Dne 1. 3. 2017 vstoupil v účinnost zákon č. 452/2016 Sb. , kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb. , o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů. Daná novela má za cíl transponovat evropskou směrnici 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 a adaptovat český právní řád tak, aby byl v souladu s nařízením 2015/751/EU ze dne 29. dubna 2015. Novelizací stávajícího zákona o platebním styku došlo k pozitivním změnám na trhu poskytování platebních služeb, neboť zejména spotřebitelé se dočkají posílení svých práv.
Legislativní novinky s komentářem
Dmytro
Krasovskyj
Novela zákona o platebním styku
Poskytovatelům platebních služeb je uložena povinnost užívat jednotné názvy a definice u služeb spojených s platebním účtem, za které je požadována úplata. Jednotnou úpravu v tomto směru stanoví prováděcí předpis České národní banky. Díky tomu by se měl uživatel lépe orientovat v nabízených službách, a měl by tak být schopen porovnat jednotlivé poskytovatele platebních služeb a jimi nabízené služby mezi sebou. Dále jsou poskytovatelé platebních služeb povinni poskytnout spotřebiteli před uzavřením smlouvy o platebním účtu předsmluvní informace o úplatě za nejčastěji poskytované služby, na které se vztahuje jednotné označení. Kromě poskytnutí předsmluvních informací je poskytovatel povinen uživatele informovat o skutečnosti, zda lze uzavřít smlouvu o platebním účtu i bez případného nákupu zboží nebo služeb, které nejsou službou spojenou s platebním účtem.
S účinností novely zákona o platebním styku mají nyní uživatelé možnost na požádání změnit platební účet u jakéhokoliv poskytovatele platebních služeb. Do 1. 3. 2017 změnu platebního účtu prováděly pouze banky, které se k tomu dobrovolně zavázaly takzvaným kodexem mobility vytvořeným Českou bankovní asociací. Přestože se většina bank zavázala v rámci. tohoto kodexu mobility na požádání změnit platební účet, již před změnou zákona o platebním styku, dle průzkumu Air Bank a.s.1) valná část uživatelů o možnosti změnit platební účet vůbec nevěděla. Předmětnou službu lze využít pouze mezi platebními účty vedenými ve stejné měně a pouze mezi platebními účty vedenými v České republice. Změna platebního účtu se zahajuje u nového poskytovatele, a to prostřednictvím formuláře poskytnutého novým poskytovatelem. Tento nový poskytovatel poté do pěti pracovních dnů po obdržení údajů stanovených ve formuláři jménem uživatele osloví dosavadního poskytovatele, aby mu oznámil požadavek uživatele převést účet. Následně má dosavadní poskytovatel pět pracovních dnů na to, aby předal veškeré potřebné informace novému poskytovateli, a ten je povinen do dvou pracovních dnů po jejich obdržení odeslat informace plátci a příjemci a nastavit nové příkazy.
Zákonná úprava přitom zavádí přísnější podmínky pro změnu platebního účtu, než bylo stanoveno v tzv.
kodex
mobility, neboť zkracuje lhůtu pro změnu z 15 dnů na 12 dnů. Zákon o platebním styku říká, že požaduje-li poskytovatel úplatu za služby spojené se změnou účtu, musí být taková úplata přiměřená a musí odpovídat skutečným nákladům poskytovatele v této souvislosti. Zákonem o platebním styku je vyloučeno, aby poskytovatel požadoval úplatu např. za „poskytnutí informací týkajících se trvalých příkazů a souhlasů k inkasu nebo za poskytnutí informací ohledně služby změna účtu“.
Novinkou je poté nárok spotřebitele na zřízení základního platebního účtu. Nárok vzniká tomu, kdo doloží dokumenty o tom, že je osobou oprávněně pobývající v členském státě. Spotřebitel vyzve poskytovatele platebních služeb, aby mu předložil návrh smluvních podmínek, které mají být obsahem smlouvy o základním platebním účtu, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do 10 dnů od výzvy k předložení. V souvislosti s předložením návrhu je zákonem stanovena lhůta pět dnů na prostudování návrhu, a pokud spotřebitel v této lhůtě prohlásí, že s návrhem souhlasí, je poskytovatel platebních služeb povinen uzavřít smlouvu o základním platebním účtu. Dle zákona o platebním styku základní platební účet musí umožňovat využití takové služby jako
„zřízení a vedení základního platebního účtu, možnost vložení a výběru hotovosti, odchozí inkaso a další“
. Tyto služby poskytovatel poskytuje spotřebiteli ve stejném rozsahu a způsobem, jakým je poskytuje spotřebitelům, jež mají jiný účet než základní, tedy nesmí docházet k diskriminaci spotřebitele se základním účtem. Úplata za služby spojené se základním platebním účtem musí odpovídat obvykle ceně podle zákona o cenách. Poskytovatel má právo odmítnout zřídit základní platební účet, a to ze zákonem stanovených důvodů. Např. pokud již jiná banka nebo zahraniční banka, která má pobočku umístěnou na území České republiky, poskytuje spotřebiteli platební účet, tak poskytovatel, u kterého si chce spotřebitel zřídit základní platební účet, má právo odmítnout zřízení takového účtu. Další možností, kdy bude spotřebiteli odmítnuto zřízení základního platebního účtu, je situace, kdy poskytovatel platebních služeb v předchozích 12 měsících spotřebiteli vypověděl smlouvu o základním platebním účtu nebo od takové smlouvy odstoupil.
V daném článku jsou popsány pouze dílčí, avšak z našeho pohledu pro uživatele nejpodstatnější změny zákona o platebním styku, které přinesla jeho novelizace účinná od 1. 3. 2017. Důsledkem zakotvení povinnosti poskytovatelů platebních služeb na požádání změnit platební účet do platné právní úpravy jistě přinese vyšší informovanost uživatelů o možnosti změny platebního účtu a poskytovatelé platebních služeb budou povinni zareagovat zlepšením nabídky nabízených služeb v této oblasti. Celkově by tato změna zákona o platebním styku měla přinést posílení práv spotřebitele, neboť spotřebitel, jakožto slabší strana, by měl být chráněn zákonem.