Soudní přezkoumatelnost závazné informace o sazebním zařazení zboží

K předpisům:

Závazná informace o sazebním zařazení zboží je přezkoumatelná v řízení před správním soudem [§ 70 písm. d) s. ř. s. se na závaznou informaci neuplatní].

Předmětem kasační stížnosti, kterou se Nejvyšší správní soud zabýval, byl přezkum závěrů Městského soudu v Praze, který v popisované věci dovodil, že spor mezi účastníky daného řízení je veden o technická specifika IP kamer, přičemž oba účastníci řízení argumentují výlučně technickou stránkou věci a napadená rozhodnutí o sazebním zařazení předmětného zboží jsou tedy závislá výlučně na posouzení technického stavu věci. Jak Nejvyšší správní soud v rámci odůvodnění popisovaného rozhodnutí předně připomněl, podle § 70 písm. d) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Městský soud shledal jádro sporu v dané věci čistě v polemice o technických vlastnostech zboží (osmi typů IP kamer) a z tohoto důvodu žaloby odmítl. Od existence či neexistence těchto vlastností u daného zboží se odvíjí správné celní zařazení dle nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku a současně správné stanovení výše cla. Jak Nejvyšší správní soud zdůraznil, otázkou přezkoumatelnosti samotných závazných informací o sazebním zařazení zboží ve správním soudnictví se v minulosti již zabýval i samotný Městský soud v Praze, a to v rozsudku ze dne 29.6.2010, čj. 6 Ca 90/2007-35 (č. 2439/2011 Sb. NSS). Městský soud zde dovodil, že závazná informace o sazebním zařazení zboží je rozhodnutím, proti kterému lze podat žalobu ve správním soudnictví podle § 65 a násl. s. ř. s. Podle Nejvyššího správního soudu není důvod se od uvedených závěrů se v dané věci odchýlit. Pro posuzovanou věc je klíčový čl. 243 celního kodexu. Právě přímou aplikovatelností práva EU se úprava celního řízení zásadně liší od úpravy daňového řízení. Uvedený čl. 243 celního kodexu mimo jiné stanoví, že právo osoby na přezkum se vztahuje jen na takové rozhodnutí, které se jí přímo a osobně dotýká. Z doslovného výkladu tedy vůbec nevyplývá, že by tato osoba musela být vydaným rozhodnutím fakticky poškozena, např. tím, že deklarované zboží již nakoupila, vyrobila či dovezla, a celní orgán následně vydal pro takovouto osobu nepříznivé celní rozhodnutí. Závěr o tom, že závazná informace o sazebním zařazení zboží se žadatele přímo a osobně dotýká, respektive „týká“, je podle Nejvyššího správního soudu nepochybný. Celní orgán přímo tomuto žadateli sděluje, jak bude v celním řízení v jeho případě postupovat, pokud do ČR doveze konkrétní zboží deklarované v žádosti o závaznou informaci. Závazná informace je pro celní orgány závazná ve vztahu k oprávněné osobě pouze pro účely sazebního zařazení zboží a pouze pro zboží, u nějž byly splněny celní formality po dni vydání této závazné informace (srov. čl. 12 odst. 2 celního kodexu). Současně to ale znamená, že ve vztahu k této osobě se celní orgány nemohou v případě dovezení takto specifikovaného zboží od závěrů týkajících se otázek jeho sazebního zařazení odchýlit. Popisované odůvodnění připomíná, že i sám celní orgán je v takovém případě závaznou informací od jejího vydání vázán a zařazení již nemůže změnit. Právě z tohoto pohledu je závazná informace pro žadatele (podnikatele), který hodlá dovážet určitý typ zboží, zcela zásadní, neboť významně ovlivňuje jeho ekonomická a podnikatelská rozhodnutí a hospodářskou činnost. Zařadí-li celní orgán zboží pod položku celního sazebníku s celní sazbou, která je pro podnikatele nevýhodnější, v rozporu s jeho důvodným očekáváním, prakticky negativně zasahuje do jeho práva na podnikání. Podmínku přímého a osobního dotčení proto věc stěžovatelky jednoznačně splňuje. Jak Nejvyšší správní soud dále připomněl, z judikatury Soudního dvora EU vyplývá, že soudy členských států Evropské unie závazné celní informace běžně přezkoumávají, aniž by musel žalobce čekat až na budoucí vyměření cla. Podle Nejvyššího správního soudu z těchto závěrů jasně vyplývá, že projednávaná věc splňovala podle čl. 243 celního kodexu podmínky pro řádný soudní přezkum. Městský soud se tedy měl jejími žalobami věcně zabývat. Neučinil-li tak, je jeho rozhodnutí nezákonné. Argumentace městského soudu, dle které nebylo lze žaloby přezkoumat z důvodu kompetenční výluky dle § 70 písm. d) s. ř. s., je v rozporu s čl. 243 celního kodexu. Takovýto závěr je nepřijatelný, neboť právo EU má přednost před právem vnitrostátním.