Český právní řád nezakazuje, aby právnické osoby označované běžně jako neziskové či nevýdělečné organizace, tedy založené za jiným účelem, než je podnikání, nebo výkonem jiné výdělečné činnosti, nemohly výdělečnou činnost vykonávat vůbec. Tuto výdělečnou činnost (nebo také vedlejší hospodářskou činnost) ovšem nesmí vykonávat jako činnost hlavní. Jak již označení těchto aktivit napovídá, nesmí je vykonávat jako činnost hlavní, ale pouze jako činnost vedlejší, tedy sloužící k podpoře hlavní činnosti (k naplňování jejich poslání). Právní teorie i praxe zná několik typů vedlejší hospodářské činnosti – podnikání, jinou výdělečnou činnost a tzv. nepřímé podnikání. Právě o třetí formě této činnosti pojednává následující příspěvek.
Nepřímé podnikání nevýdělečných organizací
JUDr.
Václav
Dobrozemský
Pojem „neziskový“ nebo „nevýdělečný“ u těchto typů právnických osob neznamená, že by nemohly podnikat či vykonávat jinou výdělečnou činnost, a tvořit tak zisk. Tyto subjekty nejsou založeny pouze za účelem zisku. Jejich posláním tedy není výkon výdělečné činnosti a tvorba zisku, ale jiné „bohulibé“, veřejně či vzájemně prospěšné aktivity, jichž je dosahováno prostřednictvím hlavní činnosti. Aby tato činnost mohla být zajištěna a financována, spousta nevýdělečných organizací vykonává vedle své hlavní ještě vedlejší hospodářskou činnost, a výkon těchto aktivit je navýsost žádoucí.
Charakteristika „nepřímého podnikání“
Jednou z forem výdělečné (vedlejší hospodářské) činnosti je tzv. nepřímé podnikání. Nejde ovšem o podnikání v pravém slova smyslu. Podstatou je, že se nevýdělečná organizace účastní na podnikání jiné právnické osoby. Nevýdělečná organizace se tak může stát zakladatelem (i jediným) a společníkem podnikající právnické osoby. Bude mít tedy majetkový (obchodní) podíl, rozhodovací pravomoc a hlasovací práva v této podnikající právnické osobě, aniž by sama (tj. samostatně na svůj účet a odpovědnost) podnikala. Společník tedy není z důvodu účasti v obchodní společnosti podnikatelem. Pouhá držba (správa) obchodních podílů není považována za podnikání, pokud umožňuje pouze výkon práv spojených s postavením akcionáře či společníka nebo přijímání dividend a jiných výnosů.
Tento názor zastává i Soudní dvůr EU, když konstatuje, že
„pouhé držení podílů v obchodních korporacích, dokonce majoritních, pokud umožňuje pouze výkon práv spojených s postavením akcionáře či společníka, nebo přijímání dividend a jiných výnosů, v zásadě nepostačuje ke kvalifikaci dané osoby vlastnící obchodní podíly jako podnikatele. Pokud však bude vlastnictvím majoritních podílů obchodní korporaci ‚ovládat‘ tím, že se přímo nebo nepřímo bude vměšovat do její správy, musí být považována za osobu účastnící se na podnikání této korporace“.
Opakem nepřímého podnikání je tzv. přímé podnikání. Jedná se o situaci, kdy je podnikatelská činnost vyvíjena přímo nevýdělečnou organizací, např. pokud by nadace provozovala svou restauraci nebo by spolek vykonával vzdělávací a poradenskou činnost na základě živnostenského oprávnění.
Charakteristickým rysem je skutečnost, že majetkové sféry společníka (nevýdělečné organizace) a podnikající právnické osoby (obchodní společnosti) jsou oddělené a na sobě nezávislé, jde tedy o dva odlišné právní subjekty.
Vlastnictví obchodního podílu je považováno nikoliv za podnikání, nýbrž za správu vlastního majetku, a samo o sobě tedy nemůže narušovat účel (poslání) nevýdělečné organizace. Pakliže je nevýdělečná organizace společníkem podnikající právnické osoby, pak prostředky z této účasti plynoucí organizaci (podíl na zisku, dividenda, vypořádací podíl společníka, podíl na likvidačním zůstatku) budou zařazeny do kategorie vedlejší hospodářské činnosti a budou zdaňovány v rámci této činnosti. Avšak i v tomto případě platí obecná zásada, že výnosy z takovéto činnosti musí být vždy použity k dosahování účelu nevýdělečné organizace, tedy pro její hlavní (statutární) činnost.1)
Majetková účast nevýdělečné organizace v podnikající právnické osobě, resp. prostředky z ní plynoucí, může být jedinou vedlejší výdělečnou činností nevýdělečné organizace [např. právě proto, že nevýdělečná organizace bude vykonávat jen vlastní (statutární) činnost a pro výkon veškeré vedlejší hospodářské činnosti založí právě podnikající právnickou osobu]. Nicméně není vyloučeno, aby vedle provozování tzv. nepřímého podnikání vykonávala nevýdělečná organizace i „standardní“ podnikatelskou činnost (např. na základě živnostenského oprávnění) či jinou výdělečnou činnost (např. pronajímala svůj majetek, poskytovala reklamu apod.).
O nepřímé podnikání se bude typicky jednat v případě, kdy se nevýdělečná organizace stane společníkem společnosti s ručením omezeným či akcionářem akciové společnosti, neboť právě jen u těchto korporací zákon umožňuje založení jediným zakladatelem. Tyto obchodní společnosti může založit jeden nebo více zakladatelů, přičemž nezáleží na jejich právní formě (může se jednat o fyzické osoby a právnické osoby podnikající i nepodnikající). Nevýdělečná organizace bude disponovat podílem v této obchodní společnosti, přičemž na samotných podnikatelských aktivitách se však podílet nebude. Není vyloučeno, aby se nevýdělečná organizace stala společníkem podnikající právnické osoby až v průběhu její existence.
Problematika výdělečné činnosti nevýdělečných organizací v právních předpisech
Níže uvedená ustanovení právních předpisů regulují problematiku výkonu výdělečné činnosti u soukromoprávních nevýdělečných organizací.
Spolek – § 217 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“)
(1)
Hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže.
(2)
Vedle hlavní činnosti může spolek vyvíjet též vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku.
(3)
Zisk z činnosti spolku lze použít pouze pro spolkovou činnost včetně správy spolku.
Nadace, nadační fond – § 307 obč. zák.
(1)
Nadace může podnikat, pokud podnikání představuje pouhou vedlejší činnost a výtěžky podnikání slouží jen k podpoře jejího účelu; nadace však podnikat nesmí, pokud to zakladatel v nadační listině vyloučil. Za stejných podmínek může nadace převzít vedení obchodní společnosti.
(2)
Nadace nesmí být neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.
Ústav – § 403 obč. zák.
Provozuje-li ústav obchodní závod nebo jinou vedlejší činnost, nesmí být provoz na újmu jakosti, rozsahu a dostupnosti služeb poskytovaných v rámci hlavní činnosti ústavu. Zisk může ústav použít jen k podpoře činnosti, pro niž byl založen, a k úhradě nákladů na vlastní správu.
Obecně prospěšná společnost – § 17 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěných společnostech, ve znění pozdějších předpisů
(1) Kromě obecně prospěšných služeb, k jejichž poskytování byla založena, obecně prospěšná společnost může vykonávat i jiné činnosti („doplňková činnost“) za podmínky, že doplňkovou činností bude dosaženo účinnějšího využití prostředků obecně prospěšné společnosti, a zároveň tím nebude ohrožena kvalita, rozsah a dostupnost obecně prospěšných služeb.
(2) Obecně prospěšná společnost se nesmí účastnit na podnikání jiných osob.
Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že spolek a ústav nejsou ve vztahu k formě účasti, resp. typu podnikající právnické osoby, nijak omezeny. Nadace (nadační fond) nesmí být neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti (tedy společníkem veřejně obchodní společnosti nebo komplementářem komanditní společnosti), obecně prospěšné společnosti se nesmí účastnit na podnikání jiných osob vůbec.
Smyslem ustanovení je chránit tyto nevýdělečné organizace před účastí na podnikání jiného, a tím pádem i před ručením za jeho činnost. Bohužel u obecně prospěšné společnosti však tato úprava společnost zbavuje možnosti získat (např. darem) akcie, z nichž by jí mohl plynout zisk, což by mohlo být pro obecně prospěšnou společnost velmi výhodné a rizika s tím spojená jsou nulová, neboť akcionář za dluhy akciové společnosti nijak neručí.
Zákon umožňuje, aby zakladatel v nadační listině vyloučil možnost nadace podnikat nebo převzít vedení obchodní společnosti, tzn. stát se jejím statutárním orgánem.
Příklady z praxe
Jediným zakladatelem a společníkem společnosti JUN, společnosti s ručením omezeným, jejímž předmětem podnikání je prodej sportovního a outdoorového vybavení, je spolek Junák – český skaut, z. s.
Nadace Open Society Fund Praha vlastní v Praze dům, v němž se nachází hotel. S ohledem na oddělení hlavní („neziskové“) činnosti od vedlejší (výdělečné) činnosti založila nadace obchodní společnost Open Society House, s. r. o., která je provozovatelem tohoto hotelu. Příjmy (resp. zisk) z provozování hotelu touto obchodní společností budou odváděny do nadace, a z nich bude podporována její hlavní (veřejně prospěšná) činnost. Nadace tím, že je jediným společníkem této společnosti, však není podnikatelem, neboť se nijak nepodílí na její podnikatelské činnosti.
Systematika podnikajících právnických osob
Níže uvedená tabulka obsahuje přehled jednotlivých forem podnikajících právnických osob s uvedením minimálního počtu zakladatelů a společníků (členů) a problematiky ručení společníků (členů) za dluhy těchto podnikajících právnických osob.
| Forma právnické osoby | Počet zakladatelů/společníků | Ručení společníkem/členem |
| veřejná obchodní společnost | nejméně 2 | ručí společně a nerozdílně |
| komanditní společnost | nejméně 2 | komanditista ručí společně a nerozdílně do výše svého nesplaceného vkladu podle stavu zápisu v obchodním rejstříku,komplementář neomezeně |
| společnost s ručením omezeným | nejméně 1 | ručí společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladovou povinnost podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění |
| akciová společnost | nejméně 1 | ne |
| družstvo | nejméně 3 | ne |
Problematika založení a fungování podnikající právnické osoby
Obecně lze konstatovat, že osobou, která bude podnikat kroky k založení podnikající právnické osoby za nevýdělečnou organizaci, bude její statutární orgán, neboť statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby (§ 163 obč. zák.). Stejně tak, bude-li nevýdělečná organizace vstupovat do již existující právnické osoby a vkládat majetkový podíl, bude o této záležitosti rozhodovat statutární orgán. Zakladatelské dokumenty však mohou toto rozhodnutí podmínit schválením či souhlasem jiného (např. nejvyššího či kontrolního) orgánu nevýdělečné organizace.
Právní úprava spolkového práva jednoznačně nereguluje statutární orgán; může se tak jednat o kolektivní (výbor) nebo individuální (předseda) statutární orgán podle toho, jak bude vymezen stanovami spolku. U nadace a nadačního fondu vykonává funkci statutárního orgánu správní rada, u ústavu a obecně prospěšné společnosti ředitel. U dvou posledně jmenovaných typů nevýdělečných organizací ovšem zákon stanoví omezující podmínku. K založení jiné právnické osoby nebo vložení podílu (ať peněžitého, nebo nepeněžitého) do právnické osoby se vyžaduje předchozí písemný souhlas správní rady.
V případě založení kapitálové obchodní společnosti (společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti) jediným společníkem neexistuje jako nejvyšší orgán společnosti valná hromada, ale působnost valné hromady vykonává právě tento jediný společník. Tuto pravomoc tak bude u nevýdělečné organizace prakticky vykonávat opět její statutární orgán.
V případě, že bude nevýdělečná organizace jedním z více společníků kapitálové společnosti, bude funkci nejvyššího orgánu společnosti vykonávat valná hromada. Společníci vykonávají právo podílet se na řízení společnosti zejména na valné hromadě. Zastupovat nevýdělečnou organizaci coby společníka (akcionáře) na valné hromadě bude opět statutární orgán, nebude-li určeno vnitřními předpisy jinak (např. člen jiného orgánu, zaměstnanec). Statutární orgán nebo jiná pověřená osoba (pověřená ať už statutárním, nebo jiným orgánem, případně na základě pověření vyplývajícího z vnitřních předpisů) jednají přímo jménem této právnické osoby coby společníka. Není však vyloučeno, aby se společník nechal na valné hromadě zastupovat jinou osobou (např. advokátem).
Nevýdělečná organizace se kromě své majetkové účasti v kapitálové společnosti může stát také členem orgánu (statutárního či kontrolního) této společnosti. Je-li členem voleného orgánu právnické osoby (v našem případě kapitálové obchodní společnosti) jiná právnická osoba (nevýdělečná organizace), zmocní fyzickou osobu, aby ji v orgánu zastupovala, jinak právnickou osobu zastupuje člen jejího statutárního orgánu. V obchodním rejstříku je pak u dané funkce v orgánu obchodní společnosti uvedeno, že členem je příslušná právnická osoba s uvedením konkrétní fyzické osoby (statutárního orgánu nebo jiné určené osoby), která ji při výkonu funkce zastupuje.
1) U obchodních společností, právě proto, že jde o subjekty založené za účelem podnikání (dosahování zisku), je možné (a standardní) zisk na základě rozhodnutí příslušného orgánu obchodní společnosti rozdělit mezi společníky. Ovšem získá-li nevýdělečná organizace z titulu své účasti v obchodní společnosti určitý podíl na zisku (či jiné plnění), tyto prostředky budou sloužit jako výnos z majetkové účasti v této společnosti pro nevýdělečnou organizaci dosažené výkonem vedlejší hospodářské činnosti. Výnosy z této činnosti lze použít pouze pro hlavní činnost této nevýdělečné organizace. Není tak možné je např. rozdělit mezi zakladatele, členy, zaměstnance či členy orgánů této nevýdělečné organizace.