Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 4 Afs 181/2017 , www.nssoud.cz
Historické údaje jako pomůcky
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
–
Nejvyšší správní soud se neztotožnil se zbývajícím okruhem přípustných námitek, podle kterých daňové orgány při výpočtu výše zajištěné daně z přidané hodnoty za období druhého čtvrtletí roku 2012 zohlednily pouze daňové přiznání stěžovatelky k dani z přidané hodnoty za první čtvrtletí roku 2012 a nepřihlédly k daňovým výhodám stěžovatelky ve smyslu § 98 odst. 2 daňového řádu, tj. k předpokládanému nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. Daňové orgány předně nikterak nepochybily, když vyšly z daňového přiznání stěžovatelky za předchozí zdaňovací období. I podle odborné literatury „[p]omůckou může být rovněž užitá příměra dle daňové povinnosti daňového subjektu v uplynulých letech, pokud se výrazně nezměnily podmínky, v nichž podniká.“ (viz BAXA, Josef et al. Daňový řád: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2011. ISBN 978-80-7357-564-9). Stěžovatelka nenamítla, že existovaly skutečnosti, které výrazně odlišovaly podmínky jejího podnikání v prvním a druhém čtvrtletí roku 2012, a použitá pomůcka tak v podmínkách zajišťovacího řízení poskytovala podklad pro dostatečně spolehlivé zjištění předpokládané daně.
Pomůcky jsou stále velice problematickou oblastí. I po mnoha letech tak správní soudy stále objevují další a další zákoutí tohoto institutu. V tomto případě pak Nejvyšší správní soud souhlasil s tím, že v rámci pomůcek lze přihlížet také k předešlým zdaňovacím obdobím, a tyto přiměřeně aplikovat. Tato skutečnost může v praxi dostát častého využití, jelikož umožňuje poměrně jednoduše dojít k cíli – stanovení daně. Je však otázkou, jak k tomuto kroku bude správce daně nakloněn tam, kde to bude výrazně ve prospěch daňového subjektu.