Výpovědní doba a zdravotní pojištění

Výpověď představuje typickou formu skončení pracovního poměru, čehož mohou využít jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel.

U výpovědní doby platí především tyto zásady:

Pokud není zaměstnavatelem podána výpověď písemně, je tedy podána ústně, pak se k takovému právnímu jednání z tohoto důvodu (tedy v důsledku absence písemné formy) nepřihlíží neboli toto právní jednání neexistuje. Stejný postup platí i pro ústní zrušení pracovního poměru ve zkušební době nebo pro jeho okamžité zrušení. V takových případech se nejedná o neplatné zrušení pracovního poměru podle § 69 zákoníku práce, ale o posouzení právního jednání, k němuž se nepřihlíží.

S jakými situacemi se může zaměstnavatel v praxi setkat? Pokud má pojištěnec pouze jediné zaměstnání, které skončí uplynutím výpovědní doby, pak zaměstnavatel standardně odhlásí zaměstnance kódem „O“ u příslušné zdravotní pojišťovny. Kdyby u zaměstnance trvala ke dni rozvázání pracovního poměru některá ze „státních kategorií“, pak zaměstnavatel nemá důvod její ukončení oznamovat. Ukončení nároku na platbu pojistného státem následně sdělí zdravotní pojišťovně sám pojištěnec, pokud toto neučiní případný další zaměstnavatel.

Z hlediska plnění oznamovací povinnosti v podstatě jediné, co zaměstnavatel po skončení zaměstnání u bývalého zaměstnance řeší, je případné pobírání nemocenských dávek po skončení zaměstnání za podmínky, že je zaměstnavateli tato skutečnost známa. Pokud tedy zaměstnavatel oznámí zdravotní pojišťovně počátek pobírání nemocenských dávek po skončení zaměstnání (kódem „N“), pak by si každopádně měl pohlídat oznámení o ukončení pobírání těchto dávek (kódem „K“).

Stává se, že zaměstnanci je v období, kdy je „ve výpovědi“, vykázána neomluvená absence. Třebaže již s účinností od 1. 1. 2015 není v právní úpravě zdravotního pojištění řešena problematika neomluvené absence zaměstnance a placení pojistného z tohoto důvodu, musí zaměstnavatel v této souvislosti vždy přihlédnout k tomu, aby bylo u zaměstnance dodrženo zákonné minimum, tedy minimální vyměřovací základ (trvá-li zaměstnání po celý kalendářní měsíc) nebo jeho poměrná část ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“). Zaměstnavatele naopak nemusí z hlediska stanovení vyměřovacího základu v podstatě vůbec zajímat neomluvená absence u zaměstnaných osob, pro které neplatí minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 cit. zákona č. 592/1992 Sb. U těchto zaměstnanců se pojistné vždy odvádí ze skutečné výše příjmu, tedy bez ohledu na platné minimum.

Je-li u zaměstnance dosaženo příjmu alespoň 11 000 Kč, pak se nebere v úvahu neomluvená absence (anebo také neplacené volno), a zaměstnavatel odvede pojistné ze zúčtovaného příjmu. Jestliže však trvá neomluvená absence celý kalendářní měsíc, je vyměřovacím základem pro odvod pojistného částka minimální mzdy coby minimálního vyměřovacího základu zaměstnance v hodnotě 11 000 Kč. Pojistné činí 13,5 %, tedy 1 485 Kč. Toto pojistné zaplatí v plné výši zaměstnanec, ale bude odvedeno zaměstnavatelem v rámci hromadné platby pojistného za všechny zaměstnance, to znamená, že tyto finanční prostředky je zapotřebí od zaměstnance získat. V příslušném kalendářním měsíci se osoba samozřejmě započítá do celkového počtu zaměstnanců, uváděného na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele, a rovněž má v daném měsíci řešen svůj pojistný vztah, jelikož je zaměstnána. Zaměstnavatele upozorňuji na možnou změnu zdravotní pojišťovny, standardně k datům 1. 1., resp. 1. 7., kalendářního roku.

Pokud je zaměstnanec současně OSVČ a jeho samostatná výdělečná činnost je vedlejším zdrojem příjmů, pak nastane situace, kdy se v důsledku skončení zaměstnání stane tato podnikatelská činnost (nebude-li přerušena nebo ukončena) jediným zdrojem příjmů. Podnikatel tak začne platit alespoň minimální zálohy, což je v roce 2017 částka 1 906 Kč. Může nastat situace, kdy zaměstnání při tomto souběhu příjmů netrvá celý kalendářní měsíc. Například při skončení zaměstnání ke dni 30. 3. bude povinností OSVČ zaplatit alespoň minimální zálohu již za březen proto, že zaměstnání netrvalo celý kalendářní měsíc, což legislativně vyplývá z ustanovení § 3a odst. 3 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., včetně dovětku.

Podle § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. platí, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li se o), nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 odstavce 2).

Zásady platné u příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání a zahrnovaných do vyměřovacího základu zaměstnance:

Problematika konkurenční doložky se často týká zaměstnanců s vyššími příjmy. Při sjednání konkurenční doložky platí pro zaměstnavatele tyto podmínky:

I v případě tohoto plnění by měl být zaměstnavatel obezřetný v souvislosti s možnou změnou zdravotní pojišťovny. Kdyby například zaměstnanec ukončil zaměstnání ke dni 30. 6. 2017 a od července by mu bylo po dobu jednoho roku vypláceno toto plnění, měl by si zaměstnavatel ověřit, zda tento bývalý zaměstnanec nezměnil zdravotní pojišťovnu, což fakticky může učinit k datu 1. 7. 2017 nebo k 1. 1. 2018.

Odstupné, na které vznikl nárok podle § 52 písm. a) až d) zákoníku práce, je odstupným nárokovým, nepodléhajícím odvodům pojistného na zdravotní a sociální pojištění. Není přitom rozhodující, zda se jedná pouze o minimální nárokové odstupné nebo o odstupné zvýšené na základě vnitřního předpisu, kolektivní smlouvy nebo dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Jestliže zaměstnanci vznikl nárok na odstupné podle některého z důvodů upravených v § 67 zákoníku práce, jedná se stále o odstupné a způsob výplaty této částky na právním charakteru odstupného nic nemění. Jedná se proto o zákonné odstupné i tehdy, je-li sjednán pozdější termín jeho splatnosti anebo je-li dohodnuta výplata odstupného po částech. To znamená, že výplata odstupného vždy v každém jednotlivém termínu jeho výplaty podléhá odvodu zálohy na daň z příjmů. Odstupné, na které vznikl nárok podle § 67 zákoníku práce, byť je vypláceno po částech a v pozdějším termínu, se nezahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na zdravotní (a sociální) pojištění. Podstatnou okolností pro vyloučení takového odstupného z vyměřovacího základu pro pojistné na zdravotní a sociální pojištění není termín výplaty nebo způsob jeho výplaty, ale charakter tohoto plnění. Do vyměřovacího základu se však nezahrnuje pouze to odstupné, na které vznikl nárok na základě § 67 zákoníku práce.

Problém u zdravotní pojišťovny osobě nevznikne v kalendářním měsíci, ve kterém ještě trvalo (třeba i jen jeden den) zaměstnání. Avšak od dalšího měsíce musí být pojištěnec evidován u zdravotní pojišťovny v některé (tedy alespoň jedné) z těchto tří kategorií:

přičemž postačí registrace v některé z těchto skupin osob třeba jen po část daného měsíce, nebo dokonce postačí i jen jeden den registrace v tomto měsíci.

Není-li využita některá z uvedených možností, stává se pojištěnec na celý příslušný kalendářní měsíc již zmíněnou osobou bez zdanitelných příjmů.

Pokud zaměstnání skončí a pojištěnec nemá jiné zaměstnání, nepodniká jako OSVČ a současně nemá nárok na zařazení do některé z kategorií osob, za které platí pojistné stát, může se zaregistrovat jako uchazeč o zaměstnání a po celou dobu této evidence bude mít vyřešen svůj pojistný vztah. Kromě toho může během registrace na úřadě práce i pracovat v tzv. nekolidujícím zaměstnání, tedy s příjmem do poloviny aktuální výše minimální mzdy.

Speciálně u starších osob, u kterých je v případě skončení pracovního poměru již často složitější sehnat odpovídající zaměstnání, může být účast v systému veřejného zdravotního pojištění relevantně zajištěna například takto:

Naopak překážkou pro výplatu předčasného starobního důchodu například není:

Při pobírání předčasného starobního důchodu a návratu do zaměstnání zaniká nárok na pobírání tohoto důchodu.