Novela zákoníku práce - náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je druhem náhrady příslušející zaměstnanci, resp. bývalému zaměstnanci z titulu utrpěného pracovního úrazu či nemoci z povolání. Nárok na náhradu nastupuje po skončení pracovní neschopnosti a navazuje tak (nahrazuje) příjem zaměstnance odpovídající náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti odpovídá, zjednodušeně řečeno, rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání (§ 271b odst. 1 zákoníku práce). Ustanovení § 271b odst. 3 zákoníku práce dále stanoví, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší také bývalým zaměstnancům vedeným v evidenci uchazečů o zaměstnání, tedy osobám posléze nezaměstnaným, které nadále pociťují následky pracovního úrazu či nemoci z povolání, jež je z objektivního hlediska omezují ve výběru dalšího zaměstnání.

Zde zákoník práce pro účely výpočtu náhrady rozlišuje mezi poškozenými osobami, kterým byla náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zaměstnavatelem poskytována, a až následně došlo ke skončení pracovního poměru (v takovém případě je náhrada i nadále vyplácena v dosavadní výši), a poškozenými osobami, kterým náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebyla za dobu trvání pracovního poměru poskytována vůbec a nárok na její výplatu vznikl až v průběhu evidence poškozeného u úřadu práce jakožto uchazeče o zaměstnání. Pro druhou z uvedených kategorií poškozených poskytuje zákoník práce fikci poúrazového výdělku odpovídající minimální mzdě. Náhrada proto v takovém případě odpovídá rozdílu mezi výší minimální mzdy a průměrného výdělku dosahovaného před pracovním úrazem či nemocí z povolání. Zde však zákoník práce nebyl dostatečně určitý, když neupravoval, zda má být výše náhrady vypočtena v závislosti na aktuální výši minimální mzdy (stanovené nařízením vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí) či na výši platné v den zařazení poškozeného do evidence uchazečů o zaměstnání.

Důvod vzniku novely vychází z dosavadní nejednotné, a tedy nevyhovující praxe dvou pojišťoven (Kooperativa pojišťovna, a. s., a Česká pojišťovna a. s.), které jediné poskytují a realizují zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a které k výpočtu výše náhrady za ztrátu na výdělku přistupují, resp. přistupovaly odlišnými způsoby, v důsledku kterých byla při výpočtu výše náhrady v případě části poškozených zohledňována aktuální výše minimální mzdy, v případě druhé části pak minimální mzda platná v době zařazení poškozeného do evidence uchazečů o zaměstnání. Z uvedeného zjevně plyne znevýhodnění poškozených, jimž se náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti se vzrůstající výší minimální mzdy snižovala, oproti poškozeným, jimž se celkový měsíční příjem v důsledku navýšení minimální mzdy zvyšoval.

Vládní návrh zákona předložený Poslanecké sněmovně v polovině února roku 2018 upřednostnil úpravu výhodnější pro poškozené, dle které je třeba při výpočtu výše náhrady napříště zohlednit výši minimální mzdy „platné v den zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání“. Dle důvodové zprávy odráží zvolené řešení funkci minimální mzdy jakožto (poúrazového) výdělku, kdy valorizace minimální mzdy by neměla mít negativní dopad na celkový příjem poškozených ve smyslu jeho neustálého snižování. Důvodová zpráva dále deklaruje soulad navrhovaného znění se zákazem retroaktivity, zásadou zachování nabytých práv, právní jistotou pro poškozené, minimalizací dopadů pro zdravotně postižené a zejména s judikatorně dovozenou zásadou, dle které změna právního předpisu není podstatnou změnou poměrů na straně poškozeného.

Byť vláda původně zamýšlela využít zrychleného projednání a schválení zákona Poslaneckou sněmovnou v prvním čtení, prošla novela, v důsledku odmítavého postoje části poslanců k jejímu rychlému projednání, řádným legislativním procesem, v jehož průběhu byl vznesen jeden pozměňovací návrh. Pozměňovací návrh sledoval další zvýhodnění poškozených, jimž by byla minimální mzda pro účely výpočtu náhrady fixována na výši platné v den zařazení poškozeného do evidence uchazečů o zaměstnání. V případě nalezení zaměstnání (tj. vyškrtnutí z evidence uchazečů) a jeho opětovné ztráty (tj. zápisu poškozeného do evidence uchazečů) by tak výpočet náhrady vycházel i nadále z minimální mzdy platné v okamžiku prvního zápisu do evidence uchazečů o zaměstnání. Pozměňovací návrh nebyl přijat s následujícím odůvodněním: V prvé řadě by změny úpravy způsobila neopodstatněné rozdíly ve výši náhrad mezi poškozenými. Neméně důležitým faktorem pak byla pozměňovacího návrhu s ustanovením § 271b odst. 3 věty druhé zákoníku práce, které pro týž případ stanoví povinnost postupovat při výpočtu náhrady mzdy způsobem, jako kdyby ke skončení pracovního poměru nedošlo (viz výše).

Část třetí a část čtvrtá novely začleňuje totožný postup výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v případě nezaměstnaných příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků z povolání, jejichž služební poměr se řídí zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, kdy dosavadní (shora popsaný) nejednotný výpočet náhrady byl uplatňován v důsledku judikatorně dovozené analogické aplikace zákoníku práce i v případě těchto osob. Služební poměr státních zaměstnanců pak nadále deleguje úpravu týkající se odpovědnosti služebního úřadu za škodu při služebním úrazu nebo nemoci z povolání na zákoník práce (ustanovení § 124 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů), pročež ke změně zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, nedošlo.

Pokud se týká účinků novely na výši poškozeným dosud vyplácené náhrady, bude napříště výše náhrady u cca šesti set poškozených jednou z pojišťoven upravena, resp. přepočtena dle znění novely. Retroaktivní působení novely, které by připouštělo dodatečnou výplatu dorovnání, však nelze očekávat.

Účinnosti novela nabývá prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení, tedy k 1. 10. 2018.

Novela zákoníku práce odstraňuje dosavadní nejednotný postup při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, když napříště výslovně ukládá povinnost postupovat při výpočtu náhrady u uchazečů o zaměstnání z výše minimální mzdy platné v době zařazení poškozeného do evidence uchazečů o zaměstnání, nikoli z výše minimální mzdy platné v příslušném výplatním období. V důsledku shody většiny členů obou komor Parlamentu České republiky a souhlasu prezidenta se zněním novely prošla tato bez potíží legislativním procesem a nabyla účinnosti.