Do skupiny majetkových daní patří především daň z nemovitých věcí, dobře známá všem vlastníkům nemovitostí, ale i daň z nabytí nemovitých věcí, která je spojena se změnami vlastnického práva k nemovitostem. Daň z nemovitých věcí má oproti jiným daním poměrně stabilní právní úpravu, zatímco daň z nabytí nemovitých věcí prošla častějšími změnami. Daň z nemovitých věcí je každoroční povinnost, zatímco daň z nabytí nemovitých věcí přichází ojediněle v průběhu času a vypořádává se každý případ změny vlastnického práva jednotlivě, jednorázově.
Majetkové daně stručně pro rok 2020
JUDr.
Alena
Koutná
V praxi se tyto dvě daně veřejnosti často pletou. Pojďme se proto na ně stručně podívat, ať jsme připraveni dostát svým případným daňovým povinnostem.
Daň z nemovitých věcí
Oslavy konce roku 2019 a příchod roku 2020 máme za sebou a jako každoročně, tak i letos je třeba se věnovat svým nemovitostem z pohledu této daně z nemovitých věcí. Zejména nás to čeká tam, kde se promítly nějaké změny – něco se odprodá, něco přikoupí, přistaví apod. Vedle toho je třeba nahlédnout i do vlastního zákona tak, jak pro rok 2020 platí. Jen tak můžeme zodpovědně říci, zda je třeba podat daňové přiznání (zpravidla dílčí daňové přiznání) a jaké změny v něm promítnout. Pojďme si tedy udělat takovou malou rekapitulaci.
Abychom se vůbec museli zabývat zákonem o dani z nemovitých věcí do všech jeho podrobností, je třeba začít dvěma základními otázkami. Za prvé – představují „naše“ nemovitosti předmět daně? Pokud ne, můžeme zákon klidně odložit, pokud ano, je zde druhá otázka. Tak tedy za druhé – jsem poplatníkem této daně? Pokud ne, mohu zákon klidně odložit. Pokud i zde byla a je odpověď ano, znamená to, že dané nemovitosti jsou předmětem daně a já jsem její poplatník, pak nezbývá než vzít zákon do ruky a s daňovou povinností se vyrovnat.
Tak jak to tedy je?
Platná právní úprava daná zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDNV“), nám nemovité věci dělí na pozemky a na zdanitelné stavby včetně zdanitelných jednotek. Jedná se ještě o pozůstatek z doby předchozí právní úpravy občanského zákoníku, který také rozeznával nemovité věci jakožto pozemky a stavby (při splnění dalších zákonných podmínek).
Pro pozemky platí, že do daňového přiznání je třeba uvádět ty údaje, které jsou zapsány v katastru nemovitostí. Zde tedy rozhoduje zapsaný stav.
V čem se u pozemků nejvíce chybuje?
Například v tom, že třebaže v katastru nemovitostí je zapsán les, avšak na pozemku nenajdeme jeden jediný strom, do daňového přiznání si poplatník zpravidla uvede trvalý travní porost. Prostě vychází ze skutečného stavu, zatímco zákon ve vztahu k pozemkům předpokládá vyjít z právního stavu. Chceme-li tedy zdaňovat své pozemky podle jejich faktického stavu, nezbývá než dosáhnout změny zápisu údajů o kultuře pozemku v katastru nemovitostí.
Obdobně se chybuje v tom, když proběhne tzv. digitalizace a jejím výsledkem je změna např. výměry daných pozemků. I zde je pak třeba zareagovat a podat nové daň