Novela zákona o zaměstnanosti a souvisejících zákonů

Novela byla přijata jako implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014, o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (dále jen „prosazovací směrnice“). Tato směrnice byla ze strany EU zpracována za účelem předcházení, zamezení a boje proti zneužívání a obcházení příslušných pravidel, kterého se dopouštějí zaměstnavatelé nekalým nebo podvodným způsobem využívajícím výhod volného pohybu služeb v rámci EU. Tímto nežádoucím jednáním je například zakládání fiktivních sídel vysílajících zaměstnavatelů (nazývaných taktéž „letter box companies“), což pak vede k obcházení příslušných právních předpisů.

Prosazovací směrnice zakotvuje určitý rámec pro užší spolupráci členských států, které si mají poskytovat bez zbytečného odkladu vzájemnou pomoc, aby usnadnily provádění, uplatňování a prosazování implementované směrnice a směrnice o vysílání pracovníků v praxi. Současně jsou však samy členské státy povinny zajistit vhodný a účinný systém kontroly a sledovacích mechanismů a provádění účinných a odpovídajících inspekcí s cílem kontrolovat a sledovat dodržování předpisů a pravidel stanovených ve směrnici o vysílání pracovníků.

V rámci boje proti podvodnému jednání a zneužívání předpisů stanoví implementovaná směrnice členským státům povinnost přijmout opatření, aby bylo zajištěno, že v subdodavatelských řetězcích může vyslaný pracovník činit vedle nebo místo zaměstnavatele odpovědným i příjemce služby za veškeré neproplacené čisté odměny odpovídající minimální mzdě nebo nezaplaceným příspěvkům do společných fondů nebo institucím sociálních partnerů. Prosazovací směrnice též zavádí povinnost členských států spolupracovat při přeshraničním vymáhání peněžitých správních sankcí nebo pokut.

Novela mění následující právní předpisy:

Novela zvyšuje limit týkající se příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě. Konkrétně jde o limit týkající se náhrady skutečně vynaložených prostředků na mzdy nebo platy v měsíční výši 75 % skutečně vynaložených prostředků na mzdy nebo platy na zaměstnance v pracovním poměru, který je osobou se zdravotním postižením, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance z částky 8 800 Kč na 9 500 Kč. Tato změna nesouvisí s výše popsaným obecným důvodem přijetí novely. Toto zvýšení platí již pro poskytování příspěvku za první kalendářní čtvrtletí roku 2017.

Novela dále doplňuje ust. § 102 zákona o zaměstnanosti týkající se vedení evidence občanů Evropské unie, jejich rodinných příslušníků a rodinných příslušníků občana České republiky a evidenci cizinců ve vztahu k vysílání zaměstnanců. Novela výslovně uvádí, jaké údaje mají být zpracovány, kdy se má jednat pouze o osobní údaje přiměřené. Jde například o identifikační údaje cizince, adresu v zemi trvalého pobytu a adresu pro doručování zásilek, druh práce, místo výkonu práce a dobu, po kterou by mělo být zaměstnání vykonáváno. Novela zakotvuje v ust. § 136 zákona o zaměstnanosti novou povinnost poskytovatele mezinárodně poskytované služby (tj. zaměstnavatele) týkající se dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu zaměstnanců vyslaných na území ČR. Tyto doklady se musí vždy nacházet v místě pracoviště zaměstnanců a musí být přeloženy do českého jazyka. V případě nedodržení této povinnosti jde o přestupek, popř. správní delikt, za který může být uložena pokuta až do 500 000 Kč.

Novela v ust. § 3 zákona o inspekci práce zakotvuje nové pravomoci orgánů inspekce práce ve vztahu ke kontrole dodržování právních předpisů týkajících se vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb (zejména ve vztahu ke skutečnému místu výkonu činnosti zaměstnavatele). Dále jsou v tomto ustanovení nově demonstrativně uvedeny skutečnosti, jež by měly být při prováděné kontrole zohledňovány. Jde například o místo sídla či administrativního zázemí zaměstnavatele, místo placení daní a příspěvků sociálního pojištění, rozhodné právo pro vztahy mezi vyslanými zaměstnanci a zaměstnavatelem apod. Novela dále v ust. § 4 zákona o inspekci práce rozšiřuje Státního úřadu inspekce práce, a to o mezinárodní spolupráci s příslušnými orgány jiných států EU. Státní úřad inspekce práce je též povinen na svých internetových stránkách v českém jazyce a v dalších jazycích nejčastěji používaných dočasně vysílanými zaměstnanci zveřejňovat aktuální informace o pracovních podmínkách zaměstnanců vyslaných k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb.

Novela v novém ust. § 37a zákona o inspekci práce zavádí pravidla pro provádění kontroly a správní spolupráce při vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb. Tato pravidla se týkají zejména mezinárodní spolupráce, doručování rozhodnutí o uložení pokuty nebo jiné sankce a vymáhání těchto rozhodnutí.

Novela zakotvuje v ust. § 319 zákoníku práce ručení za výplatu mzdy nebo platu do výše minimální mzdy, příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy a příplatků za práci přesčas, a to zaměstnanci zaměstnavatele z jiného členského státu Evropské unie vyslanému k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky. Ručitelem je pak osoba, ke které na základě uzavřené smlouvy vyslal zaměstnance k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy zaměstnavatel usazený v jiném členském státu Evropské unie.

Ručení této osoby pak vzniká za kumulativního splnění těchto podmínek:

Pokud se nepodaří prokázat skutečnou délku výkonu práce, má se za to, že zaměstnanec, který byl vyslán na území České republiky k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb, vykonával práci 3 měsíce.

Výše popsaná změna zákoníku práce nabývá účinnosti až 1. 7. 2017¹⁾.