Odstoupení od konkurenční doložky v pracovním právu

Konkurenční doložka je smluvním institutem pracovního práva, který omezuje takovou výdělečnou činnost bývalého zaměstnance, která je shodná s předmětem činnosti bývalého zaměstnavatele, nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Jinými slovy konkurenční doložka představuje pro zaměstnavatele pojistku, že určitou dobu po skončení pracovního poměru nevyužije konkrétní zaměstnanec v rámci své nové výdělečné činnosti specifické znalosti a informace, které získal v době trvání pracovního poměru a nebude tak představovat pro zaměstnavatele na trhu konkurenci. Konkurenční doložku je však možné sjednat jen se zaměstnancem, od kterého je to možné spravedlivě požadovat, a to s ohledem na povahu informací a poznatků, s nimiž přichází v době trvání pracovního poměru do styku.

Takovým způsobem lze zaměstnance omezit nejdéle po dobu jednoho roku od skončení pracovního poměru a zároveň je zaměstnavatel povinen poskytnout takovému zaměstnanci přiměřené peněžité vyrovnání, které musí dosáhnout nejméně jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku zaměstnance a musí být zaměstnanci poskytnuto za každý měsíc trvání sjednané konkurenční doložky.

Konkurenční doložka je dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a je možné si jí sjednat přímo v pracovní smlouvě nebo i později v průběhu trvání pracovního poměru v jiné samostatné smlouvě. Důležité je, že konkurenční doložka musí být pod sankcí neplatnosti sjednána písemně. Pro případ porušení povinností vyplývajících pro zaměstnance z konkurenční doložky je možné sjednat smluvní pokutu, jejímž zaplacením ze strany zaměstnance zaniká jeho povinnost zdržet se ve vztahu k zaměstnavateli konkurenční výdělečné činnosti.

Zákoník práce dává zaměstnavateli možnost od konkurenční doložky odstoupit. Naproti tomu zaměstnanci je dána možnost konkurenční doložku vypovědět, a to z důvodu, když zaměstnavatel poruší svou povinnost vyplácet zaměstnanci peněžité vyrovnání po dobu trvání konkurenční doložky.

V praxi se v průběhu posledních let objevily diskuse o tom, za jakých podmínek může zaměstnavatel realizovat své právo na odstoupení od sjednané konkurenční doložky. Výkladové problémy se objevily v souvislosti s ustanovením § 310 odst. 4 zákoníku práce¹⁾, které stanoví, že: „zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance“. Nejednotný názor panoval ohledně možnosti a důvodů, pro který může zaměstnavatel v souladu s tímto ustanovením od konkurenční doložky odstoupit. Zpočátku se objevily názory, že zaměstnavatel může od sjednané konkurenční doložky odstoupit, aniž by si takovou možnost se zaměstnancem v konkurenční doložce sjednal a může odstoupit z jakéhokoliv důvodu nebo i bez uvedení důvodu. Zastánci tohoto názoru argumentovali především tím, že samotný zákoník práce v uvedeném ustanovení § 310 odst. 4 dává zaměstnavateli možnost odstoupit od konkurenční doložky bez dalšího a nestanoví mu přitom žádná omezení, a tudíž možnost zaměstnavatele odstoupit od sjednané konkurenční doložky nemusí být v konkurenční doložce výslovně sjednána. Tento názor se však v současnosti s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu jeví jako překonaný.

posledních let totiž dovodila názor zcela opačný. Soudy se totiž přiklonily k názoru, že zaměstnavatel může od sjednané konkurenční doložky dle ustanovení § 310 odst. 4 zákoníku práce odstoupit pouze z důvodů sjednaných v této konkurenční doložce, v opačném případě shledaly odstoupení od konkurenční doložky neplatným. Soudy při vyslovení uvedeného závěru argumentovaly především ochranou zaměstnance jakožto slabší strany pracovního poměru. V praxi totiž někteří zaměstnavatelé odstupovali od konkurenčních doložek zaměstnanců těsně před skončením pracovního poměru, a to bez uvedení důvodu, aby nemuseli těmto zaměstnancům vyplácet peněžité vyrovnání za dobu trvání konkurenční doložky. Tito zaměstnanci si však např. již ve výpovědní době hledali nová zaměstnání a při tomto hledání byli výrazně omezeni sjednanou konkurenční doložkou. Spoléhali však na to, že toto omezení jim bude následně vykompenzováno peněžitým vyrovnáním, které jim bude zaměstnavatel po dobu trvání konkurenční doložky vyplácet. Tím, že zaměstnavatel náhle těsně před skončením pracovního poměru od konkurenční doložky odstoupil, bylo do právní jistoty zaměstnance výrazně zasaženo.

S ohledem na uvedené tak lze uzavřít, že možnost odstoupení zaměstnavatele od konkurenční doložky musí být v konkurenční doložce výslovně ujednána, a to včetně důvodů, pro které je možné od konkurenční doložky odstoupit.