Vydáním pravomocného rozhodnutí (rozsudku) soudu ještě nekončí daňové řízení. Rozhodující přitom je, zda daňový subjekt měl či neměl úspěch ve věci. Pokud daňový subjekt se svojí žalobou ve správním soudnictví neuspěl, je věc pravomocně skončena. Určitá šance na úspěch je možná pouze v případě, kdy došlo k porušení Listiny základních práv a svobod , anebo v případě, kdy došlo k porušení práva EU. V prvním případě se svých práv lze domáhat u Ústavního soudu, ve druhém případě u Evropského soudního dvora. Celý daňový spor se tak může výrazně časově prodloužit.
Jak postupovat po ukončení soudního sporu ve věcech daní
Ing.
Karel
Raiser
Pokud byl daňový subjekt v soudní při úspěšný, soud zruší napadené rozhodnutí (převážně zamítavé rozhodnutí o odvolání) a věc vrátí v souladu s "§ 78 odst. 4 zákona 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), k dalšímu řízení žalovanému (převážně Odvolacímu finančnímu ředitelství). Podle okolností může soud zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo. Důležité je si uvědomit, že dnem nabytím právní moci soudního rozhodnutí se věc vrací do stadia odvolacího řízení a dále se postupuje podle "§ 108–116 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Dále je důležité vědět, že podle § 78 odst. 5 soudního řádu správního je právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, správní orgán vázán. Odvolací orgán by tedy měl buď zrušit nebo změnit rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně a upravit jej podle právního názoru soudu. Nejprve se tedy budeme zabývat otázkou, do kdy by se tak mělo stát.
Rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění, kterou soud ve výroku stanovil, a není-li vyslovena povinnost k plnění, nebo není-li stanovena lhůta k plnění, jeho právní mocí. Správní orgán by tedy měl konat, zejména v jednoduchých a jasných případech, bez zbytečného odkladu. Pokud je situace složitější, je zřejmě možné podpůrně vycházet z pokynu č. MF-5 o stanovení lhůt při správě daní, který stanoví v článku I. bodě 1. písm. a) lhůtu pro vydání rozhodnutí o odvolání v délce šesti měsíců.
V praxi může následně dojít ke třem případům:
–
rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně je zrušeno (a jak je uvedeno výše, může tak učinit i přímo správní soud),
–
rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně je změněno ve prospěch daňového subjektu,
–
rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně je změněno v neprospěch daňového subjektu.
Je-li rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně zrušeno anebo změněno ve prospěch daňového subjektu, musí mu být jednak vrácen přeplatek na dani, a jednak vzniká nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně.
Podle § 254 odst. 4 daňového řádu platí, že vznikne-li v důsledku zrušení, změny nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení dani vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně bez žádosti do 15 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o stanovení daně zrušeno, změněno nebo prohlášeno za nicotné.
Podle § 254 odst. 1 daňového řádu dále platí, že dojde-li ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně, náleží daňovému subjektu úrok z částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady. Tento úrok správce daně předepíše na osobní daňový účet do 15 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o stanovení daně zrušeno, změněno nebo prohlášeno za nicotné.
Pokud nedojde k úhradám ve výše uvedeném termínu, může se daňový subjekt domáhat nápravy způsobem uvedeným v § 38 daňového řádu. Dle tohoto ustanovení je osoba zúčastněná na správě daní oprávněna dát podnět nejblíže nadřízenému správci daně v případě, že správce daně nepostupuje v řízení bez zbytečných průtahů, protože:
a)
marně uplynula lhůta, v níž měl správce daně provést úkon,
b)
neprovedl úkon ve lhůtě, která je pro provedení takového úkonu při správě daní obvyklá, nebo
c)
nevydal rozhodnutí bezodkladně poté, co došlo k shromáždění podkladů potřebných pro rozhodnutí.
Je-li rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně změněno v neprospěch daňového subjektu nebo je-li v rámci odvolacího řízení prováděno další dokazování, musí být podle § 115 odst. 2 daňového řádu daňový subjekt seznámen se zjištěnými skutečnostmi, důkazy, případně s odlišným právním názorem odvolacího orgánu a musí mu být umožněno vyjádření ve stanovené lhůtě. Pokud je následně odvolacím orgánem původní rozhodnutí o odvolání změněno, lze se proti němu opět bránit žalobou ve správním soudnictví.
Vzhledem k tomu, že daňové spory jsou většinou značně komplikovanou záležitostí, jejíž řešení může trvat i několik let, může dojít v jejich průběhu i k uplynutí lhůty pro stanovení daně. Pokud se tak stane, uplatní se postup podle § 111 odst. 6 daňového řádu a správce daně, který v odvolacím řízení tuto skutečnost zjistil, napadené rozhodnutí o stanovení daně zruší a zastaví odvolací řízení. I v tomto případě se postupuje podle § 254 daňového řádu, to znamená, že musí být ve stanovených lhůtách vrácen jak přeplatek na dani, tak i úrok z neoprávněného jednání správce daně.
Závěrem je tedy nutno konstatovat, že je jistě ku prospěchu každému daňovému subjektu znát svá práva a tato práva zákonným způsobem uplatňovat.