Plat se skládá z několika složek, které mají odlišný účel a pravidla pro jejich přiznávání. Neznalost, neporozumění nebo nerespektování právní úpravy v tomto kontextu může v praxi znamenat řadu obtíží včetně soudních sporů. Druhý díl článku o platovém odměňování (poznámka redakce: platovému odměňování jsme se věnovali také v časopisu UNES č. 11/2019 na s. 21) se bude věnovat právě jednotlivým složkám platu a zkušenostem z praxe.
Plat a jeho jednotlivé složky – 2. část
Mgr.
Šárka
Homfray
Nárokové a nenárokové složky
Soubor složek platu a způsob, jakým se mají v praxi přiznávat, obsahují ustanovení § 122 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a následující. Plat není možné určit jiným způsobem, v jiném složení a jiné výši, než stanoví tento zákon a právní předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.
Judikatura
se staví jednoznačně negativně i k situaci, kdy nějaká složka platu je přiznávána ze smyšlených důvodů, kterými zakrývá skutečné důvody pro její přiznání (např. rozsudek Nejvyššího soudu čj. 21 Cdo 4481/2014). Pro účely tohoto textu se budeme zabývat pouze úpravou zákoníku práce a jeho prováděcích předpisů, s upozorněním na případné odchylky v zákoně č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“).Složky platu můžeme rozdělit zejména na tzv. nárokové a nenárokové. To sice není označení vyplývající přímo z právní úpravy, ale literatura i
judikatura
je běžně používají. Na některé složky platu má nárok každý zaměstnanec splňující daná kritéria, kromě platového tarifu je to například příplatek za práci přesčas apod. Některé složky platu pak jsou sice nárokové v tom ohledu, že musí být v dané situaci přiznány, jejich výše pro konkrétního zaměstnance se pak ale může pohybovat v rámci určitého rozmezí. Takovou složkou platu je například příplatek za vedení. Ještě