Vládní návrh zákona o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže

Podle důvodové zprávy k návrhu (sněmovní tisk č. 991) není v platných právních předpisech v současné době plně provedena transpozice směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2014/104/EU ze dne 26. listopadu 2014, o určitých pravidlech upravujících žaloby o náhradu škody podle vnitrostátního práva v případě porušení právních předpisů členských států a Evropské unie o hospodářské soutěži (dále také jako „Směrnice“), u níž uplyne transpoziční lhůta 27. prosince 2016. Směrnice upravuje problematiku specifických situací odškodnění při porušení soutěžních pravidel obsažených v čl. 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie, které stanovují práva a povinnosti, resp. zakazují určitá jednání, která by mohla narušit soutěž na vnitřním trhu.

Ochrana hospodářské soutěže je zároveň zajišťována v rovině veřejnoprávní, která je ve vnitrostátním právu upravena prostřednictvím zákona o ochraně hospodářské soutěže a v rovině soukromoprávní prostřednictvím uplatňování nároku na odškodnění mezi soukromými osobami.

Fungování soutěžních pravidel na vnitřním trhu má přeshraniční charakter. Rozdílné úpravy vymáhání náhrady škody v členských státech způsobují právní nejistotu subjektů působících na vnitřním trhu v oblasti hospodářské soutěže, což vede k nerovným podmínkám při uplatnění této újmy. Rozdíly nepříznivě ovlivňují hospodářskou soutěž a vnitřní fungování trhu EU.

Nerovné prosazování uplatňování náhrady újmy v jednotlivých členských státech může vést ke konkurenční výhodě některých podniků, které sídlí v členském státě, jehož právní úprava náhrady újmy je výhodnější než v jiném členském státě, což může mít vliv na usazování subjektů v členských státech. Na úrovni evropského práva jsou upravena pravidla o ochraně hospodářské soutěže, samotné uplatňování práv z jejich porušení doposud specificky upraveno nebylo. Z tohoto důvodu byla také přijata Směrnice, kterou je nutno transponovat.

Podle důvodové zprávy k návrhu je transponovaný právní předpis koncipován jako akt vyžadující tzv. minimální harmonizaci. V rámci národního legislativního procesu je tak nutno pouze implementovat taková ustanovení Směrnice, která ještě nejsou v současné době plně adaptována v platném českém právním řádu. Porovnáním textů Směrnice a stávajících ustanovení platné úpravy, jak je výslovně a názorně specifikováno ve srovnávací tabulce k tomuto předpisu, je prokazatelné, která ustanovení je nutno nově upravit a transponovat a naopak, která ustanovení není potřebné přepisovat. Daný legislativní návrh je koncipován jako přesné zajištění účelu transponovaného předpisu.

Výsledným stavem na legislativní úrovni by mělo být doplnění a upřesnění stávající právní úpravy v oblasti náhrady škody způsobené omezováním hospodářské soutěže.

Cílem je upravit specifická hmotněprávní a procesní pravidla pro oblast náhrady škody za porušení soutěžních pravidel jako např. náhradu škody způsobené několika osobami při omezování hospodářské soutěže, důkazní břemena či domněnky pro zvláštní typy těchto případů, přenos navýšených cen, běhu a délky promlčecích lhůt pro vylepšení pozice potenciálně poškozeného.

Daná Směrnice vyžaduje, aby všechny členské státy měly minimálně sjednocena základní pravidla pro účinnou právní ochranu zajišťující účinný výkon soukromoprávního vymáhání škody. Tímto účinným prvkem soukromoprávního prosazování jsou žaloby na odškodnění.

Soukromoprávní vymáhání náhrady škody či újmy způsobené porušením pravidel hospodářské soutěže je dlouhodobě nedostatečně a především nejednotně upraveno napříč všemi členskými státy EU.

Na překážky v oblasti vymáhání škod v důsledku porušení antimonopolního práva EU i národních států upozornila rovněž Zelená kniha Evropské komise z roku 2005 a na ni navázala v roce 2008 Bílá kniha Evropské komise.

O potřebě úpravy těchto práv svědčí i Soudního dvora Evropské unie, která přiznává každému právo požadovat plné odškodnění, existuje-li příčinná souvislost mezi škodou a porušením právních předpisů o hospodářské soutěži. Každá fyzická nebo právnická osoba, která je poškozena na svých právech při porušení pravidel hospodářské soutěže, by měla mít nárok na přiměřenou náhradu.

Zároveň je třeba jasně vymezit skupinu dokumentů citlivého charakteru, které jsou efektivním nástrojem pro odhalování protisoutěžního chování ze strany orgánů ochrany hospodářské soutěže a možnost jejich použití v rámci civilních soudních řízení o náhradu škody.

V současné době, podle dostupných neoficiálních údajů, jsou u českých soudů vedeny spory o náhradu škody způsobené omezováním hospodářské soutěže a jejich počet je odhadován v řádu několika desítek.

Podle důvodové zprávy Institut závazků z deliktů v soukromoprávních vztazích a vzniklé náhrady majetkové a nemajetkové újmy je obecně upraven v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, jako základní právní normě soukromého práva. Občanský zákoník tak dává základní podklad pro přiznání náhrady při porušení pravidel stanovených na zákonné úrovni.

Specificky upravuje v rámci závazků z deliktů, v hlavě III., v oddíle druhém, oblast zneužití a omezení soutěže. Je zde výslovně upravena povinnost těch, kteří se účastní hospodářské soutěže, neomezovat účast jiných na této soutěži, v § 2972. V současné úpravě na národní úrovni je upraven institut nároku na odškodnění v ustanovení § 2990 občanského zákoníku.

Další instituty hmotného práva, jako např. povinnost hradit škodu společně a nerozdílně a případné vypořádání takové náhrady škody, jsou upraveny pouze na obecné úrovni a nejsou zakotvena specifika ve zvláštních případech, jak požaduje transponovaný předpis.

Další instituty, jako např. domněnky vzniku škody ve specifických případech, nejsou v současném českém právním řádu vůbec obsaženy, praví se mimo jiné v důvodové zprávě k návrhu.