Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 10 Afs 227/2016 , www.nssoud.cz
Pokuta za opožděné tvrzení daně
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
–
§ 250 DŘ 1)
Pokuta podle § 250 daňového řádu se explicitně vztahuje na opožděné tvrzení daně, nikoliv na její opožděné uhrazení (to postihuje úrok z prodlení upravený v § 252 a § 253 daňového řádu). Sankcionovaná povinnost se zde tudíž liší od povinnosti daň uhradit. Pokud stěžovatelka tvrdí, že z opožděného tvrzení daně jí neplynula žádná výhoda a neměla proto ani žádnou motivaci zaslat řádné daňové přiznání až později, lze s ní v tomto ohledu souhlasit. Správce daně ani městský soud však stěžovatelce žádný zlý úmysl ve svém rozhodnutí nepřiřkli. Potenciální důvod pro nezaslání řádného daňového přiznání spatřovali správce daně i městský soud naopak v pouhém opomenutí a lidské chybě, která s sebou zpravidla žádný prospěch nenese a není ani nijak úmyslně motivována, neboť se jedná o nevědomé pochybení, které však zákon výše uvedenou formou postihuje.
Ohledně pokuty za opožděné tvrzení daně platí, že tato nemá žádnou vazbu na rovinu platební. Uvalení pokuty tak nebrání ani to, že daň byla zaplacena ve lhůtě, a že pouze v důsledku lidské chyby nedošlo k řádnému podání tvrzení. Jinými slovy pokutu je třeba uložit i tam, kde se nic zas tak zásadního nestalo. A je-li shodou okolností výše tvrzené daňového povinnosti značná, pak i pokuta bude ve výsledku uložena ve značné výši, jelikož se procentuálně odvíjí od výše tvrzené daně. Nicméně tím, že zde není možnost korekce, může tento přístup narážet na ústavní mantinely. Obzvláště, když tuto pokutu nelze za současného právního stavu ani prominout. Jako nejvhodnější by se tak jevilo ono prominutí připustit.
1) Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád.