Jednorázový výběr daně prostřednictvím
kolků
Jan
Rambousek
Rozsudek Soudního dvora Evropskeho unie ze dne 27. ledna 2011 ve věci
C-489/09 Vandoorne, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku
K předpisům:
-
§ 42 č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve
znění pozdějších předpisů
-
§ 44 zák. č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve
znění pozdějších předpisů
Článek 11 část C odst. 1 (čl. 90 odst. 1a odst. 2 Recastu, pozn.
zpracovatele) a čl. 27 odst. 1 a 5 (čl. 395 Recastu, pozn. zpracovatele) šesté směrnice Rady
77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci
právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Společný systém daně z přidané
hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady
2004/7/ES ze dne 20. ledna 2004, musí být
vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná ve věci v původním
řízení, která tím, že za účelem zjednodušení postupu vybírání daně z přidané hodnoty a boje proti
daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem, pokud jde o tabákové výrobky, zavádí
jednorázový výběr této daně u zdroje prostřednictvím daňových kolků, a to od výrobce nebo dovozce
těchto výrobků, vylučuje nárok zprostředkujících dodavatelů, kteří vstupují do řetězce po sobě
jdoucích dodání později, na vrácení daně z přidané hodnoty v případě nezaplacení kupní ceny
uvedených výrobků nabyvatelem.
Belgický stát si v rámci boje proti daňovým únikům zvolil možnost vybírat z
tabákových výrobků daň z přidané hodnoty společně se spotřební daní prostřednictvím kolků. U takto
zdaněných výrobků se potom již při dalším prodeji nevyčíslovala daň. Společnost Vandoorne požádala o
vrácení daně z přidané hodnoty, neboť na jejího odběratele byl vyhlášen konkurz. Předmětem zkoumání
Soudního dvora Evropské unie bylo, zda takový zjednodušený postup, který může zapříčinit zbavení
nároku na vrácení daně dodavatele, je v souladu s cílem směrnice. Tento způsob zdanění zatím nebyl v
tuzemsku zaveden, ale při současném boji proti daňovým únikům toto nelze v budoucnosti vyloučit. V
judikátu lze ovšem zaznamenat, že se zde používá pojem „zprostředkovatel“, aniž by se jednalo o
smlouvu ve smyslu § 642 a násl. obchodního
zákoníku, resp. § 774 a násl. občanského
zákoníku. V daném případě se jednalo o běžnou kupní smlouvu, kdy obchodník vlastním jménem a na
vlastní účet zakoupil zboží a ve stejném režimu ho zase prodal. Toto jenom potvrzuje fakt, který
SDEU již několikrát judikoval, a to že pojmy z o oblasti DPH jsou vlastními autonomními pojmy bez
ohledu na to, jaký význam jim přikládají národní předpisy.