Ne každý, kdo si říká auditor, jím skutečně je

Termín „audit“ se stal v poslední době velmi módním. Jakmile se objeví ve společnosti nějaký problém, podezření z plýtvání nebo neprůhledného vynakládání veřejných zdrojů či financování, čteme a slyšíme ze sdělovacích prostředků, že pro vyjasnění situace byl zadán audit. Ve skutečnosti je mnoho takových zakázek nejasných. Není zřejmé, co se prošetřuje, podle jakých pravidel a kdo to bude provádět. Nakonec se zpravidla ani nedozvíme, jak takový audit dopadl a kdo za případné pochybení ponese odpovědnost.

V obecném slova smyslu představuje audit systematický proces objektivního získávání a vyhodnocování důkazů týkajících se informací o ekonomických činnostech a událostech. Vlastní proces tohoto zkoumání (provádění auditu, auditování) může být zaměřen na různé oblasti lidské činnosti.

V závislosti na tom rozeznáváme různé druhy auditu, např.:

Odlišnosti jednotlivých auditů mohou být v cíli, předmětu, uživatelích, v metodách a postupech, ale i v požadavcích na odbornost osob, které audit provádějí. Významné rozdíly jsou i v rozsahu a obsahu legislativní úpravy.

V auditorské činnosti je oblast, která je upravena zákonem, a to zákonem č. 93/2009 Sb., o auditorech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o auditorech“), přesně definována (povinný audit účetních závěrek) a jsou stanovena pravidla, podle nichž je tato činnost prováděna (mezinárodní auditorské standardy). Povinný audit účetních závěrek se tak naprosto zásadně liší svým obsahem a pravidly od šetření podobně nazývaných, ale obsahově zcela odlišných. Nemusí se jednat jen o účetní závěrky obchodních korporací, povinnému auditu podléhají i další subjekty, jako jsou např. územní samosprávné celky nebo politické strany. Zákon zároveň i určuje, kdo tuto činnost může provádět. Jsou to pouze auditoři a auditorské firmy, které mají oprávnění k výkonu auditorské činnosti. Toto oprávnění vydává Komora auditorů ČR, která vede rejstřík auditorů. Údaje obsažené v rejstříku jsou veřejně přístupné na webových stránkách komory.

Auditoři sdružení v Komoře auditorů si nemohou uzurpovat právo na exkluzivitu termínu „audit“, musí však vždy a za každých okolností přispívat k naplnění těch atributů, kvůli nimž je výraz audit tak populární, tj. musí být nezávislí, odborně způsobilí, bezúhonní a nestranní. Je to proto, že audit účetních závěrek je službou ve veřejném zájmu. Tím se auditoři významně odlišují od podobných profesí (daňoví poradci, účetní experti, interní auditoři), které své služby poskytují konkrétním klientům, ale na rozdíl od zpráv auditorů nejsou výstupy jejich práce veřejně dostupné a nemůže se na ně spoléhat širší okruh uživatelů. Proto byl i do zákona o auditorech v souladu s evropskou směrnicí zaveden nový požadavek, a to požadavek dobré pověsti.

Auditoři jsou při své činnosti povinni dodržovat etický , který je minimálním standardem profesní etiky. Etický vydává Komora auditorů jako stavovský předpis, který respektuje požadavky etického kodexu Mezinárodní federace účetních. Jeho dodržování je u jednotlivých auditorů a auditorských společností pravidelně kontrolováno a vyhodnocováno. Kromě již zmíněných požadavků na auditora je v souladu se zákonem a s etickým kodexem povinen zachovávat o všech skutečnostech, které nejsou veřejně známy a týkají se účetní jednotky, kterou audituje.

Zákon o auditorech velmi přesně specifikuje případy, kdy lze auditora zbavit mlčenlivosti. Dalším požadavkem na profesi auditora je také již zmíněná nesmí provádět povinný audit v účetní jednotce, existuje-li jakýkoliv přímý nebo nepřímý finanční, obchodní, pracovněprávní nebo jiný vztah mezi ním a účetní jednotkou. Nezávislost je také ohrožena skutečnostmi, jako jsou kontrola vlastních služeb, existence vlastního zájmu, upřednostňování některých osob, správa majetku nebo další skutečnosti uvedené v etickém kodexu.

Práce auditorů je pravidelně kontrolována nejen ze strany Komory auditorů ČR, ale i ze strany Rady pro veřejný dohled nad auditem. Komora kontroluje každého auditora či auditorskou společnost minimálně jednou za šest let. Auditoři, kteří provádějí audity u subjektů veřejného zájmu, jsou kontrolováni každé tři roky. Zjištěné nedostatky znamenají citelné pokuty a mohou vést i ke ztrátě auditorského oprávnění.

Každý, kdo si bude vybírat auditora, by si proto měl nejprve zkontrolovat, zda jde skutečně o odborníka, který má oprávnění tuto službu poskytovat. Z toho důvodu je také důležité povinné a zákonem stanovené členství v profesní komoře, protože jen její členy má Komora právo kontrolovat, požadovat po nich plnění povinností, které jsou velmi přísné, a za jejich porušování je také trestat.