke kupní smlouvě a vykládacím pravidlům Incoterms při dodávkách zboží
Vydáno: 24 minut čtení
Ke kupní smlouvě a vykládacím pravidlům Incoterms při dodávkách zboží
JUDr.
Karel
Marek,
CSc.,
profesor UNOB Brno
Právní úprava kupní smlouvy podle občanského zákoníku
Podle obecného základního ustanovení, tj. podle § 2079 občanského zákoníku se
kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
Připomeňme, že při uzavření smlouvy musí být mj. i identifikovatelné smluvní strany. Předmětem plnění přitom nemůže být to, s čím nelze v soukromoprávních vztazích zcela volně nakládat (např. dodávky plnění směřující ke zneužívání psychotropních látek).
Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.Z občanskoprávní kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu cenu. Následné ustanovení § 2080 upravuje, že
kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení.
To se může stát např. sjednáním příslušného kalkulačního vzorce. Pro kupní smlouvu na zboží je však možno ujednat i to, že smlouva vzniká bez dohody o ceně (viz § 2085 odst.2 občanského zákoníku). Pak platí za ujednanou cena, za níž se týž nebo srovnatelný předmět plnění v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává.
Do občanského zákoníku je dále zařazeno potřebné ustanovení § 2081. Upravuje otázku nákladů spojených s odevzdáním a převzetím věci.
Náklady spojené s odevzdáním věci
v místě plnění nese prodávající. Náklady spojené s převzetím věci nese kupující. Občanský zákoník pak řeší v ustanovení § 2082 otázku, kdy přechází na kupujícího nebezpečí škody na věci. Nebezpečí škody na věci
přechází na kupujícího současně s nabytím vlastnického práva. Nabude-li kupující vlastnické právo před odevzdáním věci, má prodávající až do odevzdání věci práva a povinnosti schovatele. Pokud je však uzavřena smlouva s odkládací podmínkou, přechází nebezpečí škody na věci na kupujícího nejdříve dnem splnění podmínky. Tomu, kdo koupí budoucí věci
tzv. úhrnkem nebo s nadějí na nejisté budoucí užitky, patří v souladu s ustanovením § 2083 všechny užitky řádně vytěžené. Nese však ztrátu, bylo-li jeho očekávání zmařeno. Jsou-li při ujednávání kupní smlouvy vady na věci, o nichž prodávající ví,
prodávající na ně podle ustanovení § 2084 upozorní kupujícího. Ustanovením § 2084 končí obecná ustanovení určená koupi. Koupě movité věci (zboží)