Novela zákona o účetnictví

Novela obsahuje jednak legislativně formální změny, představující úpravu určité terminologie tak, jak se postupem času vyvíjela, případně zrušení některých formulací či výrazů, které se přežily nebo byly zrušeny. Hlavní jsou ale obsahové změny. Ty se dotýkají následujících oblastí:

Pojďme se tedy stručně vysvětlit, co navrhované změny představují.

Zákon o účetnictví hned v úvodním paragrafu vyjmenovává právnické a fyzické osoby, na které se zákon vztahuje, to znamená, že jsou účetní jednotkou s povinností vést účetnictví. Pokud fyzická osoba -podnikatel nesplňuje podmínky zde uvedené, není účetní jednotkou, a zákon o účetnictví se na ní nevztahuje (vede pouze evidenci pro účely stanovení základu daně z příjmů). Zákon se dále vztahuje na zahraniční osoby, pokud na území České republiky podnikají, nebo provozují jinou činnost podle zvláštního předpisu. Přitom zákon nerozlišuje, zda se u těchto zahraničních osob jedná o právnické nebo fyzické osoby. V konečném důsledku to znamená, že i zahraniční fyzické osoby, které na území České republiky podnikají, jsou účetní jednotkou a měly by vést účetnictví (podvojné). Toto ustanovení bylo dlouhodobě kritizováno z důvodu nerovného postavení tuzemských a zahraničních osob. Proto novela upřesňuje v § 1 odst. 2 že podmínky vést účetnictví a být nebo nebýt účetní jednotkou, které zákon vymezuje pro tuzemské fyzické osoby, se vztahují i na zahraniční fyzické osoby.

V souvislosti se zajišťováním účetních záznamů pro potřeby státu byla již v minulé novele do zákona doplněna některá ustanovení směřující ke shromažďování účetních záznamů do centrálního systému účetních informací státu a k sestavení účetních výkazů za Českou republiku od vybraných účetních jednotek. Tyto vybrané účetní jednotky jsou v zákoně vyjmenovány (§ 1 odst. 3 a jsou jimi:

Těmto vybraným účetním jednotkám ukládá zákon některé speciální povinnosti. V § 13 odst. 2 kde se upravuje ustanovení o účetních knihách; u hlavní knihy se požaduje, aby tyto vybrané účetní jednotky uváděly (zatímco všechny ostatní účetní jednotky mohou jednou za kalendářní měsíc). Novela doplňuje poznámku o tom, že tuto povinnost může plnit i jiná účetní kniha, například deník. Další úprava, která se týká vybraných účetních jednotek, se vztahuje k účetní závěrce (§ 18). Zatímco povinnou součástí účetní závěrky ostatních účetních jednotek je rozvaha, výkaz zisku a ztráty a příloha a dobrovolně mohou sestavovat , zákon uvádí, že vybrané účetní jednotky sestavují tyto přehledy povinně vždy. Novela pouze na účetní jednotky, které překročí jedno ze dvou kriterií (40 mil. Kč hrubých aktiv nebo 80 mil. Kč obrat). Ostatní vybrané účetní jednotky nemusí tyto přehledy sestavovat.

Zákon o účetnictví v § 25 odst. 3 vyžaduje, aby účetní jednotky braly v úvahu , které se týkají majetku a závazků, a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta. Jedná se o dodržování jedné z obecně uznávaných účetních zásad - zásady opatrnosti. V případě vybraných účetních jednotek, které předávají mezitímní účetní závěrku do centrálního systému účetních informací státu pouze za účelem zajištění kontrolních vazeb s předávanými finančními údaji, není významné, aby čtvrtletně prováděly všechny účetní operace související s naplněním účetních metod, které mají povinnost provádět k rozvahovému dni. Proto novela doplňuje, že toto ustanovení se na vybrané účetní jednotky při sestavování mezitímní účetní závěrky . Vybraných účetních jednotek se dále týká majetku určeného k prodeji (§ 27 odst. 1h , kde se doplňuje, že se to netýká zásob. Důvodová zpráva uvádí, že v průběhu aplikace tohoto ustanovení se vyskytly tak významné interpretační problémy, že bylo třeba výslovně tento druh majetku (zásoby) z režimu oceňování reálnou hodnotou vyjmout. Důvodem výše uvedených změn je zejména snaha, aby byla eliminována pracnost zavádění nových pravidel, zejména v případě malých vybraných účetních jednotek.

Povinnost účtovat a sestavovat účetní závěrku v souladu s mezinárodními účetními standardy ukládá účetním jednotkám, které jsou obchodní společností a jsou emitentem cenných papírů registrovaných na regulovaném trhu cenných papírů v členských státech Evropské unie § 19 odst. 9 zákona. Novela tento odstavec ruší a zařazuje nový paragraf 19a, kde tuto povinnost upravuje a výrazně rozšiřuje a to v několika směrech:

Důvodem výše uvedených změn je poskytnout účetním jednotkám, které přestaly být „dočasně“ emitentem cenných papírů přijatých k obchodování na regulovaném trhu určité „přechodné období“ pro používání mezinárodních účetních standardů. Přechod z účtování podle IFRS na vedení účetnictví podle českých předpisů a znovu zpět přechod na IFRS by byla pro ně složitá a nákladná záležitost. Stejně tak účetním jednotkám, které vstupují do s konsolidující společností, která používá k sestavení konsolidované účetní závěrky IFRS, je dána možnost sestavit svoji individuální účetní závěrku podle IFRS jako podklad pro konsolidaci. Zde si však musí účetní jednotky zvážit, zda náklady na zpracování účetnictví podle IFRS na jedné straně a tvorba podkladu pro daň z příjmů (základ daně i nadále vychází z výsledku hospodaření zjištěného podle českých účetních předpisů) vyváží přínosy ze zjednodušené komunikace v rámci konsolidačního celku.

Pravidla pro konsolidovanou účetní závěrku upravuje § 22 zákona. Návrh novely zákona tento paragraf zcela přepracovává a problematiku konsolidací rozšiřuje vložením dvou nových paragrafů 22a, 22b.

Nový paragraf 22 zpřesňuje zejména definici pojmů:

Tento nový paragraf dále uvádí, co se rozumí společným vlivem, podstatným vlivem a co tvoří konsolidační celek. Nové dva paragrafy pak přebírají původní úpravu zrušeného § 22, kterou pouze zpřesňují. Paragraf 22a uvádí kritéria pro povinnost konsolidovat, která se nemění; jedná se o kritéria v souhrnu za konsolidující účetní jednotku a konsolidované účetní jednotky (suma aktiv brutto více než 350 mil. Kč, roční úhrn čistého obratu více než 700 mil. Kč a průměrný přepočtený stav zaměstnanců v průběhu účetního období více než 250). Nově se uvádí, že konsolidující účetní jednotka není povinna sestavit konsolidovanou účetní závěrku, pokud k podání věrného a poctivého obrazu předmětu účetnictví a finanční situace konsolidačního celku postačuje účetní závěrka konsolidující účetní jednotky, protože konsolidující účetní jednotka ovládá pouze konsolidované účetní jednotky, jež jsou jednotlivě i v úhrnu nevýznamné. Druhý nový paragraf 22b pak upravuje pravidla pro konsolidovanou výroční zprávu, která se oproti původní úpravě nemění.

V závěru zákona upravuje zákon sankce v § 37 a 37a. Návrh novely ruší tyto paragrafy, navrhuje jejich nové znění a vložení nových paragrafů § 37aa, 37ab, které upravují správní trestání v souladu se zásadami právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů v zákonech upravujících výkon veřejné správy.

Nový § 37 vymezuje přestupky pro účetní jednotky, které nejsou podnikatelem a výši pokut za tyto přestupky. Nový § 37a upravuje správní delikty ostatních účetních jednotek včetně konsolidujících účetních jednotek a výši pokut za tyto správní delikty. Nově vložený § 37aa umožňuje, aby byla pokuta vyměřena z výše aktiv zjištěné kontrolním orgánem v případě, že hodnota aktiv vykázaná v účetní závěrce nebo v konsolidované účetní závěrce za účetní období, ve kterém k porušení povinnosti došlo, neodpovídá výši aktiv zjištěné v řízení o uložení pokuty. Nelze-li skutečnou výši aktiv zjistit z účetní závěrky, stanoví hodnotu aktiv celkem orgán, který porušení právních povinností projednává, kvalifikovaným odhadem. Podle důvodové zprávy se jedná zejména o to, jak odpovídajícím způsobem upravit systém pokut tak, aby postihoval i účetní jednotky, které mají zásadním způsobem podhodnocena aktiva, ze kterých se tyto pokuty vypočítávají. Mělo by to nebezpečí, že by pokuta byla stanovena z mnohonásobně nižší hodnoty nesprávně vykázaných aktiv.

Nově vložený § 37ab zahrnuje společná ustanovení ke správním deliktům. Uvádí, že právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Při určení výše pokuty se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu spáchání a jeho následkům, době trvání a okolnostem, za kterých byl spáchán. Správní delikty v prvním stupni projednává finanční úřad, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.

Ustanovení novely zákona se použijí poprvé v účetním období, které započalo v roce 2011 nebo později. Výjimku tvoří pouze dvě ustanovení, která se týkají úlevy pro účetní jednotky a která se použijí už za účetní období, které započalo v roce 2010 nebo později. Týká se to ustanovení, kdy vybrané účetní jednotky nemusí sestavovat přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu (§ 18) a dále ustanovení o tom, kdy konsolidující účetní jednotka není povinna sestavit konsolidovanou účetní závěrku.