Náhrada nákladů Odvolacího finančního ředitelství v řízení před soudem

K předpisům:

Jestliže Odvolací finanční ředitelství bylo úspěšné v řízení před krajským soudem, má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů, jež mu vznikly v souvislosti s cestou na jednání před krajským soudem.

V popisované věci napadla stěžovatelka kasační stížností mimo jiné výrok rozsudku krajského soudu, kterým jí byla uložena povinnost uhradit žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství náhradu nákladů řízení. Podle stěžovatelky totiž výdaje žalovaného nepřesáhly náklady jeho běžné úřední činnosti (konkrétně se jednalo o náhradu cestovného osobním automobilem k jednání před krajským soudem a stravné). K této otázce Nejvyšší správní soud v odůvodnění popisovaného rozhodnutí předně připomněl, že podle rozhodovací praxe správních soudů obvykle nenáleží náhrada nákladů řízení úspěšným správním orgánům v těch případech, kdy jim prokazatelně nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Správním orgánům dále nebývají přiznávány náklady právního zastoupení, pokud tyto správní orgány disponují odborným aparátem k řešení dané věci. V projednávané věci se ovšem nejednalo o situaci, kdy by byl žalovaný zastoupen advokátem, avšak o situaci, kdy vznikly náklady samotnému žalovanému, a to v souvislosti s cestou na soudní jednání. Nejvyšší správní soud se tedy zabýval otázkou, zda byly takové náklady účelně vynaložené, a dále jestli nepřesahovaly rámec běžné úřední činnosti žalovaného. Stěžovatelka v dané věci argumentovala tím, že žalovaný mohl účastí na jednání u krajského soudu pověřit jakéhokoliv zaměstnance v pracovněprávním vztahu ke Generálnímu finančnímu ředitelství, neboť pro účely hospodaření s majetkem státu, včetně prostředků státního rozpočtu, účetnictví a pracovněprávních vztahů, mají žalovaný a finanční úřady postavení vnitřních organizačních jednotek Generálního finančního ředitelství. Nejvyšší správní soud toto tvrzení označil za zcela nepřípadné, neboť v postavení žalovaného bylo od 1.1.2013 Odvolací finanční ředitelství, a proto se mohl jednání před soudem účastnit pouze jeho odborný aparát, do jehož agendy příslušné záležitosti spadají. Nebylo tedy bez dalšího možné, aby se jednání u soudu účastnil jakýkoliv zaměstnanec finanční správy. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že uplatněné náklady žalovaného byly důvodně vynaložené. Ztotožnil se sice s námitkou stěžovatelky, že cesta a účast na jednání u soudu spadají do rámce běžné úřední činnosti žalovaného, to ovšem nic nemění na skutečnosti, že se jednalo o důvodně vynaložené náklady žalovaného Odvolacího finančního ředitelství jako účastníka řízení, na jejichž náhradu má žalovaný právo, pokud měl v řízení před krajským soudem plný úspěch.