Několik poznámek k novému zákonu o spotřebitelském úvěru, 2. část

Ust. § 90 a následující uvádí informace, které je povinen poskytovatel úvěru bezplatně spotřebiteli poskytnout, například je-li to , jasné a výstižné upozornění, že splácení spotřebitelského úvěru podle uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru nezaručuje splacení. Poskytovatel je dále povinen poskytnout spotřebiteli předsmluvní informace podle § 95 až § 98 včetně důsledků prodlení s plněním povinností spotřebitele z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na spotřebitele, v případě doplňkových služeb s nimi svázaných též vysvětlení následků pro spotřebitele spojených se samostatným ukončením jejich čerpání.

Informace musí být poskytnuty bez zbytečného odkladu poté, co poskytovatel posoudil úvěruschopnost spotřebitele a v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či před závazným návrhem na uzavření takové smlouvy (§ 100 odst. 1).

Další informační povinnost stíhá poskytovatele po dobu trvání spotřebitelského úvěru podle § 101. Podle § 102 je-li ve smlouvě o spotřebitelském úvěru jiném než ve formě možnosti přečerpání sjednána možnost a způsob změny zápůjční úrokové sazby, poskytovatel je povinen po dobu trvání spotřebitelského úvěru informovat spotřebitele o každé změně zápůjční úrokové sazby v přiměřeném předstihu před nabytím její účinnosti, jinak není tato změna vůči spotřebiteli účinná. Je-li ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě možnosti přečerpání sjednána možnost a způsob zvýšení zápůjční úrokové sazby nebo plateb, poskytovatel informuje po dobu trvání spotřebitelského úvěru o každém zvýšení zápůjční úrokové sazby nebo plateb, a to v přiměřeném předstihu před nabytím jejich účinnosti, jinak není toto zvýšení vůči spotřebiteli účinné. V případě spotřebitelského úvěru na bydlení s pevnou zápůjční úrokovou sazbou na určité období o délce nejméně 1 roku, po němž následuje další období s pevnou zápůjční úrokovou sazbou o délce nejméně 1 roku, poskytne poskytovatel spotřebiteli informace nejpozději 3 měsíce před koncem období se stanovenou pevnou zápůjční úrokovou sazbou.

Nezbytné informace, které musí spotřebitelská smlouva obsahovat, pak stanoví § 106 zákona. Patří mezi ně například informace o úrokové sazbě v případě opožděných plateb nebo informace o předčasném splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů atd. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že je… ačkoli vhodnější, aby obsahové náležitosti smlouvy byly obsaženy ve smlouvě samotné, tzv. nad podpisy, lze tuto zákonnou povinnost plnit i prostřednictvím přílohy ke smlouvě. Primární zde však bude vždy hledisko jasnosti, výstižnosti a zřetelnosti. Proto není vhodné informační povinnosti plnit prostřednictvím smlouvy, či přílohy, kde budou předmětné informace „rozpuštěny“ mezi značné množství dalších informací a smluvních ujednání. Zároveň lze z dosavadní rozhodovací praxe České národní banky a finančního dovodit nevhodnost plnění předmětných povinností pomocí obchodních podmínek. Takový požadavek je pochopitelný i z toho důvodu, že dle občanského zákoníku lze obchodní podmínky měnit i jednostranně, což oslabuje jejich závaznost a informační hodnotu.

Důsledky porušení požadavků na obsah smlouvy o spotřebitelském úvěru stanoví § 110. Neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

Obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, která je nižší, než odpovídá informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, snižuje se celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak aby odpovídala zápůjční úrokové sazbě uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.

Obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, která je nižší, než odpovídá informaci o zápůjční úrokové sazbě, snižuje se zápůjční úroková sazba tak, aby odpovídala celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o roční procentní sazbě nákladů, která je nižší, než odpovídá skutečnosti, snižuje se zápůjční úroková sazba a celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídaly roční procentní sazbě nákladů uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.

Současně § 112 zákona zakazuje použití směnky či šeku ke splacení či k zajištění spotřebitelského úvěru. Výjimka (v případě směnky nikoli na řad, tj. kterou nelze , s ohledem na zkušenosti z praxe při převodu směnek na třetí osoby) je stanovena pro spotřebitelské úvěry na bydlení s ohledem na přechodnou nemožnost zajistit úvěr zástavním právem k nemovitosti. Důvodová zpráva jako příklad uvádí financování koupě družstevního bytu před jeho převodem do vlastnictví.

Podobně použití směnky a šeku ke splnění či zajištění splnění povinností zakazuje § 128 ve vztahu k povinnostem vyplývajícím ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru.

Predátorským praktikám při zprostředkování spotřebitelského úvěru pak brání i ust. § 129 a § 130, které zakazují používání tzv. placených telefonních linek s vyšší než běžnou cenou a vázání uzavření smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru na uzavření jiné smlouvy.

Zakazuje se vázat uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na uzavření smlouvy, ve které se sjednává doplňková služba, pokud není možno uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru bez uzavření smlouvy o doplňkové službě (§ 115 odst. 1). Výjimka však platí pro bezplatný či spořící účet, jehož účelem je shromažďování finančních prostředků pro splácení či obsluhu spotřebitelského úvěru, dále pro stavební spoření nebo pro pojištění vozidla, jež je spotřebitelským úvěrem financováno.

Spotřebitel je oprávněn spotřebitelský úvěr zcela nebo zčásti splatit kdykoliv po dobu trvání spotřebitelského úvěru. V takovém případě má spotřebitel právo na snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru o výši úroku a dalších nákladů, které by byl spotřebitel povinen platit v případě, kdy by nedošlo k předčasnému splacení spotřebitelského úvěru. Pro případ předčasného splacení spotřebitelského úvěru má věřitel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vzniknou v souvislosti s předčasným splacením.

Mezi účelně vynaložené náklady může podle důvové právy patřit část provize poskytnuté zprostředkovateli s ohledem na obvyklost provize na daném trhu, kdy většina produktů na daném trhu je prodávána za pomoci externí, nikoli interní sítě.

Ust. § 117 odst. 3 zákona pak stanoví případy, kdy věřitel nesmí náhradu nákladů za předčasné splacení žádat. Výše náhrady nákladů nesmí podle § 117 odst. 4 přesáhnout 1 % z předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru, pokud doba mezi předčasným splacením a sjednaným koncem smluvního vztahu přesahuje jeden rok a pokud je tato doba kratší, pak nesmí výše náhrady nákladů přesáhnout 0,5 % z předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru. Současně výše náhrady nákladů nesmí přesáhnout částku úroku, kterou by spotřebitel zaplatil za dobu od předčasného splacení do skončení spotřebitelského úvěru, a v případě spotřebitelského úvěru na bydlení za dobu od předčasného splacení do konce období, pro které je stanovena pevná zápůjční úroková sazba.

Spotřebiteli, který sdělí poskytovateli svůj úmysl spotřebitelský úvěr na bydlení předčasně splatit, poskytovatel bez zbytečného odkladu poskytne za účelem zvážení důsledků předčasného splacení vyčíslení dlužné částky, kterou bude muset spotřebitel v případě předčasného splacení zaplatit, s rozdělením na jistinu, úrok a další náklady spojené s předčasným splacením, údaje o výši náhrady nákladů poskytovatele s uvedením veškerých předpokladů pro její výpočet a informaci o dalších důsledcích předčasného splacení pro spotřebitele, včetně informace o tom, za jakých podmínek nesmí věřitel požadovat náhradu nákladů za předčasné splacení.

Spotřebitel může od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoli sankce ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy. Pokud poskytovatel nebo třetí osoba na základě smlouvy mezi třetí osobou a poskytovatelem poskytuje doplňkovou službu související se smlouvou o spotřebitelském úvěru, odstoupením od této smlouvy zaniká i závazek ze smlouvy o doplňkové službě. Poskytovatel je povinen bez zbytečného odkladu informovat třetí osobu o tom, kdy k odstoupení od smlouvy došlo.

Zástavní věřitel může zástavu zajišťující spotřebitelský úvěr na bydlení zpeněžit nejdříve po uplynutí 6 měsíců poté, co započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníkovi oznámil. Zástavní věřitel v této době nemůže zástavnímu dlužníku bránit při prodeji zástavy za účelem splacení dluhu. Účelem této právní úpravy je zabránit predátorským praktikám při vymáhání dluhu a dát spotřebiteli minimální lhůtu pro splacení dluhu předtím, než bude realizováno zajištění.

Proti predátorským praktikám je zaměřeno i ust. § 124 zákona, které brání okamžitému zesplatnění celého úvěru při sebemenším prodlení spotřebitele.

Zákon přináší řadu zajímavých ustanovení, která by měla přispět k vyšší transparentnosti při poskytování i realizaci spotřebitelského úvěru. Snaží se chránit spotřebitele i zvyšovat nároky na poskytovatele úvěru. Jestli však bude právní úprava dostatečně účinná a přinese skutečně pozitivní efekt, to ukáží až zkušenosti z praxe.

Upozorňujeme:

V první části výkladu v DHK č. 17/2016 jsme shrnuli, že nový zákon o spotřebitelském úvěru v § 2 odst. 2 definuje pojem spotřebitelský úvěr, spotřebitelský úvěr na bydlení a vázaný spotřebitelský úvěr. V případě spotřebitelského úvěru, u kterého není jasné, jakým režimem se řídí, rozhoduje existence zajištění. Pokud bude úvěr třeba i jen částečně zajištěn nemovitostí, jde o spotřebitelský úvěr na bydlení. Ust. § 4 stanoví výjimky z působnosti zákona pro úvěry financující transakce na kapitálovém trhu a úvěry poskytované zastavárnami. Omezení působnosti zákona pak stanoví ust. § 5. Ust. § 9 definuje kategorii nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru. Více v minulém čísle DHK na straně 29.