Nástroje sladění rodinného a osobního života s výkonem služby

Právní úprava těchto otázek je kromě samotného zákona o státní službě obsažena i v prováděcím nařízení vlády č. 144/2015 Sb., o výkonu státní služby z jiného místa a pravidlech pro vytvoření předpokladů sladění rodinného a osobního života s výkonem státní služby (dále jen „prováděcí nařízení vlády“). Důležitým předpisem je zde i služební předpis náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 12/2015, k vytváření podmínek pro sladění rodinného a osobního života s výkonem státní služby a podmínek výkonu státní služby z jiného místa (dále jen „služební předpis NMV“).

Nástrojů ke splnění výše uvedené povinnosti a sladění rodinného a osobního života s výkonem služby je celá řada. Některé z nich známe i ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), v zásadě ve stejné podobě – jedná se zejména o pružné rozvržení, případně jiné úpravy, služební doby. U jiných zná zákon o státní službě více či méně drobné odchylky, případně je upravuje v zásadě nově. Některé pak mohou být dobře přenositelnou inspirací i pro zaměstnavatele mimo státní službu.

Jedním z těchto nástrojů může být výkon služby z jiného místa. Zakotven je v § 117 zákona o státní službě, kde má podobu dohody o výkonu služby z jiného místa, uzavíranou mezi služebním orgánem a příslušným státním zaměstnancem. S ohledem na veřejnoprávní charakter právní úpravy založené zákonem o státní službě lze dohodu o výkonu služby z jiného místa považovat za veřejnoprávní smlouvu. To mj. znamená, že se při všech úkonech s touto dohodou souvisejících bude služební orgán muset řídit správním řádem, resp. základními zásadami činnosti správních orgánů. Podmínkou sjednání této dohody je, že to nebrání řádnému plnění úkolů služebního orgánu a nejde o činnosti, u kterých je jejich výkon z jiného místa vyloučen.

Podrobnější podmínky, za kterých je možné dohodu o výkonu služby z jiného místa uzavřít, obsahuje prováděcí nařízení vlády. Bylo přijato v době, kdy se již po určitou dobu vedly diskuze o legislativní úpravě tzv. home office, a je zřejmé, že na tyto diskuze částečně reaguje, stejně jako na skutečnost, že se vzhledem k charakteru státní služby bude jednat převážně o činnosti, k jejichž výkonu je potřeba počítač a internetové připojení. Dalšími podmínkami sjednání této dohody je tak nastavení systému úkolování a kontroly státního zaměstnance zejména prostředky elektronické komunikace a zajištění potřebného vybavení jednou ze stran.

Prováděcí nařízení vlády specifikuje činnosti, u kterých výkon státní služby z jiného místa sjednat nelze. Jde o správní činnosti, které spočívají z převážné části v osobním kontaktu s osobami, který nelze nahradit jiným způsobem komunikace, nebo pro jejichž výkon je nezbytné užití věcí nebo informací, u kterých právní předpis nebo jejich povaha vylučuje nakládání mimo sídlo služebního úřadu nebo jeho organizačního útvaru. Například lze uvést činnosti podatelny, klientské přepážkové agendy, nebo činnosti, při kterých se nakládá s materiály, které nemohou opustit úřad (např. utajované informace) nebo kde výkon služby z jiného místa není ani fyzicky možný (archiv). Obtíže by mohl způsobit i software nebo databáze, které by z důvodu zabezpečení, omezených licencí apod. nebylo možné instalovat na domácí počítač nebo služební notebook. Služební orgán nemůže okruh správních činností, u nichž nelze sjednat výkon státní služby z jiného místa, dále rozšiřovat.

Podrobnostmi předmětné dohody se dále zabývá i služební předpis NMV, který mj. obsahuje i vzor dohody. Obsahem dohody má být zejména specifikace dohodnutého rozsahu výkonu služby z jiného místa, kdy dohoda může být uzavřena i na část stanovené služební doby a v jiném než služebním předpisem stanoveném rozvržení služební doby. Dále dohoda obsahuje dohodnutý režim zadávání a kontroly plnění úkolu, samotné místo, kde bude služba vykonávána atd.

Na státního zaměstnance se při výkonu služby z jiného místa nevztahuje úprava rozvržení služební doby, a až na výjimky (dočasná pracovní neschopnost, svatba, úmrtí blízké osoby, přestěhování) mu nepřísluší náhrada platu při důležitých osobních překážkách ve službě, ani plat, příplatek nebo náhradní volno za službu přesčas nebo službu ve svátek. Na tyto skutečnosti by měla dohoda rovněž pamatovat.

Výše uvedený soubor předpisů rovněž relativně podrobně upravuje vztah mezi služebním úřadem a státními zaměstnankyněmi a zaměstnanci, kteří dočasně nevykonávají službu z důvodu péče o nejmenší děti (a v některých případech i jiné závislé osoby). Za pozornost stojí zejména založení systematického udržování kontaktu s těmito osobami a jejich širší možnosti pro sladění rodinného a profesního života v době ihned po návratu z mateřské, respektive rodičovské dovolené. Podmínky výkonu služby těhotných státních zaměstnankyň v zásadě odpovídají pracovněprávní úpravě.

Státní zaměstnankyně, která čerpá mateřskou dovolenou, a státní zaměstnankyně nebo zaměstnanec, kteří čerpají rodičovskou dovolenou, se zařadí mimo výkon služby; po tuto dobu nepobírají plat. Pokud požádají o neplacené služební volno do čtyř let věku dítěte, služební úřad jim vyhoví, pokud to nebrání řádnému plnění úkolů služebního úřadu (čl. 5 služebního předpisu NMV). Prováděcí nařízení vlády v § 3 pak zakotvuje způsob, jakým s těmito státními zaměstnanci služební úřad udržuje kontakt. Na jejich žádost jim umožní účast na vzdělávání státních zaměstnanců, přístup k informacím o změnách v působnosti a organizaci služebního úřadu a přístup na místo výkonu státní služby, pokud to povaha správních činností nevylučuje. Tento kontakt je dále specifikován ve služebním předpisu NMV, který mj. zakotvuje aktivní přístup služebního úřadu k nabízení účasti na vzdělávání státních zaměstnanců a poskytování informací. Služební úřad může také vyhradit prostory pro krátkodobý pobyt dětí státních zaměstnanců v rámci jejich služební doby. Služební předpis NMV dále v této souvislosti specifikuje, že služební úřad zřizuje školská zařízení za účelem předškolního vzdělávání nebo poskytování péče o dítě v dětské skupině nebo zabezpečuje předškolní vzdělávání ve školách jiného zřizovatele.

Po skončení mateřské nebo rodičovské dovolené se příslušná státní zaměstnankyně nebo zaměstnanec zařadí na své původní místo, pokud by mezitím bylo zrušeno, pak se zařadí na jiné vhodné služební místo. Pokud by žádné takové nebylo, následuje zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů až na šest měsíců, během kterých se může jiné vhodné služební místo uvolnit. Pokud ani k tomu nedojde, následuje teprve skončení služebního poměru s odbytným. Oproti úpravě zákoníku práce je tak založena vyšší stabilita a záruka určité kariérní kontinuity pro rodiče malých dětí. Tyto záruky jsou podpořeny principem obecně zakotveným v platovém odměňování, a to že doba strávená na mateřské a rodičovské dovolené se až do výše šesti let započítává jako náhradní doba namísto započitatelné praxe pro zařazení do platového stupně.

Zákon o státní službě v § 116 odst. 2 stanoví, že státním zaměstnancům pečujícím o dítě, které dosud nedokončilo první stupeň základní školy, samoživitelům pečujícím o děti mladší 15 let nebo o osoby závislé na pomoci jiné osoby od stupně závislosti II výše, povolí na jejich žádost služební úřad pružné rozvržení služební doby nebo kratší služební dobu, pokud tomu nebrání řádné plnění úkolů služebního úřadu. Pro obdobný okruh státních zaměstnanců jsou v zákoně stanoveny i přísnější podmínky ve vztahu k jejich vysílání na služební cesty (§ 45 odst. 3 zákona o státní službě) nebo přeložení (§ 47 odst. 3 zákona o státní službě). Ve služebním předpisu č. 12/2015 se dále stanoví, že služební úřad této žádosti vyhoví i v případě státních zaměstnanců mimo tento okruh, pokud to nebrání řádnému plnění úkolu služebního úřadu a zároveň je tímto postupem slaďován rodinný a osobní život státních zaměstnanců s výkonem státní služby. Tímto pokynem limituje meze správního uvážení služebního úřadu při vyřizování těchto žádostí.

V úvodu uvedená zákonná povinnost služebního úřadu hledět i na mimopracovní život státních zaměstnanců má poměrně významnou symbolickou hodnotu, která se dále promítá do některých konkrétních ustanovení zákona o státní službě a souvisejících předpisů. Zároveň by tato povinnost měla být i jedním z interpretačních vodítek při aplikaci ustanovení dalších. Zejména vhodné stanovování služební doby a zavádění a úprava pružné služební doby už lze považovat za minimální standard podmínek výkonu služby. Co možná ohleduplně by mělo být přistupováno k plánování služebních cest, zařazování státních zaměstnanců do směn apod. V této souvislosti lze zmínit i tzv. služební volno k individuálním studijním účelům v rozsahu šesti dnů výkonu služby v kalendářním roce. Ačkoli je zde stanovován studijní cíl, který má mít souvislost s vykonávanou službou, tato souvislost je mnohem volnější než u prohlubování vzdělání a poskytuje tak státním zaměstnancům větší prostor pro jejich osobní rozvoj. Služební úřad může dále podporovat sladění rodinného a osobního života státních zaměstnanců s výkonem služby vhodným využitím prostředků z Fondu kulturních a sociálních potřeb, který povinně tvoří. Všechny tyto aspekty vytvářejí ze zákona o státní službě na poměry české legislativy poměrně progresivní předpis. Pro důsledné využití jeho potenciálu je nezbytné sledování a sdílení příkladů dobré praxe a sjednocování aplikační práce, což jsou v této oblasti nejdůležitější úkoly sekce pro státní službu Ministerstva vnitra.