Několik poznámek k novému zákonu o spotřebitelském úvěru, 1. část

Zákon v § 2 odst. 2 definuje pojem spotřebitelský úvěr, spotřebitelský úvěr na bydlení, vázaný spotřebitelský úvěr. V případě spotřebitelského úvěru, u kterého není jasné, jakým režimem se řídí, rozhoduje existence zajištění. Pokud bude úvěr třeba i jen částečně zajištěn nemovitostí, jde o spotřebitelský úvěr na bydlení.

Ust. § 4 stanoví výjimky z působnosti zákona pro úvěry financující transakce na kapitálovém trhu a úvěry poskytované zastavárnami. Omezení působnosti zákona pak stanoví ust. § 5.

Ust. § 9 definuje kategorii nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru. Nově uděluje Česká národní banka oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru žadateli splňujícímu kritéria uvedená v § 10 zákona, mimo jiné musí mít sídlo i skutečné sídlo na území ČR, musí být důvěryhodný (důvěryhodnost zákon dále definuje), odborně způsobilý, mít zákonem stanovený (počáteční min. 20 000 000 Kč a průběžná výše musí činit 5 % objemu poskytnutých a dosud nesplacených úvěrů - viz § 14 odst. 1 atd. Nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů je povinen ve lhůtě do 31. března každého roku předkládat České národní bance výkaz činnosti zahrnující rozvahu, výkaz zisků a ztrát, objem úvěrů poskytnutých za uplynulý kalendářní rok a objem pohledávek po splatnosti delších než 3 měsíce vyplývajících z poskytnutých úvěrů.

Česká národní banka, která povolení k činnosti bude udělovat, současně bude dohlížet nad plněním povinností. O žádosti pro povolení činnosti nebankovního poskytovatele se rozhoduje ve správním řízení se subsidiárním použitím správního řádu. V případě kladného rozhodnutí dojde k zápisu do veřejně přístupného registru. V případě negativního rozhodnutí Česká národní banka žádost zamítne. Oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru trvá po dobu do konce 5. kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém byl nebankovní poskytovatel zapsán do registru a je možné prodloužení oprávnění.

Pokud by byl spotřebitelský úvěr poskytnut osobou, která není oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr, platí, že spotřebitelský úvěr není úročen a k jiným ujednáním o platbách na spotřebitelský úvěr se nepřihlíží (§ 161).

Zákon blíže definuje institut samostatného zprostředkovatele (§ 17), vázaného zástupce (§ 27), zprostředkovatele vázaného spotřebitelského úvěru (§ 37), zahraničního zprostředkovatele z jiného členského státu (§ 46).

Samostatným zprostředkovatelem se rozumí ten, kdo je oprávněn zprostředkovávat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti samostatného zprostředkovatele uděleného Českou národní bankou.

Vázaným zástupcem se rozumí ten, kdo je oprávněn zprostředkovávat spotřebitelský úvěr na základě zápisu vázaného zástupce do registru. Vázaný zástupce zprostředkovává spotřebitelský úvěr výhradně pro jednoho zastoupeného na základě smlouvy uzavřené v písemné formě.

Zprostředkovatelem vázaného spotřebitelského úvěru se rozumí ten, kdo je oprávněn zprostředkovávat vázaný spotřebitelský úvěr určený k financování jím prodávaného zboží nebo jím poskytované služby na základě zápisu zprostředkovatele vázaného spotřebitelského úvěru pro daného zastoupeného do registru a zprostředkovává spotřebitelský úvěr výhradně na základě smlouvy uzavřené v písemné formě se zastoupeným.

Zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru má obdobné postavení jako vázaný zástupce poskytovatele, avšak na rozdíl od vázaného zástupce není vázán na jediného poskytovatele a jeho oprávnění k výkonu činnosti je závislé na výkonu činnosti alespoň pro jednoho zastoupeného. Zprostředkování vázaného spotřebitelského úvěru může vykonávat, dokud má uzavřenu smlouvu alespoň s jedním poskytovatelem.

Osoby oprávněné k činnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru se zapisují do registru, který spravuje Česká národní banka. Zákon chrání dobrou víru osob jednajících na základě údajů uvedených v registru, i když tyto údaje neodpovídají pravdě (princip materiální publicity). Výjimka se vztahuje např. na údaje o rozhodnutí o úpadku dostupné v insolvenčním rejstříku.

Zákon se dále věnuje otázce personálních předpokladů pro provozování činnosti. Podle důvodové zprávy zákon s ohledem na dosavadní negativní zkušenosti ohledně odborné způsobilosti v sektoru pojišťovnictví a bankovnictví deleguje zkušební systém na tzv. akreditovanou osobu, které udělí akreditaci Česká národní banka (§ 62), a to na dobu pěti let (§ 65). „Skupiny odbornosti“ se dělí na znalosti pro poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení, vázaného spotřebitelského úvěru a spotřebitelského úvěru na bydlení (§ 60 odst. 4). Akreditovaná osoba provádí zkoušky na základě souboru zkouškových otázek připravených Českou národní bankou ve spolupráci s Ministerstvem financí (§ 69 odst. 1).

Dalším důležitým předpokladem pro nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru je důvěryhodnost. Zákon v § 72 odst. 2 negativně tento pojem vymezuje pro fyzickou osobu a v § 73 odst. 2 pro právnickou osobu. Důvěryhodná tak není např. fyzická či právnická osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin proti majetku, hospodářský trestný čin či pro jiný úmyslně spáchaný trestný čin, nebo ohledně jejíhož majetku bylo v posledních pěti letech před rozhodným dnem či poté vydáno rozhodnutí o úpadku nebo fyzická osoba, která byla v posledních pěti letech před rozhodným dnem či poté členem statutárního orgánu či dozorčího orgánu či správní rady či podobného orgánu právnické osoby, ohledně jejíhož majetku bylo vydáno rozhodnutí o úpadku, byl prohlášen konkurs na její majetek či byl insolvenční návrh zamítnut proto, že majetek právnické osoby nedostačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení či byl konkurs pro nedostatečnost majetku právnické osoby zrušen.

Rozhodným dnem se rozumí den podání žádosti nebo oznámení podle zákona a v případě pracovníka nebo člena dozorčího nebo jiného obdobného orgánu den zahájení jeho činnosti nebo vzniku funkce (§ 74). Ust. § 72 odst. 3 a § 73 odst. 3 pak stanoví výjimky např. pro situaci, kdy fyzická osoba byla zvolena do funkce člena statutárního či dozorčího orgánu již v době úpadku právnické osoby [pozn.: srovnej důvody pro vyloučení člena statutárního orgánu obchodní z výkonu funkce v § 64 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)]. Podmínku důvěryhodnosti je třeba splňovat po celou dobu výkonu činnosti.

Ust. § 75 a následující stanoví pravidla jednání, zejména požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonávali svoji činnost s odbornou péčí. Návrh stanoví zákaz pobídek v rámci činnosti poskytovatele či zprostředkovatele (§ 79), byť podle důvodové zprávy není zakázáno, aby zprostředkovatel jednající jménem a na účet poskytovatele, od něhož pobírá odměnu, inkasoval odměnu též od spotřebitele, pokud to není v rozporu se smlouvou a pokud odměnu oznámí pro účely výpočtu RPSN v souladu s § 93 odst. 2 (srovnej § 80).

Významnou povinnost poskytovatele úvěru představuje posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. K získávání informací z databází viz § 88. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle důvodové zprávy o významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru jde zejména tehdy, není-li spotřebitel schopen splácet novou výši splátky spotřebitelského úvěru, aniž by se jeho příjmy snížily nebo výdaje s výjimkou výdajů na splácení spotřebitelského úvěru zvýšily. I takové navýšení splátky, která o pouhou korunu přesahuje možnost spotřebitele řádně a včas splácet, je významné, neboť zapříčiňuje spotřebitelovo prodlení a s tím související následky. Při poskytnutí úvěru obvykle z posouzení úvěruschopnosti vyplyne hranice, kam až je možno spotřebiteli půjčit. Poskytovatelé jednající s odbornou péčí pak obvykle neposkytují úvěr na tzv. hraně, ale vytvářejí určitou rezervu ve schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důvodová zpráva dále konstatuje, že pouhá existence majetku, který lze prodat, neopravňuje k zahrnutí do úvahy při posouzení úvěruschopnosti a je nutná určitá míra jistoty, kdy a za kolik se majetek prodá a odkazuje na případy překlenovacích úvěrů, kdy si spotřebitel kupuje jednu nemovitost, kterou hodlá splatit prodejem nemovitosti jiné, nebo zvláštní druhy úvěrů tzv. equity release, kdy spotřebitel obdrží určitou platbu nebo rentu oproti budoucímu zisku poskytovatele z prodeje jeho nemovitosti.

Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je podle § 87 neplatnost smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dovolat se neplatnosti může spotřebitel v obecné promlčecí lhůtě podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Důvodová zpráva však upozorňuje i na skutečnost, že i samotného spotřebitele stíhá povinnost jednat poctivě v právním styku (viz § 6 odst. 1 občanského zákoníku), a proto v situaci, kdy si měl být či mohl být vědom, že jeho úvěruschopnost byla vadně posouzena, nemůže se sám dovolávat svého nepoctivého jednání. Z praxe však plyne, že vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr bývá u spotřebitelů často nadhodnocena, a proto tím spíše bude záležet na pečlivé úvaze a odborné péči poskytovatele úvěru. Lze však mít pochybnosti o vhodnosti právní úpravy v tom směru, že jen zcela vágně stanoví otázku přiměřenosti možností spotřebitele a dále již jen odkazuje na soudní řízení, které může být časově i finančně (náklady na právní zastoupení) náročné a poskytovateli úvěru tak nelze dát k dispozici ani obecný časový rámec, ve kterém může očekávat vrácení jistiny.

Odmítne-li poskytovatel poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr v důsledku posouzení jeho úvěruschopnosti, informuje spotřebitele bez zbytečného odkladu o tomto odmítnutí, a pokud je důvodem neposkytnutí výsledek automatizovaného zpracování údajů, nebo vyhledávání v databázi podle § 88 odst. 1, poskytovatel spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a o použité databázi.

Dokončení příště.