Novela zákona č. 634/1992 , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „zákon o ochraně spotřebitele “), zavedla v oblasti spotřebitelských vztahů novinku spočívající v možnosti mimosoudního řešení sporů. Část této novely nabyla účinnosti již ke dni 28.12.2015, přičemž ustanovení upravující právě mimosoudní řešení sporů nabyla účinnosti dne 1.1.2016. Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů má návaznost na směrnici Evropského parlamentu a Rady o alternativním řešení spotřebitelských sporů a na nařízení Evropského parlamentu a Rady o online řešení spotřebitelských sporů.
Legislativní novinky s komentářem - Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů
JUDr.
Martina
Hájková
Na prvním místě je vhodné upřesnit, že mimosoudním řešením sporů se obecně rozumí řešení sporů jinou než soudní cestou, kdy účelem je dosáhnout dohody stran, a vyhnout se tak časově i finančně náročným soudním řízením. Možnost využití mimosoudního řešení sporů je nyní upravena v § 20d až § 20w zákona o ochraně spotřebitele.
Dle těchto ustanovení zákona o ochraně spotřebitele má spotřebitel právo na mimosoudní řešení spotřebitelského sporu z kupní smlouvy nebo ze smlouvy o poskytování služeb (s výjimkou smluv uzavřených v oblasti zdravotních služeb poskytovaných pacientům zdravotnickými pracovníky za účelem poskytování zdravotní péče, včetně předepisování, vydávání a poskytování léčivých přípravků a zdravotnických prostředků, v oblasti služeb obecného zájmu nehospodářské povahy a smluv uzavřených s veřejnými poskytovateli dalšího nebo vysokoškolského vzdělávání).
Obchodníkům je zákonem uložena mimo jiné povinnost informovat spotřebitele jasným, srozumitelným a dostupným způsobem o subjektu, který je pro řešení sporu z nabízeného, prodávaného, poskytovaného nebo zprostředkovaného výrobku nebo služby věcně příslušný. Pokud obchodník provozuje internetové stránky, uvede tyto informace i na svých internetových stránkách. Subjektem mimosoudního řešení sporů je v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb Český telekomunikační úřad, v oblasti elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství Energetický regulační úřad, v oblasti finančních služeb finanční arbitr a v dalších případech, kdy není dána působnost těchto výše uvedených orgánů, Česká obchodní inspekce, případně může být pověřen Ministerstvem průmyslu a obchodu i jiný subjekt.
K zahájení mimosoudního řešení sporu je oprávněn spotřebitel v případě, že se mu nepodaří spor vyřešit přímo s obchodníkem (například spor o uznání reklamace vad zboží koupeného v obchodě). Návrh na zahájení mimosoudního řešení sporu lze podat do jednoho roku ode dne, kdy subjekt uplatnil své právo, které je předmětem sporu u obchodníka poprvé, přičemž okamžikem podání tohoto návrhu neběží promlčecí lhůty ve vztahu k danému nároku, což je významné zejména v případě, že by úspěšného mimosoudního řešení sporu nebylo dosaženo a spotřebitel by měl zájem uplatnit svůj nárok následně u soudu.
Mimosoudní řešení sporů není zpoplatněno a náklady spojené s tímto řízením si strany nesou samy.
Subjekt pověřený k mimosoudnímu řešení sporů vyzve po zahájení mimosoudního řešení sporu obchodníka, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil ke skutečnostem uvedeným spotřebitelem v návrhu, přičemž cílem celého tohoto procesu je, aby ve lhůtě 90 dnů od podání návrhu na zahájení mimosoudního řešení sporu strany dosáhly písemné dohody. Obchodník bude zároveň povinen úzce spolupracovat a poskytnout pověřenému subjektu součinnost potřebnou k efektivnímu průběhu mimosoudního řešení spotřebitelského sporu, přičemž v případě neplnění této povinnosti může být jednání obchodníka posouzeno jako správní delikt a může mu být ze strany správního orgánu uložena pokuta až do výše 1 mil. Kč.
Pověřený subjekt působí v rámci mimosoudního řešení sporu jako nezávislý prostředník, který by se měl snažit přivést strany sporu k dohodě a měl by jim být nápomocen radou a názorem. Pověřený subjekt nicméně nemá žádnou rozhodovací pravomoc ve věci daného sporu, pouze působí na strany sporu, aby dohody, je-li to alespoň trochu možné, dosáhly. V případě, že ve lhůtě 90 dnů od zahájení mimosoudního řešení sporu nedojde k uzavření písemné dohody mezi stranami sporu, toto mimosoudní řešení sporu (neúspěšně) končí, a zůstává na stranách sporu, aby zvážily, zda své potenciální nároky uplatní v rámci soudního řízení.
Závěrem lze shrnout, že mimosoudní řešení spotřebitelských sporů by mělo dle nové právní úpravy spotřebitelům na českém trhu umožnit snadnější a rychlejší řešení sporů s obchodníky. Spotřebitelům i obchodníkům by tedy toto řešení mělo přinést především rychlost, jednoduchost a nižší náklady a soudům by mělo na druhou stranu odlehčit od případů, které nejsou po právní stránce složité. Zda bude tohoto zamýšleného cíle skutečně v praxi dosaženo, se ukáže až v nejbližších letech.