Již mnoho měsíců se množí dotazy na ministerstvo zdravotnictví, Českou lékařskou komoru i na právníky, zda postupuje zaměstnavatel legálně v případě, kdy navrhne zaměstnanci výběr ze dvou možností – buď se nechá proti své vůli očkovat proti SARS Covid-19, nebo mu bude dána výpověď z pracovního poměru. Nutno zdůraznit, že toto očkování není povinné, a to ani pro některé profese jako podmínka pro výkon zaměstnání. Důvodem k nezájmu o očkování bývá ve většině případů nedůvěra zaměstnanců k narychlo vyrobeným vakcínám, ne apriori nevyhovět přání zaměstnavatele. V obecné rovině není zaměstnanec povinen svůj důvod nezájmu o očkování zaměstnavateli sdělit. Ustanovení § 52 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších právních předpisů (zákon č. 285/2020 Sb. , změna zákoníku práce a některých dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů) obsahuje uzavřený výčet důvodů, pro něž může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď. Těchto důvodů je osm [písm. a) až h)], nepodrobení se nepovinnému očkování nelze subsumovat do jejich výkladového obsahu.
Současné aktuální protizákonné praktiky některých zaměstnavatelů vůči zaměstnancům
Vydáno:
9 minut čtení
Současné aktuální protizákonné praktiky některých zaměstnavatelů vůči zaměstnancům
Mgr.
Richard
Blatný,
LL.M.,
externí doktorand na právnické fakultě UK Praha
Podle principů Úmluvy MOP (Mezinárodní organizace práce) č. 158/1982 mohou být výpovědní důvody ze strany zaměstnavatele jen organizační povahy, důvody vyplývající ve způsobilosti zaměstnance k plnění povinností vyplývajících z jeho pracovního závazku, které převzal v pracovní smlouvě, a důvody týkající se chování zaměstnance. V této logice je koncipován výše uvedený § 52 zákoníku práce. Důvodem k rozvázání pracovního poměru není ani skutečnost