Překážce v práci na straně zaměstnance musí zaměstnavatel věnovat ve zdravotním pojištění zvýšenou pozornost zejména v situacích, kdy tato překážka trvá po dobu kratší než celý kalendářní měsíc – v takovém případě musí být proveden výpočet a zajištěn odvod pojistného nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle počtu kalendářních dnů trvání této překážky. K nutnosti dodržet při odvodu pojistného zákonné minimum nepřihlíží zaměstnavatel tehdy, pokud pro zaměstnance neplatí minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb. “), u těchto zaměstnanců je vždy vyměřovacím základem dosažený příjem. Jestliže naopak trvá tato překážka po celý kalendářní měsíc, pojistné se neodvádí, zaměstnavatel však musí mít svůj postup podložený příslušným dokladem.
Zdravotní pojištění – nemoc a nemocenské v postupech zaměstnavatele
Ing.
Antonín
Daněk
Zákon č. 592/1992 Sb. hovoří v ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) o důležitých osobních překážkách v práci na straně zaměstnance jako o okolnosti snižující minimální vyměřovací základ na poměrnou část. Výčet těchto překážek je specifikován v ustanoveních § 191 až 199 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti se jedná například o dočasnou pracovní neschopnost zaměstnance, ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti, mateřskou a rodičovskou dovolenou a další.
Pokud nemoc jako důležitá osobní překážka v práci na straně zaměstnance netrvá po celý kalendářní měsíc, musí být odvedeno pojistné alespoň z poměrné části minima za ty kalendářní dny, ve kterých nemoc netrvala.
Příklad
Zaměstnanec byl nemocen v období 9. 1.–26. 1. 2018 a za tento měsíc mu zaměstnavatel zúčtoval hrubý příjem ve výši 7 440 Kč.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně:
PČminVZ = (13 / 31) x 12 200 = 5 116,12 Kč.
Kde:
PČminVZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu
13 = počet kalendářních dnů trvání výkonu práce v rozhodném období kalendářního měsíce ledna, tedy mimo období nemoci
31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci
12 200 = výše minimální mzdy od 1. 1. 2018
Pmin = 5 116,12 x 0,135 = 691 Kč
Pmin = minimální pojistné
Za měsíc leden musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné za tohoto zaměstnance alespoň z vyměřovacího základu 5 116,12 Kč, tj. minimálně v částce 691 Kč. Odvodem pojistného ze zúčtovaného hrubého příjmu 7 440 Kč je zabezpečen odvod pojistného podle zákona, dopočet do minimálního vyměřovacího základu 12 200 Kč se v takových případech neprovádí.
Trvá-li nemoc zaměstnance po celý kalendářní měsíc, pak platí tyto zásady:
–
Vyměřovacím základem je 0 Kč neboli zaměstnavatel žádné pojistné neodvádí (výjimkou může být situace, kdy je do takového měsíce zaměstnanci například zúčtována odměna – při odměně nižší než minimální vyměřovací základ se dopočet do minima neprovádí).
–
Nemocný zaměstnanec se v příslušném kalendářním měsíci započítává do celkového počtu osob jako zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele.
–
Z titulu zaměstnání má nemocný zaměstnanec řešen svůj pojistný vztah neboli u zdravotní pojišťovny nevznikne v takovém případě problém.
–
Nemoc zaměstnance zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, neschopenka je rozhodným dokladem pro odvod pojistného v návaznosti na minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část.
Rozhoduje celé období nemoci
Z uvedeného mj. vyplývá, že snížení minimálního vyměřovacího základu platí po celou dobu nemoci, a to bez ohledu na to, zda zaměstnanec:
–
nemá nárok na žádnou výplatu příjmů (první tři pracovní dny a nepracovní dny od 4. dne nemoci),
–
má nárok na náhradu mzdy (od 4. do 14. pracovního dne nemoci),
–
má nárok na nemocenské z nemocenského pojištění (od 15. dne nemoci – za kalendářní dny) po celé období trvání podpůrčí doby.
Po celé období trvání nemoci má osoba řešené pojištění u své zdravotní pojišťovny proto, že je zaměstnána, byť třeba nemá žádný příjem, který by podléhal odvodu pojistného na zdravotní pojištění.
Speciální situace
Jak má zaměstnavatel postupovat v případě, kdy zaměstnanec není nemocný po celý kalendářní měsíc, přičemž mu za tento měsíc není zúčtován žádný příjem?
Určitou zvláštností při placení pojistného na zdravotní pojištění v případě nemoci zaměstnance je situace, kdy je zaměstnanec nepřetržitě nemocen například od 2. 1. 2018 (úterý) až do konce ledna, případně déle, neboli dne 1. 1. 2018 nemocen není, přičemž v zaměstnání nemá vykázaný žádný příjem.
Pokud tedy zaměstnanec onemocní dne 2. 1., je nemocný po celý zbytek ledna a za den 1. 1. nemá žádný příjem, je povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za tento kalendářní den, kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. To znamená, že pojistné bude podle počtu kalendářních dnů v příslušném měsíci (31) činit:
(1 / 31) x 12 200 x 0,135 = 54 Kč (po zaokrouhlení).
Tento postup vychází taktéž z ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb.
Kdyby však byla zaměstnanci zúčtována za 1. 1. 2018 náhrada mzdy nebo platu anebo by měl příjem ve výši alespoň 393,54 Kč, odvedlo by se pojistné standardním způsobem z dosažené částky příjmu a popisovaný dopočet by se již neprováděl.
Poznámka:
Stejně by se postupovalo i v případě, kdyby například dne 2. 1. 2018 nastoupila žena na mateřskou dovolenou.
Nemoc v souvislosti se skončením zaměstnání
Při skončení zaměstnání budou řešeny nejčastěji tyto situace:
a)
zaměstnanec v době skončení zaměstnání pobírá nemocenské dávky
Zaměstnanec končí zaměstnání dohodou ke dni 30. 4. 2018, onemocněl dne 9. 4., takže od 23. 4. je příjemcem dávek nemocenského pojištění. Zaměstnavatel použije (na jednom formuláři „Hromadné oznámení zaměstnavatele“) kód „O“ k datu 30. 4. a současně kód „N“ s datem 1. 5.
b)
zaměstnanec v době skončení zaměstnání ještě nepobírá nemocenské dávky
Zaměstnanec končí zaměstnání dohodou ke dni 30. 4., onemocněl dne 21. 4., takže od 5. 5. je příjemcem dávek nemocenského pojištění. Zaměstnavatel použije kód „O“ k datu 30. 4. a kód „N“ s datem 5. 5.
c)
zaměstnanec onemocní v ochranné lhůtě po rozvázání pracovního poměru
Prostřednictvím kódů „N“ a „K“ vymezí zaměstnavatel období pobírání nemocenských dávek bývalého zaměstnance v situaci, kdy onemocní v ochranné lhůtě po rozvázání pracovního poměru.
Poznámka:
V souvislosti s nemocí zaměstnance v ochranné lhůtě (resp. při skončení zaměstnání) sděluje zaměstnavatel zdravotní pojišťovně období pobírání nemocenských dávek tehdy, je-li mu tato skutečnost známa. Pokud oznámí zdravotní pojišťovně počátek pobírání těchto dávek kódem „N“, pak by si měl každopádně pohlídat i oznámení ukončení jejich pobírání kódem „K“ [například dohodou se zaměstnancem, kontaktem s příslušnou Okresní správou sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) apod.], zkrátka takovému případu je zapotřebí věnovat individuální pozornost.
Nemocenské a podpůrčí doba
Při výpočtu výše nemocenského se postupuje u všech pojištěnců shodně bez ohledu na rozsah pracovního úvazku a rozvržení pracovní doby. Nemocenské náleží každému nemocensky pojištěnému zaměstnanci, který splní podmínky nároku na nemocenské, a to od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti. Vyplácí se za kalendářní dny bez ohledu na to, na které dny měl zaměstnanec rozvrženou pracovní dobu. Obdobně se postupuje při výpočtu ošetřovného, které však náleží již od prvního dne trvání potřeby ošetřování. Výše nemocenského a ošetřovného je ovlivněna zejména výší započitatelného příjmu (vyměřovacího základu) zaměstnance v rozhodném období.
Podpůrčí dobou se rozumí doba, po kterou lze poskytnout dávku nemocenského pojištění. U nemocenského začíná podpůrčí doba 15. dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti a trvá maximálně 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Do podpůrčí doby se započítávají i předchozí období pracovní neschopnosti, pokud spadají do období 380 kalendářních dnů před vznikem stávající dočasné pracovní neschopnosti. Započítávají se veškeré pracovní neschopnosti bez ohledu na to, zda byla či nebyla poskytována náhrada mzdy či nemocenské a rovněž bez ohledu na příčinu vzniku pracovní neschopnosti.
Zaměstnanci s nárokem či bez nároku na nemocenské dávky
Podmínkou pro nárok na nemocenské dávky je účast zaměstnance na nemocenském pojištění. Tato účast vzniká osobám, jejichž sjednaný příjem byl nižší než rozhodný příjem 2 500 Kč (nebo nebyl sjednán žádný příjem) jen v těch měsících po dobu trvání takového zaměstnání, kdy bylo dosaženo rozhodného příjmu (tzv. zaměstnání malého rozsahu). Pokud zaměstnanec vykonával v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele (eventuelně u jeho právního nástupce) více zaměstnání malého rozsahu a úhrn započitatelných příjmů dosáhl v kalendářním měsíci alespoň částku rozhodného příjmu 2 500 Kč, bude zaměstnanec účasten nemocenského pojištění. Účast na pojištění trvá v tomto případě nejvýše po dobu trvání takových zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci, kdy účast na pojištění vznikla, nárok na dávky náleží. Pokud by však naopak účast na nemocenském pojištění nevznikla, nevzniká ani nárok na dávky.
Ve zdravotním pojištění není řešen pojem zaměstnání malého rozsahu, pro účast na zdravotním pojištění (s povinnostmi zaměstnavatele přihlásit osobu jako zaměstnance a platit pojistné podle zákona) rozhoduje u dohody o pracovní činnosti a také u dohody o provedení práce výhradně výše příjmu zaměstnance za rozhodné období kalendářního měsíce. Částka 2 500 Kč hraje roli ještě u člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je družstvem odměňován, a u dobrovolného pracovníka pečovatelské služby.
Nemocenského pojištění nejsou účastny ani osoby, které v době nemoci nepřicházejí o výdělek. Jedná se například o studenty či důchodce, ve zdravotním pojištění osoby, za které platí pojistné stát.
Nemocenské pojištění končí při rozvázání pracovního poměru po ukončení sedmidenní ochranné lhůty. V případě, že například 10 dní po skončení zaměstnání bývalý zaměstnanec onemocní (počítáme, že prozatím nepracuje pro jiného zaměstnavatele), tak nemá na nemocenské nárok. Jestliže však obdrží zaměstnanec od zaměstnavatele výpověď pro nadbytečnost a po uplynutí výpovědní lhůty je pracovní poměr ukončen a zaměstnanec onemocní třeba pátý den po skončení zaměstnaneckého poměru, tak bude mít ještě na nemocenské nárok.
Nárok na nemocenské nevzniká také tomu, kdo si úmyslně přivodí dočasnou pracovní neschopnost. V poloviční výši náleží nemocenské, pokud si pojištěnec přivodí dočasnou pracovní neschopnost například jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků, psychotropních látek či při spáchání úmyslného trestného činu.
Pro účast na nemocenském a zdravotním pojištění rozhoduje hranice 10 000 Kč v případě dohody o provedení práce, popřípadě více dohod o provedení práce u téhož zaměstnavatele. Pokud příjem nepřevýší 10 000 Kč, nevzniká nárok na nemocenské dávky. Ve zdravotním pojištění neřeší takové zaměstnání pojistný vztah dotyčné osoby, což znamená, že taková osoba musí být z titulu bydliště na území České republiky registrována u zvolené zdravotní pojišťovny v některé z těchto kategorií:
–
zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“),
–
osoba samostatně výdělečně činná [§ 5 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb.],
–
osoba, za kterou platí pojistné stát (výčet těchto osob naleznete v § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.),
–
osoba bez zdanitelných příjmů (přichází v úvahu tehdy, pokud není u pojištěnce v rámci celého kalendářního měsíce ani jeden den uvedena některá ze tří předcházejících kategorií).
Nárok na dávky a povinnosti zaměstnavatele
Zaměstnavatel zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance musí v nemocenském pojištění splnit ohlašovací a oznamovací povinnost. To znamená:
–
přihlásit se do registru zaměstnavatelů,
–
oznamovat nástup a výstup zaměstnanců do (ze) zaměstnání,
–
přijímat od svých zaměstnanců žádosti o dávky nemocenského pojištění,
–
předkládat tyto žádosti společně s dalšími potřebnými podklady příslušné OSSZ,
–
spolupracovat s orgány nemocenského pojištění,
–
platit pojistné na sociální zabezpečení podle zákona,
–
v období prvních 14 kalendářních dnů trvání pracovní neschopnosti nebo karantény poskytovat zaměstnanci náhradu mzdy.
Jak s vycházkami?
Ošetřující lékař může povolit vycházky nejvýše v celkovém rozsahu 6 hodin denně, a to v době od 7 hodin do 19 hodin. Rozhodnutí, zda a v jakém rozsahu tyto vycházky povolit je plně v kompetenci tohoto lékaře. Rozsah vycházek musí odpovídat zdravotnímu stavu pacienta a nesmí narušovat stanovený léčebný režim. Ve výjimečných případech může ošetřující lékař povolit, aby si vážně nemocný volil dobu vycházek podle svého aktuálního zdravotního stavu, k čemuž je však nutný písemný souhlas příslušné OSSZ na základě žádosti ošetřujícího lékaře.