Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo vládě návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce “), a zákon č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti “). Důvodem pro předložení návrhu zákona je transpozice nových pravidel pro vysílání zaměstnanců, které zavedla směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. 6. 2018, kterou se mění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Lhůta pro provedení transpozice směrnice je stanovena do 30. 7. 2020, kdy by měl zákon zároveň nabýt účinnosti.
Legislativní novinky s komentářem
Mgr.
Veronika
Šaurová,
advokátní koncipientka
Vysíláním pracovníků rozumíme vyslání zaměstnance zaměstnavatele z jiného členského státu Evropské unie k provádění pracovních výkonů na území ČR po přechodnou dobu, po kterou zároveň nadále existuje platný pracovněprávní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Český zákoník práce garantuje těmto zaměstnancům aplikaci právní úpravy České republiky, pokud se jedná např. o maximální délku pracovní doby, minimální délku dovolené, minimální mzdu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, rovné zacházení se zaměstnanci a další, a to v případě, že je to pro zaměstnance výhodnější v porovnání s právním řádem státu, ze kterého byl vyslán.
Novela rozšiřuje povinnost poskytnout vyslaným zaměstnancům minimální mzdu, příslušnou nejnižší úroveň zaručené mzdy a příplatky za práci přesčas o všechny povinné složky mzdy nebo platu (např. příplatky za práci v noci, ve svátek, v sobotu a v neděli, atd.). Zaměstnavatel bude také povinen poskytovat zaměstnanci náhrady cestovních výdajů podle českého práva.
Novela dále zakotvuje zvýšenou ochranu zaměstnanců, jejichž doba vyslání přesáhne dobu 12 měsíců (tzv. dlouhodobé vyslání), resp. v případě kvalifikovaného oznámení podaného zaměstnavatelem podle zákona o zaměstnanosti může být tato doba prodloužena na 18 měsíců. Na tyto zaměstnance se budou vztahovat i ostatní podmínky pro zaměstnávání zaměstnance v pracovním poměru podle zákoníku práce s výjimkou úpravy týkající se vzniku, změny a skončení pracovního poměru.
Změny se dotknou i oblasti agenturního zaměstnávání. Uživatel, tedy zaměstnavatel, bude mít nově povinnost s dostatečným předstihem informovat agenturu práce, která k němu dočasně přidělila zaměstnance k výkonu práce o tom, že vyšle tohoto zaměstnance k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území jiného členského státu Evropské unie a sdělit agentuře práce místo výkonu práce, druh práce, datum zahájení výkonu práce, předpokládanou dobu vyslání zaměstnance a o tom, zda vyslaný zaměstnanec nahrazuje jiného zaměstnance, jehož doba vyslání se mu přičítá.
Ve vztahu k zákonu o zaměstnanosti přináší novela povinnost zahraničního zaměstnavatele informovat písemně příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce České republiky o nastoupení zaměstnance vyslaného v rámci nadnárodního poskytování služeb k výkonu práce na území České republiky, a to nejpozději v den nástupu zaměstnance do výkonu práce. Zaměstnavatel bude mít rovněž povinnost informovat příslušný Úřad práce o jakékoli změně týkající se výkonu práce vyslaného zaměstnance. Taktéž evidenční povinnost, kterou doposud měl přijímající subjekt, přechází nově na zahraničního zaměstnavatele, který bude povinen mít v místě pracoviště evidenci vyslaných zaměstnanců.
Připomínkové řízení k návrhu zákona Ministerstva práce a sociálních věcí ve vládě bylo ukončeno k 30. 7. 2019. Nyní můžeme očekávat předložení návrhu zákona Poslanecké sněmovně a zahájení legislativního procesu.