Zpětně zrušené DIČ odběratele u dodání zboží do jiného členského státu

Vydáno: 5 minut čtení

Čtení judikátu není pro každého podnikatele to „pravé ořechové“, ale na druhou stranu je vhodné o některých zajímavých rozhodnutích mít alespoň povědomí, aby se v případě potřeby mohly dohledat a následně při prokazování „své pravdy“ použít. Mne zaujal judikát Soudního dvora Evropské unie č. C-273/11 ve věci Mescek-Gabony.

Zpětně zrušené DIČ odběratele u dodání zboží do jiného členského státu
Ing.
Mária
Mikulecká
daňová poradkyně, DANĚ MIKULECKÁ s.r.o.
 
Podstata sporu:
Maďarská společnost „Mescesk-Gabony“, plátce DPH, provozovala velkoobchodní činnost. V srpnu 2009 uzavřela kupní smlouvu s italskou společnosti Agro-Trade, která měla sídlo v Itálii, plátce DPH, na dodání 1 000 tun řepky. Ve smluvních podmínkách bylo ujednání, že zboží se naloží v prostorách prodávající společnosti v Maďarsku a odběratel si zajistí dopravu k přepravení zboží do Itálie. Kopie nákladních listů o dopravě odběratel zaslal dodavateli. Následně byly na toto dodané zboží vystaveny dvě faktury, které byly osvobozené od DPH, na základě dodání zboží do jiného členského státu. První faktura byla zaplacena maďarskou fyzickou osobou, která tuto částku převedla na účet společnosti Mescek-Gabony. Druhá faktura ale již nebyla uhrazena.
Maďarský finanční úřad při kontrole daňového přiznání k DPH požádal italské úřady o poskytnutí informací ohledně společnosti Agro-Trade. Těmto orgánům se nepodařilo tuto společnost vůbec dohledat, na uvedeném sídle nikdy nebyla registrovaná a ani správci daně nikdy neodvedla DPH. Z tohoto důvodu byla společnost zrušena zpětně k 17. dubnu 2009.
Na základě těchto skutečností správce daně konstatoval, že společnost Mescek-Gabona neprokázala, že došlo k dodání zboží do jiného členského státu a vydala rozhodnutí na doměřenou DPH, pokutu a penále.
Tento spor se dostal před maďarský soud, kde se společnost Mescek-Gabona bránila tím, že jí nelze vytýkat žádnou nedbalost, protože když uskutečnila dodání zboží, tak si svého odběratele prověřila a DIČ bylo evidované a správné. Měla také potvrzené nákladní doklady související s dopravou prodaného zboží, které jí odběratel zaslal z Itálie. Brání se tím, že společnost nemohla vědět, že italský daňový orgán dne 14.1.2010 vyškrtne identifikační číslo společnosti Agro-Trade z veřejného rejstříku, ale se zpětným účinkem k 17. dubnu 2009.
Maďarské daňové ředitelství trvalo na správnosti vydaného rozhodnutí, protože se společnost měla ujistit nejen o odeslání zboží, ale také o jeho doručení na místo určení. Maďarský soud, který spor rozhodoval, přerušil řízení, protože uznal za vhodné položit Soudnímu dvoru tři průběžné otázky, aby mohl správně určit, jaké důkazy jsou dostatečné, že došlo k dodání do jiného členského státu.
První otázka byla, jestli postačuje převod vlastnického práva ke zboží v okamžiku jeho naložení na dopravní prostředek a smluvní povinnost přepravit toto zboží do Itálie. Druhou otázkou se soud ptal, jestli postačuje jako důkaz nákladní listy zaslané odběratelem nebo se musí prodávající ujistit, že zboží skutečně fyzicky opustilo stát dodavatele? Třetí otázkou se maďarský soud dotazoval, jestli prodávající nemá nárok na osvobozené plnění jenom proto, že italský správce daně zpětně zrušil identifikační číslo pro DPH odběratele.
 
Stanovisko Soudního dvora Evropské unie k předběžným otázkám:
První a druhá otázka spolu vzájemně souvisí, a proto byla zodpovězena společně. Základní podmínkou pro osvobození při dodání zboží do jiného členského státu je dodání zboží, které bylo odeslané nebo přepravené mimo území dodavatele jedním z nich, nebo jimi zmocněnou osobou, pro jinou osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, která jedná jako taková (čl. 138 odst.1 směrnice 2006/112).
Podle výše uvedené podmínky pro osvobození dodání zboží do jiného členského státu proto nestačí jenom převod vlastnických práv ke zboží, ale fyzická přeprava zboží z jednoho státu do druhého státu Společenství. Dodavatel se nemusí fyzicky přesvědčit, že zboží opustilo jeho území, ale musí prokázat, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno mimo území členského státu dodání. Skutečnost, že odběratel nedodržel smluvní ujednání a zboží nepřepravil do Itálie, nemůže jít k tíži dodavatele, ale naopak, tento odběratel musí být v tomto členském státě považovaný za osobu povinnou uhradit DPH. Jiná situace by byla, kdyby byla správcem daně prokázaná součinnost při daňovém úniku. V tomto případě by dodavatel neměl nárok na osvobození od DPH.
Na třetí otázku Soudní dvůr odpověděl, že v projednávaném případě je nesporné, že identifikační číslo odběratele bylo v době uskutečnění plnění platné, avšak několik měsíců po tomto plnění italský finanční úřad toto číslo se zpětným účinkem z rejstříku osob povinných k dani vyškrtl. Povinnost ověřovat
status
osoby povinné k dani má příslušný vnitrostátní orgán před tím, než této osobě přidělí identifikační číslo pro DPH, nemůže být prodávajícímu odepřen nárok na osvobození pouze z toho důvodů, že správce daně identifikační číslo pro DPH odběratele se zpětným účinkem z rejstříku vyškrtl.
 
Resumé:
Dodavatel má nárok na osvobození od daně u dodání uvnitř Společenství, když prokáže, že zboží dodal jiné osobě registrované k dani a současně odešle nebo přepraví toto zboží mimo území dodavatele, a že udělal veškerá opatření, která mohou být po něm rozumně požadována, aby zabránil vlastní účasti na daňovém podvodu. V případě zpětného zrušení registrace k dani odběratele postačí prokázat, že v době uskutečněné transakce bylo jeho identifikační číslo zapsané v rejstříku VIES.