Územní samosprávné celky mohou pro činnosti v jejich působnosti, které jsou zpravidla neziskové, a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu, zřizovat speciální typ právnické osoby – příspěvkovou organizaci. Problematiku těchto subjektů reguluje zejména zákon č. 250/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech “). Jako každá právnická osoba i příspěvková organizace musí mít ustaven statutární orgán.
Některé otázky právního postavení vedoucího příspěvkové organizace obce
JUDr.
Václav
Dobrozemský
Dle § 163 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby. Statutární orgán může být individuální nebo kolektivní. Zákon o rozpočtových pravidlech výslovně neupravuje, jak má být statutární orgán označen, a zda se má jednat o individuální či kolektivní orgán. Ust. § 27 odst. 2 písm. d) zákona o rozpočtových pravidlech obsahuje jako povinnou náležitost zřizovací listiny označení statutárních orgánů a způsob, jakým vystupují jménem organizace. Není tedy vyloučeno, aby měla příspěvková organizace zřízen kolektivní statutární orgán, avšak není to obvyklé.1) Standardní je formát individuálního statutárního orgánu, který se označuje jako vedoucí nebo ředitel (dále „jen vedoucí“), přičemž tato osoba je oprávněna zastupovat příspěvkovou organizaci ve všech záležitostech.
Ustavení vedoucího
Ust. § 33 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), obsahuje
taxativní
výčet případů, kdy se pracovní poměr vedoucího zakládá jmenováním. V písm. e) daného ustanovení je uvedena také příspěvková organizace. Ust. § 33 odst. 4 písm. e) zákoníku práce upravuje způsob jmenování vedoucího příspěvkové organizace, když konstatuje, že příslušný ke jmenování vedoucího příspěvkové organizace je zřizovatel, tzn. územní samosprávný celek. Dle § 102 odst. 2 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), je radě obce vyhrazeno plnit vůči právnickým osobám zřízeným zastupitelstvem obce úkoly zřizovatele podle zvláštních předpisů. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že jmenovat vedoucího příspěvkové organizace bude náležet radě obce. Tato pravomoc je pravomocí vyhrazenou, což znamená, že nemůže být svěřena jinému orgánu obce ani si ji jiný orgán obce nemůže vyhradit.Jmenování je sice jednostranné právní jednání zřizovatele, nicméně musí zde být dán souhlas osoby, která má být do funkce jmenována.2) Nemůže proto dojít k založení (případně změně obsahu) pracovního poměru jmenováním, jestliže ten, kdo má být jmenován, by s tím nesouhlasil.
„Souhlas se svým jmenováním může zaměstnanec projevit jakoukoliv formou, ať již výslovně, nebo konkludentně, např. tím, že začne vykonávat práce na vedoucím pracovním místě. Rozhodující pro posouzení, zda došlo ke jmenování do funkce, jež je jmenováním obsazována, je, zda lze dovodit vůli zaměstnavatele jmenovat a souhlas zaměstnance se jmenováním…“
3)Vnější jmenování
Výše uvedený způsob ustavení vedoucího příspěvkové organizace bývá označován jako tzv. vnější jmenování. Vnějším jmenováním se tedy rozumí založení pracovního poměru u vedoucích zaměstnanců jmenovaných do funkce podle zvláštních předpisů (tj. typicky u vedoucích zaměstnanců příspěvkových organizací) osobou odlišnou od zaměstnavatele. Vedoucí příspěvkové organizace se pak dnem vzniku pracovního poměru (účinností jmenování) stává zaměstnancem příspěvkové organizace, a nikoliv obce, která ho (prostřednictvím svého orgánu – rady obce) do funkce jmenuje. Naproti tomu vnitřní jmenování je jmenováním, které provádí sám zaměstnavatel.
Na základě vnějšího jmenování vzniká (popř. se mění) pracovní poměr mezi zaměstnancem a příspěvkovou organizací. Tímto jmenováním se však zřizovatel nestává zaměstnavatelem vedoucího příspěvkové organizace. Výkon práv zřizovatele tedy nelze směšovat s výkonem práv zaměstnavatele; zřizovatel se ani v rozsahu svých zákonných práv a povinností nestává zaměstnavatelem, a ani v tomto rozsahu nevstupuje do práv a povinností zaměstnavatele.
„Přestože na základě jeho ,vnějšího` jmenování vzniká (popřípadě se mění) pracovní poměr mezi zaměstnancem a školou, a i když odvoláním ředitele školské právnické osoby z funkce dochází k suspenzi pracovního závazku ohledně uvedeného druhu práce (srov. § 65 odst. 3 zák. práce), nevzniká mezi zřizovatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, a zřizovatel se ani nestává (,třetím`) účastníkem pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a školskou právnickou osobou.“
4)Zákoník práce ani zákon o obcích nestanoví jako povinný předpoklad pro jmenování vedoucího příspěvkové organizace provedení výběrového nebo konkurzního řízení. Záleží tedy na zřizovateli, zda výběrové řízení na obsazení této funkce provede. Mnohdy tuto povinnost zakotví vnitřní předpisy zřizovatele (např. zásady vztahu zřizovatele a příspěvkových organizací). Zvláštním právním předpisem, který stanoví povinnost provedení konkurzního řízení, je zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“). Ten stanoví, že ředitele školy jmenuje na vedoucí pracovní místo zřizovatel na základě jím vyhlášeného konkurzního řízení.
Vedoucí příspěvkové organizace může být zřizovatelem jmenován na dobu určitou nebo neurčitou. Ke změně délky trvání pracovního poměru vedoucího příspěvkové organizace je oprávněn pouze zřizovatel této příspěvkové organizace. Právní úkon vedoucího příspěvkové organizace, kterým délku trvání svého pracovního poměru změnil, je neplatný pro rozpor se zákonem.5)
Pověření výkonem funkce
V praxi se mnohdy stává, že vedoucí zaměstnanec není do funkce jmenován, ale je tzv. pověřen řízením nebo vedením (dočasně – např. do doby, než bude jmenován vhodný kandidát, jenž obsadí příslušnou funkci na základě výběrového řízení, nebo než pomine překážka v práci u zaměstnance dosud zastávajícího funkci vedoucího – např. skončí jeho mateřská nebo rodičovská dovolená, dlouhodobá pracovní neschopnost, výkon veřejné funkce apod.). Zákoník práce nezná institut „pověření výkonem funkce“. Takové pověření, provedené se souhlasem zaměstnance, je třeba považovat za jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance na dobu určitou, nikoliv za pouhé zastupování jiného vedoucího pracovníka, i když zákoník práce explicitně takový institut pověření nedefinuje a neupravuje.
„O jmenování na pracovní místo jde podle ustálené judikatury soudů nejen tehdy, jestliže zaměstnavatel svůj projev vůle tak výslovně označí; za jmenování na pracovní místo se pokládá rovněž takový projev vůle zaměstnavatele, kterým zaměstnance (s jeho souhlasem) ,pověřuje`
výkonem určitého pracovního místa (ať dočasně, či trvale), jestliže je nepochybné, že nejde jen o zastupování jiného vedoucího zaměstnance (např. v době jeho nepřítomnosti), které vyplývá z vnitřních předpisů zaměstnavatele a které zaměstnavatel ,pověřením` jen potvrzuje…“
6) Postup při případném rozvázání pracovního poměru po odvolání z funkce resp. odejmutí pověření k řízení či vzdání se funkce (před uplynutím doby určité, na kterou byl pracovní poměr založen, resp. na niž byl zaměstnanec pověřen výkonem funkce tzv. vnitropodnikovým jmenováním, jímž došlo ke změně obsahu pracovního poměru) bude proto stejný jako v případě, že zaměstnanec byl na vedoucí místo jmenován.Jednání za příspěvkovou organizaci
Jak bylo výše uvedeno, je v pravomoci zřizovatele, aby ve zřizovací listině příspěvkové organizace vymezil způsob, jakým statutární orgán vystupuje jménem organizace. Nejčastějším případem bude, že vedoucí je oprávněn za organizaci jednat ve všech věcech samostatně, což vychází z všeobecného jednatelského oprávnění statutárního orgánu vymezeného v § 164 odst. 1 obč. zák.
Není však vyloučeno, aby příspěvkovou organizaci zastupovali i její zaměstnanci. Ust. § 166 odst. 1 obč. zák. tuto možnost u právnických osob zakotvuje:
„Právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku.“
„Obvyklý rozsah“ zástupčího oprávnění zaměstnanců bude typicky regulován vnitřním předpisem organizace, např. organizačním nebo podpisovým řádem, případně interním pokynem vedoucího.Standardními (zejména u škol a školských zařízení) jsou případy, kdy určený zaměstnanec je zástupcem vedoucího (ředitele), přičemž na toto místo není jmenován, nýbrž tuto činnost vykonává na základě pracovní smlouvy. Jinými slovy je třeba takto sjednaný druh práce (zástupce ředitele) uvést – se souhlasem zaměstnance – v pracovní smlouvě. I v tomto případě bude v nepřítomnosti ředitele tento zaměstnanec zastupovat právnickou osobu ve smyslu § 166 odst. 1 obč. zák.
Nejasnost může nastat v okamžiku, kdy by měl vedoucí „sám se sebou“ uzavřít pracovněprávní vztah, tedy měl by vystupovat současně jako zástupce zaměstnavatele i zaměstnanec. Dle § 437 odst. 1 obč. zák. zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů nemůže vedoucí zastoupit zaměstnavatele při právním jednání se sebou jako se zaměstnancem, neboť již samotné zastoupení představuje rozpor zájmů.7) Rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance vysvětluje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1634/2004:
„Smlouva (dohoda), která směřuje ke vzniku pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, k jejich změně nebo zániku, je jako dvoustranný právní úkon výsledkem jednání, do něhož obě strany (zaměstnavatel a zaměstnanec) zpravidla vstupují s vlastními (rozdílnými) představami o jejich obsahu a výsledku. Rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance je dána už tím, že - objektivně vzato - chtějí sjednat smlouvu (dohodu) pro sebe co nejvýhodnější; nic na tom nemění ani to, že případně dojde k bezvýhradnému přijetí nabídky, neboť i v tomto případě základní východiska účastníků pro uzavření smlouvy jsou odlišná. Rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance při uzavření smlouvy (dohody), která směřuje ke vzniku pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, k jejich změně nebo zániku, vylučuje, aby jménem zaměstnavatele učinila takový právní úkon stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem smlouvy (dohody) jako zaměstnanec, neboť nemůže odpovídajícím způsobem současně hájit své zájmy jako zaměstnance a zájmy společnosti jako zaměstnavatele.“
Na takové právní jednání se hledí jako na neplatné.Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy8) je toho názoru, že v případě, bude-li nezbytné učinit právní jednání s ředitelem jako zaměstnancem, uzavře jej jako zaměstnavatel zřizovatel, neboť ten dle § 166 odst. 2 školského zákona disponuje oprávněním jmenovat ředitele. Argumentem ministerstva je pouze skutečnost, že zřizovatel je oprávněn jmenovat ředitele.
Tuto tezi je však třeba odmítnout. Dle mého názoru nemá tento argument oporu v právním řádu ani judikatuře soudů. Z níže uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že zřizovatel se z titulu oprávnění jmenovat vedoucího příspěvkové organizace nestává jeho zaměstnavatelem. Výslovně je to dovozeno v případě rozvázání pracovního poměru výpovědí. Zde soudy dovodily, že výpověď z pracovního poměru daná vedoucímu příspěvkové organizace starostou obce (tedy zástupcem zřizovatele) je neplatná. Pakliže pracovní poměr nemůže být rozvázán třetím subjektem stojícím mimo pracovněprávní vztah, nemůže zřizovatel konat vůči vedoucím příspěvkové organizace ani jiná pracovněprávní jednání (s výjimkou těch, která se vztahují k funkci vedoucího, např. odvolat jej z funkce, stanovit mu mzdu nebo plat, stanovit výměru dovolené), tedy ani s ním uzavřít jiný pracovněprávní vztah (např. dohodu o provedení práce).
V případě, že by měl vzniknout další pracovněprávní vztah mezi vedoucím příspěvkové organizace a touto organizací, bude dle mého mínění možno aplikovat pravidla pro zastupování právnické osoby zaměstnanci ve smyslu § 166 odst. 1 obč. zák. Za příspěvkovou organizaci jako zaměstnavatele by tak jednal tento pověřený zaměstnanec (např. zástupce ředitele). Občanský zákoník nabízí ještě v § 165 odst. 2 další možnost. Soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat.
Odvolání a vzdání se funkce vedoucího
Obecné pravidlo zakotvené v § 73 odst. 1 zákoníku práce stanoví, že v případech uvedených v § 33 odst. 3 může ten, kdo je příslušný ke jmenování vedoucího zaměstnance z pracovního místa odvolat; vedoucí zaměstnanec se může tohoto místa rovněž vzdát. Z uvedeného vyplývá, že rada obce může vedoucího příspěvkové organizace z této funkce odvolat. Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější.
Zákoník práce nestanoví výčet důvodů, pro které by mohl být vedoucí příspěvkové organizace odvolán. Zřizovatel tak může odvolat vedoucího z funkce i bez udání důvodů. Jinak je tomu ve speciálních právních předpisech, konkrétně ve školském zákoně. Zřizovatel odvolá nebo může odvolat ředitele jen z důvodů stanovených tímto zákonem, konkrétně v § 66 odst. 4 a 5. Zřizovatel nemůže uvedené důvody rozšiřovat nebo odvolat ředitele bez udání důvodu. Není-li žádný z důvodů pro odvolání dán, případně je-li důvod dodatečně zřizovatelem měněn, jde o neplatné pracovněprávní jednání.
V případě zániku funkce vedoucího příspěvkové organizace se bude aplikovat i pravidlo stanovené v § 73a odst. 2 zákoníku práce:
„Odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c).“
Problém ovšem může nastat v případě, kdy se vedoucí příspěvkové organizace své funkce vzdá nebo je odvolán, je dána překážka na straně zaměstnavatele (tento zaměstnanec je nadbytečný a má mu být dána výpověď z pracovního poměru) a nový vedoucí není zřizovatelem jmenován. Výpověď zaměstnanci, který byl odvolán nebo se vzdal funkce vedoucího příspěvkové organizace, ovšem nemůže dát zřizovatel, resp. osoba vystupující jeho jménem (např. starosta).
„I když město (jeho rada) bylo tím, kdo jmenuje a volí statutární orgán (ředitele) příspěvkové organizace, nelze z této skutečnosti typické pro tzv. vnější jmenování do funkce podle zvláštních předpisů (§ 27 odst. 4 zák. práce), ani z toho, že město z pozice zřizovatele příspěvkové organizace v rámci kontroly jeho hospodaření (§ 27 odst. 5 zákona č. 250/2000 Sb.) též rozhodovalo o výši mzdy zaměstnance a kontrolovalo jeho pracovní činnost, dovozovat, že by město bylo oprávněno i ukončit pracovní poměr, jehož účastníky byli zaměstnanec a příspěvková organizace jako zaměstnavatel.[…] Výpovědí může rozvázat pracovní poměr zaměstnavatel i zaměstnanec (srov. § 44 odst. 1, věta první, zák. práce). Zatímco zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu (srov. § 51 zák. práce), je zaměstnavatel při rozvazování pracovního poměru výpovědí omezen ustanovením § 46 odst. 1 zák. práce, jež obsahuje
9) V uvedeném případě rozvázala pracovní poměr se zaměstnancem (ředitelem) příspěvkové organizace starostka města. Starostku však nelze považovat za pověřeného zaměstnance příspěvkové organizace ani za zástupce zaměstnavatele. Zřizovatel byl oprávněn pouze odvolat ředitele z funkce, případný úkon směřující k rozvázání pracovního poměru s tímto zaměstnancem však měla učinit příspěvková organizace jako zaměstnavatel prostřednictvím svého statutárního orgánu – ředitele. Soud tudíž konstatoval, že předmětná výpověď z pracovního poměru daná městem je pro rozpor se zákonem neplatným právním úkonem.taxativní
výčet důvodů, ze kterých může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď. Z uvedených ustanovení vyplývá, že pracovní poměr jakožto dvoustranný pracovněprávní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem může rozvázat výpovědí jen některý z jeho účastníků a že je vyloučeno, aby pracovní poměr byl rozvázán třetím subjektem, takříkajíc zásahem vyšší moci odlišné od účastníků pracovního poměru.“Ve zřizovací listině příspěvkové organizace může být zakotveno, že vedoucí je oprávněn určit zástupce, který jej v době nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu. Vnitřním předpisem nebo pověřením vedoucího pak může být určeno, že některý ze zaměstnanců příspěvkové organizace bude určen pro výkon funkce „zástupce vedoucího“ v jeho nepřítomnosti v určeném rozsahu (tedy i plném rozsahu). Je-li pak vedoucí ze své funkce odvolán nebo se funkce vzdal, do jmenování nového „řádného“ vedoucího zřizovatelem nemá příspěvková organizace statutární orgán. Činnost příspěvkové organizace však v tomto smyslu není ochromena v takové míře, že by zde nebyla osoba, která může příspěvkovou organizaci zastupovat.
„Jménem příspěvkové organizace jedná v mezidobí poté, co se dosavadní ředitel vzdal své funkce nebo byl z funkce odvolán, do doby jmenování nového ředitele, jiný její zaměstnanec, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech příspěvkové organizace nebo je to vzhledem k jeho pracovnímu zařazení obvyklé (např. zástupce ředitele).“
10) Na tohoto pověřeného zaměstnance se bude pohlížet jako na zákonného zástupce právnické osoby ve smyslu § 166 odst. 1 obč. zák., tedy jako na zaměstnance, který je oprávněn příspěvkovou organizaci zastupovat v rozsahu obvyklém vzhledem k jeho zařazení nebo funkci. Pakliže je pověření pro tohoto zaměstnance takto formulováno, může tato osoba činit za příspěvkovou organizaci – aniž by byla statutárním orgánem – právní jednání, včetně právních jednání směřujících k rozvázání pracovního poměru s odstoupivším vedoucím příspěvkové organizace, a tedy již „řadovým“ zaměstnancem příspěvkové organizace.Nic však nebrání zřizovateli (nejde-li o školu nebo školské zařízení, kde je podmínkou konkurzní řízení), aby ihned po odvolání nebo vzdání se funkce vedoucího příspěvkové organizace jmenoval nového vedoucího, např. na dobu určitou do doby jmenování vedoucího na základě výběrového řízení. Takto jmenovaný vedoucí (byť na dobu dočasnou) je řádným statutárním orgánem příspěvkové organizace. Možností je také, že se vedoucí vzdá nebo je zřizovatelem odvolán k určitému budoucímu dni, přičemž v tomto časovém prostoru do zániku funkce dosavadního vedoucího bude vybrán (ať už přímo, nebo výběrovým či konkurzním řízením) nový vedoucí, který bude jmenován dnem následujícím po dni zániku funkce dosavadního vedoucího.
Problematika vnějšího jmenování se promítá i do procesního postavení účastníků řízení v případě žaloby o určení neplatnosti odvolání z funkce vedoucího příspěvkové organizace.
„Z právního postavení zřizovatele a zaměstnavatele při vzniku (popřípadě, byl-li již jmenovaný ředitel nebo vedoucí u zaměstnavatele již zaměstnán, při změně) pracovního poměru a při odvolávání z funkce, do níž byl zaměstnanec jmenován, je třeba dovodit, že kromě jiného se odvolání ředitele (vedoucího) z funkce dotýká jak právní sféry zřizovatele, který k odvolání přistoupil, tak i práv a povinností zaměstnavatele, jehož řediteli (vedoucímu) tím byl suspendován jeho dosavadní pracovní závazek. Ve sporu o určení neplatnosti odvolání ředitele (vedoucího) z funkce je proto splněn předpoklad pasivní věcné legitimace, jen jestliže se řízení účastní zřizovatel a zaměstnavatel; ve sporu mají postavení nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.).“
11) Jinými slovy v případě, že odvolaný vedoucí příspěvkové organizace podá k soudu žalobu na určení neplatnosti svého odvolání z funkce, musí být v řízení na žalované straně účasten zaměstnavatel (příspěvková organizace) i zřizovatel
(obec).1) U škol a školských právnických osob zákon výslovně stanoví, že statutárním orgánem je ředitel, tedy individuální statutární orgán. U škol a školských právnických osob zákon výslovně stanoví, že statutárním orgánem je ředitel, tedy individuální statutární orgán.
2) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1912/2001. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1912/2001.
3) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4113/2013. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4113/2013.
4) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 854/2007. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 854/2007.
5) Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 19 Co 81/2014. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 19 Co 81/2014.
6) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4113/2013. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4113/2013.
7) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3053/2010, obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 3 Ads 6/2007. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3053/2010, obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 3 Ads 6/2007.
8) Interní sdělení MŠMT ze dne 4. 12. 2015, dostupné z: https://www.klickevzdelani.cz/. Interní sdělení MŠMT ze dne 4. 12. 2015, dostupné z: https://www.klickevzdelani.cz/ .
9) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1057/2006. Posuzováno podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1057/2006. Posuzováno podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
10) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2668/2012. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2668/2012.
11) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3863/2007. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3863/2007.