Ochrana názvu nevýdělečné organizace a jméno člověka v názvu

Právní úprava názvu právnických osob stojí na třech zásadách: 1. distinktivita, tj. odlišitelnost, nezaměnitelnost, rozlišovací způsobilost, 2. zákaz klamavosti názvů, 3. připuštění použití jména člověka v názvu právnické osoby a stejně tak i použití části názvu právnické osoby v názvu právnické osoby jiné, ovšem jen za stanovených podmínek.²⁾ Právě o ochraně názvu a problematice jména člověka v názvu právnické osoby pojednává následující příspěvek.

V případě ochrany názvu se uplatní obecná úprava v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Právnické osoby mají právo na ochranu názvu před neoprávněným použitím a právo na ochranu dobré pověsti. Daná organizace má totiž výlučné právo k užívání svého zapsaného názvu. Občanský zákoník v obecné úpravě k názvu právnické osoby upravuje tři skutkové podstaty zásahu do práva k názvu:

Právní úprava navazuje na dosavadní praxi upravenou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „OZ 1964“). Tento předpis však znal pouze útok v podobě neoprávněného použití názvu. „³⁾ Platná právní úprava tak nově připouští, že by do práva k názvu mohlo být zasaženo i jinak než jeho neoprávněným užitím.

O zpochybnění práva k názvu se bude jednat v případě, kdy je napadán vztah právnické osoby k názvu, buď pro tvrzené právo jiné právnické osoby k takovému názvu, nebo pro tvrzené nedostatky při užívání jména člověka či příznačného prvku jiné právnické osoby (např. chybějící souhlas dotyčné osoby). V jiném případě může být zpochybňováno právo k názvu tím, že název nesplňuje některý z požadavků kladených zákonem v § 132 odst. 2 obč. zák., tedy odlišení od jiné právnické osoby či klamavost názvu.⁴⁾

U druhé skutkové podstaty zákonodárce nevymezil, jak by tento zásah (útok) měl vypadat, kým by měl být veden apod. Neoprávněný zásah tak může být veden kýmkoliv a jakýmkoliv způsobem, důležitým kritériem je absence oprávnění útočníka, a tento zásah má za následek vznik újmy spolku. Pod tuto skutkovou podstatu bude možné zařadit např. veřejné znevažování či zesměšňování názvu organizace.⁵⁾

Třetí skutkovou podstatu, která, jak bylo již uvedeno, přechází z dosavadní právní úpravy, je neoprávněné užití názvu. ⁶⁾

Zajímavá může být situace, kdy právnická osoba organizovaná na územním principu, bude mít v názvu označení názvu územního samosprávného celku. Soudní praxe řešila, byť opět v podnikatelské sféře, což s ohledem na možnost nevýdělečných organizací podnikat či vykonávat jinou výdělečnou činnost bude pravděpodobně možné aplikovat i na ně, případ⁷⁾, kdy v názvu právnické osoby bylo užito slovní spojení „Ústecký kraj“. Soud nepřisvědčil argumentům žalované, že slovní spojení „Ústecký kraj“ v jeho firmě je pouze geografickým označením území, v němž realizuje svou hospodářskou činnost, ba právě naopak avšak žádná vazba mezi žalovanou právnickou osobou a Ústeckým krajem (vyšším územním samosprávným celkem) v tomto případě neexistovala. V tomto případě žalovaná právnická osoba přivodila nebezpečí záměny, což je v rozporu se zásadami aplikovatelnými pro název právnické osoby. Situace se týkala pouze podnikání, resp. hospodářské činnosti, kterou i spolky mohou vykonávat, a tak by se na ně tento zákaz mohl vztahovat. Máme však za to, že uvedený zákaz se nebude vztahovat na případy, kdy:

Občanský zákoník dále vymezuje možné prostředky ochrany proti těmto neoprávněným zásahům do práva k názvu právnické osoby. Nastane-li některá z uvedených situací, může se subjekt prostřednictvím soudu domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Je na samotné organizaci, zda bude uplatňovat oba nároky dohromady, případně pouze jeden a který z nich. Avšak jsou-li naplněny podmínky pro jejich uplatnění, organizace má bezpochyby právo uplatňovat nároky oba.

Žalobou zdržovací se v praxi bude právnická osoba domáhat ochrany v případě, kdy jiná osoba neoprávněně užívá jeho název, ač pod ním není zapsána ve veřejném rejstříku.⁸⁾ O žalobu odstraňovací půjde v případě, kdy jiná osoba užívá ve veřejném rejstříku později zapsaný název, který je zaměnitelný s názvem právnické osoby, jež se domáhá ochrany svého názvu. V této situaci se nebude jednat o ochranu v podobě zdržení se užívání tohoto názvu, ale půjde o odstranění protiprávních následků návrhem na uložení povinnosti změnit tento závadný název v zakladatelském právním jednání s následným podáním návrhu na zápis této změny do příslušného rejstříku.⁹⁾

Otázkou zůstává, zda se mohou právnické osoby, do jejichž práva k názvu bylo neoprávněně zasaženo, domáhat přiměřeného zadostiučinění, náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení. Občanský zákoník v ustanovení § 135 nedává nárok v témže rozsahu, jak jej upravoval OZ 1964 ve svém § 19b odst. 2, kdy dával právnické osobě možnost . Část teorie¹⁰⁾ dovozuje, že přiměřené zadostiučinění být poskytnuto zřejmě nemůže.

Nejasnost nastává v otázce, zda u nevýdělečných organizací může připadat v úvahu i nárok na náhradu škody (tedy majetkové újmy, která organizaci v důsledku tohoto neoprávněného zásahu vznikla, a pokud škůdce ­porušil právo spolku zaviněně), nebo na vydání bezdůvodného obohacení (v případě, kdy útočník neoprávněným užitím názvu organizace získal majetkový prospěch), kdy tyto následky mohly neoprávněným ­zásahem do práva k názvu spolku nastat.

Ze systematického výkladu bychom na první pohled dovodili, že nikoliv, jelikož v nárocích týkajících se ochrany názvu právnické osoby se tyto nároky neobjevují. Připustili-li bychom, že by to možné bylo, což teorie¹¹⁾ nevylučuje, v praxi nevýdělečných organizací se bude spíše jednat o výjimky, které se budou vyskytovat zejména u organizací, jež podnikají nebo vykonávají jinou výdělečnou činnost, a kde by zásah do práva k názvu organizace měl určité ekonomické důsledky způsobující škodu nebo bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k ochraně názvu právnické osoby se tak připouští aplikace ustanovení upravujících nekalou soutěž,¹²⁾ kde je výslovně zakotvena možnost domáhat se kromě zdržovacího a odstraňovacího nároku též přiměřeného zadostiučinění, náhrady škody nebo vydání bezdůvodného obohacení. Pakliže by neoprávněný zásah do názvu právnické osoby nenaplňoval znaky nekalosoutěžního jednání, bude mít organizace možnost uplatnit pouze požadavek dle § 135 odst. 1 obč. zák., tj. upuštění od neoprávněného zásahu nebo odstranění závadného stavu v důsledku tohoto zásahu.¹³⁾

V praxi nevýdělečných organizací se však bude jednat o výjimky, častěji budou uplatňovány zdržovací a odstraňovací nároky. Těmito prostředky se neodčiňuje újma, která by již nastalým zásahem vznikla, ale do budoucna se předchází vzniku další újmy. V tomto pojetí tak uvedené nároky budou mít jistý prevenční charakter.

Třetí ze zásad, která se promítá v právní úpravě obč. zák., upravuje problematiku možnosti a podmínek pro uvedení jména člověka v názvu právnické osoby, k němuž má zvláštní vztah. Je třeba uvést, že zákon doposud tuto problematiku nijak neupravoval. Pro užití jména osoby v názvu spolku tak musí být splněny kumulativně dvě podmínky:

O zvláštní vztah se bude jednat v případě zakladatele, čestného či zasloužilého člena, člena orgánu spolku, významného sponzora či donátora,¹⁴⁾ nebo bude existovat vazba osoby k předmětu činnosti nevýdělečné organizace.¹⁵⁾ Bude otázkou, zda např. jméno bývalého člena spolku (zakladatele), který již s jeho činností nemá nic společného (eventuálně může působit v jiném spolku), bude stále splňovat zákonné podmínky (zvláštní vztah těchto dvou subjektů) a nebude působit na veřejnosti klamavě. Mám za to, že dikce § 133 obč. zák. je nastavena tak, aby existence zvláštního vztahu mohla být dána i mezi spolkem a bývalým členem (zakladatelem).

Občanský zákoník také řeší možnost odvolání souhlasu, případně, bude-li rodina ohrožena užitím jména, může se při takovém ohrožení a neoprávněném zásahu domáhat ochrany (upuštění od užívání tohoto jména). Komentář¹⁶⁾ jako případy tohoto důležitého zájmu uvádí např. užívání názvu se jménem pro propagaci ve společnosti negativně vnímaných produktů či projevování tendencí u takové právnické osoby, které nebudou v souladu se zájmy rodiny.

Občanský zákoník obsahuje i úpravu tzv. příznačného prvku v názvu. Název právnické osoby může obsahovat některý příznačný prvek názvu jiné právnické osoby, je-li pro to důvod v jejich vzájemném vztahu. I v tom případě musí být veřejnost s to oba názvy dostatečně rozlišit. Pro užití názvu (příznačného prvku) musí být splněny kumulativně tři podmínky:

Typicky se bude jednat o vztah mezi zakládající a zakládanou právnickou osobu, nebo o vztah (hlavního) spolku s pobočnými spolky. Tento druhý uvedený případ se promítl přímo do textu zákona, konkrétně do ust. § 228 odst. 2 obč. zák., který stanoví že: . Vztah hlavního spolk+u a pobočného spolku zde vyplývá již ze samotné podstaty těchto dvou subjektů, kdy pobočný spolek je založen spolkem hlavním, má pouze omezenou právní osobnost a práva a povinnosti může nabývat jen v rozsahu určeném stanovami hlavního spolku. ustanovení zákona dále říká, že název pobočného spolku musí obsahovat příznačný prvek hlavního spolku a vyjadřovat vlastnost pobočného spolku. Z tohoto ustanovení, a následně pak ze stanov týkající se zakládání pobočných spolků již bude presumován souhlas hlavního spolku s užitím „jeho“ názvu (resp. příznačného prvku) v názvu pobočného spolku.

Rozlišitelnost názvů těchto právnických osob v očích veřejnosti musí být zachována, i pokud jsou výše uvedené podmínky splněny. Název tedy nikdy nemůže být zcela totožný.¹⁷⁾ Soudní praxe¹⁸⁾ v minulosti řešila případ, kdy se nejednalo žádným způsobem o propojení dvou právnických osob, nebyl mezi nimi vymezen žádný vztah, přesto jedna z nich užila ve svém názvu příznačný prvek druhé z nich. Soud dovodil, Soud dovodil, že se jedná o protiprávní zásah do práva na název právnické osoby, a to za situace, kdy delikvent přivodí nebezpečí záměny s jinou právnickou osobou neoprávněným užitím názvu právnické osoby (resp. jeho příznačného, tzv. silného prvku) pro název své právnické osoby.