Zahájení nalézacího řízení nemá vliv na povinnost zaplatit úrok z
prodlení
Jan
Rambousek
Rozsudek Soudního dvora Evropske unie ze dne 12. května 2011 ve věci
C-107/10 Enel Maritsa Iztok 3, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku
K předpisům:
-
§ 105 zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v
platném znění
-
§ 89-90
zákona č. 280/2009, daňový řád, v platném znění
1) Článek 183 směrnice Rady
2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném
systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady
2006/138/ES ze dne 19. prosince 2006, ve spojení
se zásadou ochrany legitimního očekávání, musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní
právní úpravě, která se zpětnou účinností upravuje prodloužení lhůty, ve které musí dojít k vrácení
nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, pokud tato právní úprava zbavuje osobu povinnou k dani
nároku na úroky z prodlení z částky, jež mu musí být vrácena, který měla před vstupem této změny v
platnost.
2) Článek 183 směrnice 2006/112, ve znění směrnice 2006/138,
posuzovaný z hlediska zásady daňové neutrality, musí být vykládán v tom smyslu, že brání
vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že se obecná lhůta pro vrácení nadměrného odpočtu daně z
přidané hodnoty, po jejímž uplynutí vzniká nárok na úroky z prodlení z částky, která musí být
vrácena, v případě zahájení řízení o daňové kontrole prodlužuje, přičemž toto prodloužení má za
následek, že na uvedené úroky vzniká nárok až po datu skončení této daňové kontroly, přestože byl
tento nadměrný odpočet již převeden během tří zdaňovacích období následujících po zdaňovacím období,
kdy k tomuto nadměrnému odpočtu došlo. S uvedeným ustanovením není naopak v rozporu to, že je tato
obecná lhůta stanovena na 45 dnů.
3) Článek 183 směrnice 2006/112, ve znění směrnice 2006/138, musí být vykládán v tom smyslu,
že nebrání tomu, aby vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty bylo provedeno
prostřednictvím započtení.
Po judikátech SDEU ze dne 18. prosince 1997 Garage Molenheide BVBA C-286/94
se jedná o další rozsudek, který ukazuje na nesprávný postup správců daně v případě, kdy použijí
postup k odstranění pochybností v případě nadměrného odpočtu u DPH. V případě, že plátce hodnověrným
způsobem doloží rovnou při podání daňového přiznání důvody nadměrného odpočtu, vrátí správce daně
nadměrný odpočet do 30 dnů. Praxe však ukazuje, že správce daně tento institut často zneužívá a
zahájí podle § 89 daňového řádu postup k odstranění pochybností a po čase, není výjimkou, že tento
čas trvá i několik roků, vyměří daň, často podle původně podaného přiznání a do 30 dnů vrátí
nadměrný odpočet. Tento
judikát
je tedy již druhým v řadě, který potvrzuje, že pokud takto správce
daně postupuje, má plátce nárok na úrok z prodlení ode dne, kdy mu měl být nárok na odpočet původně
vrácen.