Faktury vystavené do zahraničí musí ve většině případů obsahovat popis ohledně režimu uplatnění daně z přidané hodnoty. Otestujte se, zda dokážete vybavit fakturu správným popiskem v anglickém jazyce!

Jde nepochybně o osvobozené plnění s nárokem na odpočet, které osoba uskutečňující plnění vykazuje na řádku 20 přiznání k DPH a uvádí do souhrnného hlášení pod kódem 0. Údaje uvedené v souhrnném hlášení obsahují mimo jiné i DIČ polského odběratele. Díky tomu si EU jako celek může ověřit, že transakce byla v souladu s článkem 138 EU či § 64 ZDPH osvobozena a následně zdaněna samovyměřením na straně polského odběratele.

Z výše uvedeného vyplývá, že správnou odpovědí v této testové otázce je písmeno c). Jakou máme oporu pro tento závěr v našem ZDPH? Jde o § 29 odst. 2 písm. a) ZDPH. Z něj vyplývá, že osvobozené plnění s nárokem na odpočet z titulu intrakomunitárního dodání zboží ve svém popisku na daňovém dokladu musí obsahovat buď odkaz na čl. 138 směrnice o DPH, nebo na příslušný paragraf tuzemského ZDPH, což je v našem případu § 64 ZDPH.

Odpověď musíme hledat v nalezení správného uplatnění daně. Zboží sice bylo prokazatelně prodáno a zejména přepraveno do Německa, kde si jej tamní zákazník skutečně převzal. Nicméně nedošlo k naplnění jiné podmínky týkající se osoby zákazníka. Jelikož není ani plátcem ani identifikovanou osobou z pohledu daně z přidané hodnoty, tak musí daň vypořádat dodavatel. Ten se nemusí kvůli tomu registrovat k DPH v Německu, nýbrž sjednanou cenu bez DPH ve výši 1 500 EUR navýší o tuzemskou daň na výstupu. Zákazník bude ve faktuře vyzván k úhradě ceny včetně české DPH, která bude přiznána na řádku 1 tuzemského přiznání. S ohledem na výše uvedené by jakýkoli popisek byl kontraproduktivní a správná odpověď je pod písmenem b).

Jde o přijatou službu z jiného členského státu, kde oba subjekty, tj. osoba uskutečňují plnění a osoba přijímající plnění jsou plátci DPH. Zde nepochybně jde o režim, kdy je daň přechýlena do státu, kde je usazen příjemce tohoto plnění. V našem případě je příjemcem plnění tuzemský plátce usazený v ČR, který toto plnění musí zdanit na řádku 5 přiznání DPH, tzv. samovyměřením a případně si ve stejném měsíci nárokuje v plné či krácené výši odpočet na řádku 43 přiznání. Přenesené plnění u služeb je upraveno v článku 196 směrnice EU k DPH, z čehož vyplývá, že správnou odpovědí u této testové otázky je písmeno a). Slovní spojení „customer to account for“ neznamená nic jiného než to, že DPH z transakce odvádí zákazník. Jen připomenu naši legislativní oporu pro toto tvrzení [§ 29 odst. 1 písm. c) ZDPH], ze kterého vyplývá, že takový doklad by měl přinejmenším obsahovat popisek „daň odvede zákazník“.

V první řadě musíme určit, zda toto plnění „práce na nemovité věci“ podléhá základnímu pravidlu uplatnění DPH u služeb dle § 9 ZDPH nebo § 10 ZDPH, tj. výčtu pravidel speciálních. V tomto případě jde o speciální problematiku z § 10 ZDPH, z něhož vyplývá, že místo uskutečnění zdanitelného plnění připadá výlučně do země, kde se nachází nemovitost. V našem případě jde o Rakousko. Jelikož je příjemcem plnění plátce registrovaný v Rakousku, tak při fakturaci hodnoty díla či jeho části bude uplatněno přenesené zdanitelné plnění na příjemce. V našem výčtu se nejlépe hodí písmeno b), které v překladu znamená, že povinnost přiznat daň z transakce je na straně příjemce plnění. Jelikož nejde o plnění dle § 9 ZDPH, tak nemůžeme psát do řádku 21 přiznání ani nebudeme uvádět v souhrnném hlášení. Pro tato plnění má přiznání k DPH vyčleněn řádek 26.

Podobně jako v předcházejícím příkladu jde o službu na nemovité věci s tím, že místo plnění je v zemi, kde se nachází nemovitost. Položme si otázku, zda za této situace můžeme přenést plnění na zákazníka. Jelikož vystupuje jako osoba nepovinná k dani, tak přenesené plnění je vyloučeno. Tím pádem nezbývá jiné východisko než se registrovat v Německu k DPH. Plátce bude vystavovat fakturu dle německého zákona o DPH a nepochybně v tomto případě zatíží sjednanou cenu díla německou daní na výstupu. Nicméně tuto fakturu již náš zákon neupravuje a jediným východiskem je německý zákon o dani z přidané hodnoty. Lze usuzovat, že žádný popisek na faktuře nebude, neboť k němu není žádný rozumný důvod. Správnou variantou je s ohledem na výše uvedené varianta a).

Při splnění podmínek, že dodavatel dodává zboží do jiného členského státu a objednatelem je osoba nepovinná k dani, se neřídíme § 7, ale § 8 ZDPH. Jde o tzv. režim zasílání zboží. V tomto případě platí základní pravidlo, že místo uskutečnění zdanitelného plnění je v zemi, kde je usazen příjemce plnění. Ten je osobou nepovinnou k dani a nemůže na sebe přenést povinnost přiznat daň z této transakce. Takovou situaci musí plátce vyřešit registrací k DPH v tomto státu jako osoba neusazená. Tudíž bude uplatněno DPH na výstupu s tím, že v našem přiznání tato plnění píšeme na řádek 24 přiznání k DPH. Nicméně z tohoto pravidla existuje tzv. podprahová výjimka, kdy tzv. do limitu uvedeného pro každý stát zvlášť, můžeme zdanit domácí daní na výstupu. Jelikož bude v obou výše uvedených případech uplatněna daň na výstupu, tak daňový doklad nemusí obsahovat žádný popisek. Jde tudíž o písmeno a) z výše uvedených variant.