Nevím, jestli máte zkušenosti s podáváním žádostí o vrácení daně na vstupu s místem plnění v jiném členském státě dle § 82 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “). Tato žádost má své specifika, především podávaní žádosti prostřednictvím elektronického portálu spravovaného Generálním finančním ředitelstvím. Správce daně proto také všechny své úkony vůči žadateli o vrácení daně činí také elektronicky, které doručuje na elektronickou adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně – tedy na uvedenou e-mailovou adresu. A to už z podávání kontrolního hlášení víme, že doručením se pak rozumí odeslání datové zprávy na uvedenou elektronickou adresu. V tomto okamžiku vyvstává případný problém, protože žadatel se nemusí z různých objektivních důvodů seznámit s odeslanou e-mailovou zprávou, ale přitom platí, že odesláním e-mailové zprávy je tato zpráva doručená a rozbíhá se lhůta pro reakci na případnou výzvu správce daně.
Rozsudek SD EU ve věci „délky lhůty pro doplnění údajů u žádosti o vrácení daně pro osoby povinné k dani neusazené v členském státě vrácení daně“
Ing.
Mária
Mikulecká,
daňový poradce DANĚ MIKULECKÁ s. r. o.
Ať už máte nebo nemáte zkušenosti se žádostí o vrácení daně dle § 82 zákona o DPH, je vhodné mít povědomost o judikátu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SD EU“), ve věc i C-133/18 Sea Chefs Cruise Services GmbH, ze dne 2. 5. 2019. Tento
judikát
souvisí s § 82b odst. 4 zákona o DPH – druhá věta: „Doplňující údaje musí být správci daně doručeny do 1 měsíce ode dne doručení výzvy k doplnění údajů.“
Podstata sporu
Společnost „Sea Chefs“ se sídlem v Německu podala v září roku 2015 žádost o vrácení daně z DPH z jiného členského státu za období roku 2014 v zákonném termínu a prostřednictvím elektronického portálu, který měla v Německu zřízený správcem daně. V prosinci ji ale francouzsky správce daně zaslal e-mailem žádost o doplňující informace. Vzhledem k tomu, že tato společnost neodpověděla ve stanovené lhůtě jednoho měsíce, francouzský správce daně v lednu roku 2016 zamítl společnosti „Sea Chefs“ podanou žádost o vrácení daně.
Společnost „Sea Chefs“
proti tomuto zamítavému rozhodnutí podala žalobu k francouzskému správnímu soudu. Na podporu své žaloby předložila tomuto soudu dokumenty a informace, které po ní vyžadoval správce daně ve své původně e-mailem zaslané žádosti o doplňující informace. V podané žalobě tvrdila, že nemožnost nápravy vzniklé situace v rámci odvolání je v rozporu se zásadou neutrality DPH a se zásadou proporcionality.Francouzský správce daně
mněl však za to, že tato žaloba musí být prohlášená za nepřípustnou, protože nedodržením měsíční stanovené lhůty k odpovědi vedlo k prekluzi (zániku) žádosti o vrácení DPH, a proto není možné francouzskému soudu dodatečně dokládat existenci práva na vrácení DPH.Francouzský soud nejdřív zkonstatoval, že směrnice Rady (2008/9/ES ze dne 12. 2. 2008 – dále jen Směrnice) neuvádí důsledky nedodržení lhůty pro odpověď na žádost o vrácení DPH, ani zda má plátce DPH možnost odstranit nedostatky své žádosti tím, že nezbytné informace předloží soudu, a proto řízení zastavil a položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru, zda: lhůta jednoho měsíce pro doplnění žádosti o vrácení DPH neusazené osoby, která je stanovená ve Směrnici, se musí vykládat v tom smyslu, že jde o lhůtu prekluzivní. Po překročení této lhůty nebo absence odpovědi ztrácí osoba povinná k dani možnost odstranit nedostatky své žádosti o vrácení daně.
Soudní dvůr EU
jako prvně připomněl, že každá osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, ve kterém uskutečňuje nákup zboží nebo služeb případně dovoz zboží, které jsou předmětem DPH, má nárok na vrácení této daně, pokud je dané zboží nebo daná služba použita pro ekonomickou činnost plátce DPH. Toto pravidlo se týká stejně tak nároku na vrácení daně a jde o základní zásadu společného unijního systému DPH, jejímž cílem je zcela sejmout z podnikatele zatížení touto daní. Společný systém DPH tudíž zaručuje, že jsou všechny hospodářské činnosti bez ohledu na cíle nebo výsledky těchto činností zdaněné neutrálním způsobem, ale za podmínky, že uvedené činnosti v zásadě samy o sobě podléhají DPH. Z toho plyne, že nárok na odpočet a také nárok na vrácení DPH jsou nedílnou součástí DPH a nemohou být v zásadě omezené.Směrnice stanovuje řadu povinností, které musí žádající osoba povinná k dani splnit, aby jí mohla být DPH vrácená. Především podat žádost o vrácení daně „do“ uplynutí stanovené lhůty a současně poskytnout veškeré informace, které s touto žádosti vyžaduje Směrnice. Členský stát, který vrací DPH, má ale právo vyžadovat od žádající osoby nebo od příslušných orgánu členského státu usazení doplňující údaje, které souvisejí s uplatněným nárokem na vrácení daně.
Soudní dvůr nejdřív zkonstatoval, že pokud jde o lhůtu pro podání žádosti o vrácení DPH, nemůže být platně podána po uplynutí lhůty stanovené zákonem pro tento účel. Táto lhůta pro podání žádosti o vrácení DPH je tedy lhůtou prekluzivní a její nedodržení znamená zánik nároku na vrácení DPH.
Zatímco žádost o vrácení DPH musí podat osoba povinná k dani, doplňující údaje požadované podle článku 20 Směrnice mohou být vyžádány také od jiné osoby než od osoby povinné k dani nebo od orgánu členského státu žádajícího plátce. V případě, že vracející členský stát neobdrží požadované doplňující údaje, začíná běžet lhůta, ve které je tento členský stát povinen oznámit své rozhodnutí o přijetí nebo zamítnutí žádosti o vrácení daně.
Soudní dvůr také upozornil na článek 26 Směrnice, který pamatuje na situaci, kdy žadatel o vrácení daně nedoloží včas požadované údaje, ale současně dojde k vrácení požadované DPH, tak nemá nárok na úroky z opožděného vrácení DPH. Z toho Soudní dvůr usoudil, že unijní normotvůrce neměl za cíl lhůtu pro doložení doplňujících údajů stanovit jako lhůtu prekluzivní.
Na základě těchto úvah SD EU konstatoval, že nedodržení měsíční lhůty stanovené článkem 20 odst. 2 Směrnice neznamená, že osoba povinná k dani ztratí možnost odstranit nedostatky své žádosti o vrácení daně. Svého nároku se může domáhat předložením doplňujících údajů k prokázání existence svého nároku na vrácení DPH přímo u vnitrostátního soudu.
Závěrem
Žádost o vrácení daně v jiném členském státě je náročnější, protože vyžaduje znalost daného jazyka a
jurisdikce
, ale v případě procesní chyby při nereagování na žádost o doložení doplňujících informací má plátce velkou šanci s využitím tohoto rozhodnutí na vrácení DPH přímo u vnitrostátního soudu, kde se bude domáhat svého práva.