Daň z přidané hodnoty u společníků společnosti od 1. 1. 2019

Společníci společnosti se mohli také rozhodnout, že do konce roku 2018 přejdou na změnu režimu a budou každý společník samostatně uplatňovat obecné principy zákona o DPH.

V takovém případě byl určený společník společnosti povinen oznámit tuto skutečnost finančnímu úřadu ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém naposledy postupovala společnost podle původních pravidel.

Pokud společníci společnosti do konce roku 2018 nepřešli na běžné uplatňování daně z přidané hodnoty, tak již povinnost oznámit přechod na běžný režim uplatnění daně z přidané hodnoty nemají.

Od 1. 1. 2019 musí ale postupovat podle běžných pravidel pro uplatnění DPH, tedy individuálně každý sám za sebe.

Společnost je upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), v § 2716 až 2746.

Společnost není právnickou ani fyzickou osobou, není daňovým subjektem, není ani účetní jednotkou, ani se nepovažuje za samostatnou osobu povinnou k dani. Veškeré povinnosti a práva vznikají jednotlivým společníkům společnosti, nikoliv společnosti jako takové.

Z § 2728 NOZ vyplývá, že pokud smlouva neurčí poměr, jakým se společníci podílejí na majetku nabytém za trvání společnosti, na zisku a na ztrátě společnosti, jsou jejich podíly stejné.

Pokud smlouva určí, jaký poměr, jakým se společník podílí buď jen na majetku, anebo jen na zisku nebo na ztrátě, platí stejný poměr i pro ostatní případy.

Do konce června roku 2017 byly pro společnost (dříve sdružení) v zákonu o DPH pro uplatnění daně z přidané hodnoty nastaveny speciální zjednodušující postupy.

Společníci společnosti si určili jednoho společníka, který za společnost jednal a který vedl za společnost evidence pro účely daně z přidané hodnoty. Ve svém daňovém přiznání přiznával za společnost daň z přidané hodnoty a uplatňoval za společnost také nárok na odpočet daně.

Ostatní společníci společnosti uváděli ve svých daňových přiznáních plnění, která poskytovali mimo společnost. Pokud žádná plnění mimo společnost neposkytovali, podávali negativní daňová přiznání.

Pokud jeden ze společníků dosáhl zákonného limitu pro obrat, stal se plátcem a dnem, kdy se stal plátcem, se stali plátcem i ostatní společníci společnosti.

V případě, že vstoupila do společnosti osoba povinná k dani, neplátce a ve společnosti byli plátci, stala se automaticky ze zákona tato osoba povinná k dani také plátcem.

Pokud vznikla společnost od 1. 7. 2017, uplatňovali společníci daň z přidané hodnoty již podle běžných principů.

K problematice uplatňování daně z přidané hodnoty od 1. 7. 2017 vydalo Generální finanční ředitelství Informaci k uplatňování DPH u společníků společnosti.

Pro společníky společnosti se mění stanovení obratu. Podle původní úpravy zákona o DPH se obrat osoby povinné k dani, která byla společníkem společnosti, stanovil jako součet obratu dosahovaný touto osobou samostatně mimo společnost a obratu dosahovaného celou společností.

Podle běžných principů pro uplatňování DPH je obratem společníka součet obratu, který dosahuje v rámci společnosti, a obratu, který dosahuje samostatně mimo společnost.

Obratem se podle zákona o DPH rozumí souhrn úplat bez daně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění, kterými jsou dodání zboží a poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, pokud jde o úplaty za zdanitelná plnění, plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, jako je například vývoz zboží nebo dodání zboží do jiného členského státu. Do obratu se také zahrnují plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až 56a zákona o DPH, pokud nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně. Jedná se o finanční činnosti, penzijní činnosti, pojišťovací činnosti, dodání nemovité věci osvobozené od daně a nájem nemovité věci. Do obratu se nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku.

Obrat si sleduje osoba povinná k dani samostatně a v případě, že za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne obrat 1 mil. Kč, stane se plátcem. Ve společnosti tak může být plátce s neplátcem nebo s identifikovanou osobou.

Pokud obrat společníka nedosahuje zákonného limitu, může požádat o zrušení registrace. Správce daně může také zrušit registraci plátce z moci úřední.

Vedením evidencí za společnost byl pověřen určený společník, který plnil za společnost všechny povinnosti a uplatňoval všechna práva za ostatní společníky společnosti.

Podle běžných postupů eviduje každý společník samostatně údaje, které se týkají jeho činnosti poskytované v rámci společnosti a činnosti poskytované mimo společnost.

Pokud společníci přešli do konce roku 2018 na nová pravidla, tak byl společník určený k vedení evidencí a podávání daňových přiznání povinen podat daňové přiznání a kontrolní hlášení za poslední zdaňovací období, ve kterém společníci postupovali podle původních pravidel, a pokud bude nutné podat dodatečné daňové přiznání za společnost za zdaňovací období, u kterých společnost postupovala podle původních pravidel, podá toto dodatečné daňové přiznání společník, který byl za společnost určený k vedení evidencí.

Při poskytování plnění vůči svým odběratelům a při vystavování daňových dokladů mohou společníci postupovat dvěma způsoby.

První způsob je ten, že se každý společník chová sám za sebe ve výši svého podílu na činnosti společnosti. Každý společník vystavuje samostatně daňové doklady podle obecných pravidel pro vystavování daňových dokladů.

Ti společníci, kteří jsou plátci, vystaví odběrateli zdanitelného plnění daňový doklad, na kterém uvedou poskytnutí plnění ve výši svého podílu na činnosti, provedené na základě smlouvy a toto plnění si samostatně uvedou do daňového přiznání, kontrolního hlášení, případně souhrnného hlášení.

Jednotliví společníci společnosti mohou také postupovat tak, že k vystavení daňového dokladu písemně zmocní osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osobu. Touto třetí osobou může být například jeden ze společníků. Podle zákona o DPH musí být zmocnění písemné. Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být opatřeno uznávaným elektronickým podpisem.

Druhý způsob při poskytování plnění vůči odběratelům a při vystavování daňových dokladů spočívá v tom, že mezi sebou společníci uzavřou komisionářskou smlouvu nebo obdobnou smlouvu, na jejímž základě jedná jeden společník vlastním jménem na svůj účet ve výši svého podílu na činnosti společnosti a na účet společníků ve výši jejich podílů na činnosti společnosti. Všichni společníci se na společné činnosti podílejí ve smluvně stanoveném poměru.

V takovém případě při dodání zboží a poskytnutí služby postupují plátci podle pravidel pro dodání zboží nebo poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu, upravené v § 13 odst. 3 písm. b) zákona o DPH a § 14 odst. 2 písm. b) zákona o DPH.

Podle těchto pravidel se dodání zboží nebo poskytnutí služby považuje za samostatné dodání zboží nebo poskytnutí služby komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné dodání zboží nebo poskytnutí služby komisionářem třetí osobě nebo komitentovi.

Podle § 21 odst. 4 písm. g) zákona o DPH je v těchto případech datum uskutečnění zdanitelného plnění při dodání zboží dnem dodání zboží třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, při poskytnutí služby dnem poskytnutí služby třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem poskytnutí služby třetí osobou.

Společník, který vystavuje daňový doklad i za ostatní společníky, uvede na tento daňový doklad celé plnění a toto plnění uvede ve svém daňovém přiznání a kontrolním hlášení.

Vzhledem k tomu, že ve společnosti může být plátce s neplátcem, může nastat situace, že za společnost vystavuje doklad na odběratele společník, který není plátcem, nevystavuje tedy daňový doklad.

Společníci, plátci vystaví daňové doklady na společníka, který vystavil doklad odběrateli. Na tyto doklady uvedou každý plnění ve výši svého podílu na společné činnosti.

V případě, že je plátcem poskytnuto zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, použije každý ze společníků plátců také režim přenesení daňové povinnosti, a to při splnění zákonných podmínek.

Při posuzování limitů u vybraného zboží, u kterého se použije režim přenesení daňové povinnosti, se jednotlivá plnění posuzují samostatně. Posuzuje se hodnota celého poskytnutého zdanitelného plnění a u jednotlivých společníků hodnota plnění podle výše jejich podílů na společné činnosti.

Při uplatňování nároku na odpočet daně postupuje každý společník samostatně podle běžných principů uplatňování daně z přidané hodnoty. Nárok na odpočet daně mohou uplatnit maximálně v takovém rozsahu, v jakém se podílejí společně na činnosti vůči třetí osobě.

Při poskytnutí zdanitelného plnění dodavatelem společníkům mohou být vystaveny daňové doklady na jednotlivé společníky tak, že základ daně může být na základě požadavku společníků mezi jednotlivé společníky rozdělen podle výše jejich podílů na celkovém uskutečněném plnění, na které bylo přijaté zdanitelné plnění použito.

V případě, že jedná jeden ze společníků za sebe a současně za ostatní společníky v rámci jejich společné činnosti, například na základě komisionářské smlouvy, vystaví dodavatel daňový doklad na tohoto společníka.

Společník, na kterého je daňový doklad vystaven, jako příjemce zdanitelného plnění, je potom povinen vystavit na ostatní společníky daňové doklady, kterými deklaruje poskytnutí části zdanitelného plnění. Jedná se o část zdanitelného plnění, která je odvislá od výše podílů jednotlivých společníků společnosti na celkovém uskutečněném plnění, na které bylo přijaté zdanitelné plnění použito.

V případě, že je společnost založena za jiným účelem než poskytnutí plnění odběrateli, například se může jednat o společně vytvořené plnění, které bude použito pro samostatnou činnost jednotlivých společníků společnosti, mají jednotliví společníci společnosti nárok na odpočet daně v poměru, v jakém přijaté zdanitelné plnění použijí pro vlastní ekonomickou činnost.

Majetek pořízený ze společných prostředků společnosti je vždy ve spoluvlastnictví jednotlivých společníků.

V případě, že společník vystoupí ze společnosti, nebo je vyloučen, má podle § 2741 NOZ každý společník právo na vypořádání svého spoluvlastnického podílu na majetku, který byl získán společnou činností společníků.

Pokud společnost zanikne, má každý společník právo na výplatu nebo na jiné majetkové vypořádání svého spoluvlastnického podílu na majetku za dobu trvání společnosti. Společníkům se vydá vše, co je jejich vlastnictvím, a společný majetek, který byl pořízen za dobu trvání společnosti, se rozdělí podle ustanovení NOZ o vypořádání spoluvlastnictví (§ 2746 NOZ).

Spoluvlastnictví lze podle § 1141 NOZ vypořádat rozdělením společné věci, jejím prodejem s rozdělením výtěžku anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.

Může dojít k situaci, že v rámci vypořádání majetku společnosti nebo při vystoupení společníka ze společnosti nebo při zániku společnosti dojde k bezúplatnému dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých byl plátcem při pořízení uplatněn nárok na odpočet daně.

V takovém případě se podle § 13 odst. 4 zákona o DPH nebo § 14 odst. 3 zákona o DPH toto plnění považuje za plnění poskytnuté za úplatu. Základ daně se v takových případech stanoví podle § 36 odst. 6 zákona o DPH jako cena obvyklá.

Pokud dojde mezi společníky k úplatnému přenechání majetku získaného společnou činností společníků jinému společníkovi nebo do společného majetku společníků, jedná se o dodání zboží nebo poskytnutí služby.

Základ daně se stanoví podle § 36 odst. 1 zákona o DPH, podle kterého je základem daně vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou zdanitelné plnění uskutečnil nebo od třetí osoby.

Společnost nemá právní subjektivitu, proto jsou ve společnosti výlučnými vlastníky nebo spoluvlastníky majetku jednotliví společníci.

Při vložení majetku do společnosti dochází ke vzniku podílového spoluvlastnictví k majetku. Pokud jsou tímto majetkem individuálně určené věci, mohou zůstat ve vlastnictví společníka, který je do společnosti vložil. Ostatní společníci, kteří se zavázali přispět ke společné činnosti jen vlastní činností, k tomuto majetku získávají právo bezúplatného požívání.

V případě, že se majetek stane předmětem podílového spoluvlastnictví společníků, dochází ke změnám v rozsahu vlastnických práv společníků k předmětnému majetku.

Podle zákona o DPH je předmětem daně dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu. Při bezúplatném požívání majetku ostatními společníky nedochází k uskutečnění plnění, které je předmětem daně, protože není splněna podmínka použití tohoto majetku pro účely nesouvisející s ekonomickou činností, protože plátce, který majetek do společnosti vložil, se podílí na plnění uskutečněných společností.

Při vystoupení společníka ze společnosti nebo při zániku společnosti má společník právo na vrácení věcí, které společnosti poskytl a které ostatní společníci bezúplatně užívali, nebo na vrácení věcí, které se staly předmětem podílového spoluvlastnictví. Pokud však původně vložené věci v okamžiku vystoupení společníka ze společnosti nebo zániku společnosti neexistují, má společník právo na vypořádání svého podílu v penězích.

Finanční vypořádání společníků při ukončení činnosti společnosti není předmětem daně.