Poměrně běžnou situací je, že si účastník řízení během správního nebo přestupkového řízení pořizuje záznam tohoto jednání, a to jak obrazový, tak zvukový. Je tak pořizován záznam osoby, která vystupuje v pozici úřední osoby (veřejného činitele), jež jedná za správní orgán ve správním (přestupkovém) řízení. K této otázce se vyjádřil také Nejvyšší správní soud, který ve svém rozhodnutí ze dne 31. 3. 2010, čj. 5 As 37/2009-94 konstatoval, že účastník řízení má právo realizovat svá procesní práva a oprávněné zájmy a správní orgán je povinen umožnit účastníkům řízení uplatňovat v rámci výkonu veřejné správy jejich práva a oprávněné zájmy, které jim garantuje zákon.
Pořizování zvukového a obrazového záznamu ze strany správního orgánu
JUDr.
Eva
Janečková
Pořizování zvukových záznamů ústního jednání není zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nijak upraveno ani ve vztahu ke správnímu orgánu ani ve vztahu k účastníkům řízení či jiným zúčastněným osobám. To však neznamená, že neexistuje-li pozitivní právní úprava, je takové jednání účastníka řízení bez dalšího nepřípustné, respektive zakázáno.
Byť některé komentáře ke správnímu řádu tento názor nesdílejí, není pochyb o tom, že účastník správního řízení má právo pořizovat obrazové a zvukové záznamy úředního jednání, např. ústního jednání či jiného úkonu v řízení, a zachycovat tak jednání úředních osob. Úřední osoba je veřejným činitelem a vystupuje vůči účastníkům řízení a dalším dotčeným osobám jako subjekt veřejnoprávního vztahu. Proto nelze využít ustanovení § 86 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), podle něhož nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy. Jednání úřední osoby při správním nebo přestupkovém řízení totiž není jednání soukromé osoby a případnou nahrávkou tak nelze narušit její soukromý život, jak požaduje občanský zákoník. Občanský zákoník zároveň v § 88 uvádí, že svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.1)
Otázkou je, v jakém postavení se nachází správní orgán, a zda může také pořizovat záznam.
Není pochyb o tom, že pořizování
audio
a video záznamů je zpracováním osobních údajů ve smyslu § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Podle ustanovení § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů je osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Údaje uchovávané v záznamovém zařízení, ať obrazové, či zvukové, jsou tedy osobními údaji pouze za předpokladu, že na základě těchto záznamů lze přímo či nepřímo identifikovat konkrétní fyzickou osobu (tedy: informace z obrazových či zvukových nahrávek umožňují, byť nepřímo, identifikaci osoby). Fyzická osoba je identifikovatelná, pokud ze snímku, na němž je zachycena, jsou patrné její charakteristické rozpoznávací znaky (zejména obličej) a na základě propojení rozpoznávacích znaků s dalšími disponibilními údaji je možná plná identifikace osoby. Osobní údaj pak ve svém souhrnu tvoří ty identifikátory, které umožňují příslušnou osobu spojit s určitým, na snímku zachyceným jednáním.Zpracování záznamu jakožto osobních údajů je možné pouze na základě některého zákonem předpokládaného důvodu. Tyto důvody jsou uvedeny v § 5 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů. Základní zásadou je, že osobní údaje je možné zpracovávat pouze se souhlasem subjektu údajů. Zákon však zná i výjimky z této zásady. Mezi ně patří zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce podle § 5 odst. 2 písm. a). To znamená, že správce může osobní údaje zpracovávat, pokud mu k tomu dává možnost zákonná licence.
Správnímu orgánu dává takovou licenci občanský zákoník a správní řád. V § 88 odst. 1 občanského zákoníku říká, že svolení pro pořízení podobizny, zvukového či obrazového záznamu není třeba v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.
Jak vyplývá z textu zákona, licence se vztahuje pouze na zachycení osobnosti formou podobizny, na písemnost osobní povahy, případně na pořízení a zpracování obrazového, zvukového či zvukově obrazového záznamu. Tímto úkonem nepochybně dochází k zásahu do tzv. absolutního osobnostního práva.
Předmětem práva na podobu je individualizovaná (identifikovatelná) podoba člověka jako jedna z významných hodnot osobnosti. Obsahem tzv. práva na podobu je zejména užívací a dispoziční oprávnění ve vztahu k zachycení podoby člověka. Absolutní osobnostní právo člověka k zachycení vlastní podoby zahrnuje především výlučné oprávnění člověka rozhodnout o zachycení či nezachycení vlastní podoby, a to formou jejího vyjádření v jakékoli objektivně vnímatelné formě. Z hlediska rozsahu tohoto oprávnění není přitom významné, zda se jedná o zachycení podoby v trvalé podobě na hmotný nosič či jen o zachycení dočasné, zda se zachycení podoby děje ve statické formě (tedy vytvořením podobizny) nebo ve formě vyvolávající dojem pohybu (tedy pořízením zvukově obrazového záznamu), popř. jiným technicky možným způsobem apod. Není rovněž významné, zda se jedná o první zachycení podoby člověka či jde o následné nebo opakované zachycení.2)
Zásah do práva člověka je však omezen úředním účelem (nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu). Byť v současné době platí relativně nová právní úprava, je možné využít i starší judikaturu, vydanou v době staré právní úpravy. V této souvislosti je nutno odkázat především na usnesení ze dne 18. června 2003, sp. zn. 28 Cdo 1523/2002. Toto usnesení uvádí, že neoprávněnost zásahu do práva na ochranu osobnosti je vyloučena tehdy, došlo-li k zásahu v rámci úředního jednání a nevybočil-li zásah z rámce daného platnými předpisy. Na nezpůsobilost zásahu narušit nebo ohrozit právo na ochranu osobnosti fyzické osoby je třeba usoudit např. v případě, kdy zásah spočíval v tvrzeních, která byla pronesena za takových okolností, za nichž nehrozilo zveřejnění, a nemohlo tedy dojít ke snížení vážnosti fyzické osoby mezi jejími spoluobčany. Nebylo by možné připustit žalobu na ochranu osobnosti pro obsah vydaného rozhodnutí (odůvodnění rozhodnutí) proti orgánu, který je povolán takové rozhodnutí učinit. Nápravě tu totiž slouží opravné prostředky proti rozhodnutí, případně návrh na opravu důvodů rozhodnutí soudu podle ustanovení § 165 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Konkrétní oprávnění obsahuje § 18 odst. 1 správního řádu, který říká, že o ústním jednání a o ústním podání, výslechu svědka, výslechu znalce, provedení důkazu listinou a ohledání, pokud jsou prováděny mimo ústní jednání, jakož i o jiných úkonech souvisejících s řízením v dané věci, při nichž dochází ke styku s účastníky řízení, se sepisuje protokol. Kromě protokolu lze též pořídit obrazový nebo zvukový záznam. Protokol je tedy v písemné podobě nutné vytvořit vždy, obrazový a zvukový záznam může být doplňkový a je pouze na uvážení správního orgánu. Pokud dojde k pořízení obrazového a/nebo zvukového záznamu, stává se tento záznam přílohou spisu.
Není tedy pochyb o tom, že správní orgán může pořizovat obrazový i zvukový záznam, a to i bez souhlasu účastníka řízení. Ten sice proto může nesouhlasit s takovým jednáním, nicméně je pouze na úvaze správního orgánu, zda účastníku řízení vyhoví.
1) Janečková, E. Pořizování zvukového a obrazového záznamu účastníkem řízení. In:
UNES
, č. 12/2014.2) Lavický, P. a kol.
Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář.
1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 504.